Neuromancer
William Gibson
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538861/bmid_neuromancer.jpg
4
564
564
V tomto světě je tělo vězením, ze kterého se dá uniknout. Case to zvoral, pořadně zvoral.Zkoušet ojebat šéfy se nevyplácí, pro práci v kyberprostoru to platí tuplem. Kdysi vyhlášený kovboj s konzolí zavěšenou proklatě nízko a jeden z nejlepších hackerů v celém Sprawlu má teď po zpackané zlodějině nervový systém na cucky, a jestli se rychle... Nájemná samurajka Molly, drsná holka s tělem gymnastky a rukama kouzelníka, ho dovede za překupníkem, který jim dohodí bezva kšeft. Case dají na černé klinice do pucu, aby mohl znovu cválat matrixem, a dokonce mu přislíbí i nějaký ten upgrade navíc. Má to však háček: jeho nový zaměstnavatel Armitage není tak docela tím, za koho se vydává, a z domnělého dreamjobu se stává nefalšovaná noční můra. Klasické dílo žánru science-fiction, vyznamenané cenami Hugo a Nebula i Pamětní cenou Philipa K. Dicka, je označováno za bibli kyberpunku. „Gibsonův románový debut z roku 1984 je dodnes četba pulzující neuvěřitelnou energií a vizionářstvím.“ – iDnes.cz „Je to už řada let, co kniha vyšla, ale při opětovném čtení dnes působí aktuálněji než 99 % románů napsaných od jejího vydání.“ – The Guardian „Neuromancer patří k nejvíce ceněným dílům konce minulého století a patrně se na něj budou literáti odvolávat i na konci století našeho. Budou totiž odhalovat vrstvy předpovědí, které dnes nedokážeme ocenit.“ – Ondřej Neff, autor sci-fi „Gibson vytváří živoucí, uvěřitelný svět, jehož podoba se dnes již stala jakýmsi archetypem. Mnoho autorů si jeho vizi půjčilo a každý ji zpracoval po svém. Teprve při čtení Neuromancera má čtenář pocit, že čte originál a plnými doušky hltá stoprocentní extrakt toho, co recyklací ztratilo na účinnosti.“ – Lukáš Vaníček, FantasyPlanet.cz „Neuromancer byl ve své době revolučním počinem, který neměl obdoby, protože spojoval novátorství s řemeslnou zručností a silný příběh s moderními technologiemi, doposud ve fantastice nevídanými. Proto se stal legendou.“ – Jiří Popiolek, Pevnost „Japonci už toho z neurochirurgie zapomněli víc, než kdy Číňani znali. Černé kliniky Chiby představovaly naprostou špičku, každý měsíc tam přecházeli na úplně nové soubory technik, a přesto nedokázali napravit poškození, ke kterému přišel v tom memfiském hotelu. Rok tady a pořád ještě snil o kyberprostoru, s nadějí, slábnoucí s každou další nocí. Všechen ten amfetamin, co do sebe rval, všechny ty akce, které v Nočním městě rozjel, všechny ty kšeftíčky, a přesto pořád vídal ve snu matrix, ostře zářivá mřížoví logických obvodů se rozvíjela po té bezbarvé, nic neříkající prázdnotě… Sprawl teď znamenal dlouhou podivnou cestu domů nad Pacifikem, a už nebyl žádný klávesák, už nebyl kyberprostorový kovboj. Čistě jenom další šíbr, co se snaží nějak protlouct. Sny v japonské noci ale přicházely dál, jako elektronické voodoo, a on křičel a toužil po něm, plakal ze spaní a probouzel se sám, v temnotě, stočený ve své schránce, v nějakém kapslovém hotelu, ruce zaťaté do desky matrace, ztužená pěnovka se mu krčila mezi prsty, jak se pokoušel dosáhnout na konzoli, která tam nebyla.“ –... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2024
,
OneHotBook
Originální název:
Neuromancer, 1984
Interpreti: Jan Teplý
více info...
Přidat komentář
Stretnutie s klasikou môže dopadnúť všelijako a po prečítaní tejto blábolivej béčkovej fetstory som si hovoril že kde sa asi podelo to sľubované majstrovské dielo a základný kameň cyberpunku. Najpravdepodobnejšou odpoveďou asi bude že umrelo na starobu. Hrdinom je hackerský stroskotanec v neónovej budúcnosti, ktorý dostane podozrivú ponuku od tajomného týpka a ženskej s britvami za nechtami, klasická to zápletka. Zaujímavé elementy tam určite sú, ale nemajú šancu vytrysknúť, lebo všetko je to dokonale pochované príšerným spôsobom vyprávania a nemyslím že je to vinou prekladu, aj keď je plný podivných slov ako "videová kamera". Na neprehľadnosť deja som bol dopredu pripravený, takže som vždy mávol rukou nad tým že tam akoby chýbali celé pasáže a ja netuším ako sa udalosti a postavy dostali tam kde práve sú, prípadne kto vôbec sú keď zrazu vybafli. Ani "dochovaný" zbytok textu ale nie je žiadne terno a často to pripomína skôr psychedelické blúznenenie plné kvetnatých básnických popisov vecí, ktoré sú ale napokon úplne bezobsažné lebo moje pokusy predstaviť si čokoľvek z toho končili maximálne u štekajúcich okrúhlych trojuholníkov na paradajkovo modrom pozadí tapety utkanej otrokmi v čínskej reštaurácii. Výlety do matrixu, umelé inteligencie, výplachy mozgu, ninjovia, jehovistický rastafariáni a tak ďalej, keby sa to všetko len tak zmätene nemihalo vo víre elesdé v záchodovej mise mohla to byť aspoň sranda, takto to nevedie nikam. Dovi-dopo...
Ocenuji, ze kniha dala zrod novemu zanru i desitky mist, na ktere se pozdejsi scifi tvorba odkazuje, ale to, ze tato kniha stala u zrodu cyberunku jeste neznamena, ze je dobra. Troufam si rict, ze ani na podruhe se preklad nepovedl. Problem bude ale i v tom, ze autor mnohdy popisuje dost abstraktne veci, u kterych pochybuji, ze si je sam dokazal nejakkloudne predstavit. Casto se z toho proto stava jakysi psychotropni balast. I pres svou necitelnost si kniha alespon v nekterych pasazich dokaze zachovat atmosferu a charakteristicky feeling, ale sluselo by ji neco jako remake. slo by to podle me se stejnou stmosferou napsat daleko lepe.
Temná kniha o temné budoucnosti, hackerství v kyberprostoru Matrixu a o umělé inteligenci.
Kdo by se někdy chtěl pustit do studia kyberpunku, nesmí Neuromacera opominout jako základní dílo.
Nevím, nakolik to zastaralo technologicky, ale cool je to pořád. Napadá mě celkem dost počítačových her, které se zjevně inspirovaly - DeusEx, Borderlands, Assassins Creed...
Citane treti krat (2019)... No, starne nam to, starne. Vo svete aky zijeme dnes, zaciname v niektorych aspektoch predbiehat vizie WG a nieco uz dnes je uzasnejsie. Ale Neuromancer patri medzi zakladne kamene a kazdy scifista musi mat nacitane uz len kvoli vseobecnemu vzdelaniu. Kniha zvlastnych poziadaviek na citatela, vzdy sa musim par desiatok stran akoby preprogramovavat na estetiku a jazyk autora. Ale to u kazdej Gibsonovej knihy. Proste su taki autori ...a asi aj take divnejsie preklady.
Základ cyberpunku. Pro mě stále nepřekonané dílo. Nemohu pochopit jak je možné, že autor začátkem 80. let napíše takovou knihu.
Základné dielo kyberpunku, kultový román z osemdesiatych rokov 20.stor., ktorý priviedol sci-fi a literatúru do doby počítačov, internetu, virtuálnej reality a umelej inteligencie. Svet blízkej budúcnosti, v ktorom má nebo farbu televízie prepnutej na prázdny kanál. Znečistené vody. Zasvinené ovzdušie. Svetlo neónov, hologramov a bilbordov epilepticky trblieta skrz smogový opar. Všetko je spolu prepojené. Mesto vedľa mesta. Globálny vriaci kotol. Pretechnizovaný labyrint. Gigantické korporácie súperiace o moc, vplyv a informácie v celosvetovom blázinci. Pochmúrna a tragikomická vízia vývoja ľudstva, ktoré sa hmýri v mrakodrapovom mravenisku, na ktoré padá kyslý dážď. Svet transhumanity – v ktorom ľudia využívajú moderné technológie na to, aby zlepšovali svoje telá a myseľ. Čo je človek? To, čo dokáže zo seba spraviť. Doslova. Román o hackeroch, sexy zlodejkách, tajuplných organizáciách a umelej inteligencii, ktorá sa snaží osamostatniť. Šialená jazda, nezabudnuteľný zážitok, jedna z najoriginálnejších vízií osemdesiatych rokov a kniha, ktorá inšpirovala ľudí po celom svete a dnes predstavuje nielen neodeliteľnú súčasť sci-fi a literatúry, ale aj modernej popkultúry.
Spousta zajímavých nápadů ale často nesrozumitelné. Od čtvrtiny knihy jsem se každou chvilku ztrácel.Možná to byl záměr a nebo to bylo opravdu špatným překladem jak tu jiní píšou.To nemohu posoudit.
Super. Výborná atmosféra, na konci i trochu napětí. Nebudu zastírat, že jsem se ve všech těch realitách skoro pořád ztrácela a u spousty pojmů jsem netušila, jak si je představit, ale nestresovala jsem se tím. Jen by mě zajímalo, jestli autor světu, který stvořil, rozuměl.
Tolik opěvované - základní kámen kyberpunku plus stovky dalších superlativů a mě to nechytlo. Nevím, jestli jsem při čtení nedávala dostatečně pozor, nebo jestli mě prostě minulo kouzlo toho světa, ale po dočtení se u mě nedostavil kýžený wow efekt.
Pro mě je Neuromancer sice velmi originální, technologiemi nabitá, ale nepříliš čtivá chaotická záležitost, bez špetky sympatii vůči komukoliv. Tři hvězdy, ale spíš za originalitu. Někdy to prostě neladí.
Neuromancer je stežejní dílo kyberpunku a časem získal kultovní status. Je zajímavé, jak svěže dílo působí i dnes, přestože bylo napsáno v roce 1984 a zabývalo se technologiemi, které tenkrát byly v plenkách (internet). Samotné slovo cyberprostor pochází tuším z této knihy. Stejně tak kniha předpovídá nástup globalizace, nadvládu mocných korporací, rozvoj umělé inteligence, kyberimplantáty, virtuální reality, orbitální stanice ovládané umělými inteligencemi atd. Popis kriminálních slumů Tokya taky nemá chybu, neony z 80. let, všudypřítomné drogy, virtuální reality...
Po přečtení komentářů níže a stížností na překlady jsem knihu četl anglicky a chápu, že přeložit něco takového je dost těžké - spousta novotvarů, používání slangu atd. Obtížné je taky sledovat přeskakování děje a tendenci autora nevysvětlovat nové technologie nebo pojmy, prostě je na čtenáří, aby si sám dovodil, o co se jedná.
Kultovní je už první věta, kerou neuromancer začíná: "The sky above the port was the color of television, tuned to a dead channel...."
Ten pocit, ked prevratite stranu a ste strateni ... :)
Ano, Gibson sa s citatelom nemazna, proste ber, alebo nechaj tak.
Jako náctiletý jsem na gymplu toto dílo nestrávil a nechápal jsem, co na tom kdo má. Teď, o čtvrt století později, jsem byl nadšený. Kniha nic nevysvětluje, Gibsonův svět musíte přijmout takový, jaký je, bez otázek. Abych se neopakoval, pročetl jsem komentáře níže a uvádím pár bodů, se kterými souhlasím:
- nečte se to lehce, hodně si během toho zalistujete, ale výsledek stojí za to
- toto je kniha z roku 1984, a na to se nesmí zapomínat! Naprosto nadčasová záležitost
- chaotický skokový střih a forma, vyžadující 100% účast při čtení
- charaktery jsou nesmírně zábavné (asi tím jak jsou svým způsobem ulítlé) a pro černý humor nechodí nikdy daleko.
2012: Ne, tohle prostě ne. Jakkoli mě ústřední zápletka zajímala, způsob, jakým byla kniha napsána, byl natolik chaotický, že se z toho pro mě stal zcela nečitelný balast. Odpadl jsem po 75 stranách, a i tam jsem se dostal jen s přemáháním. (-)
2018: O téměř šest let později jsem to risknul znovu, poté, co jsem přečetl ještě další ne-tak-úplně lehké knihy. Můj dojem je nyní lepší - knihu jsem už byl schopen dočíst, kupříkladu - a je doopravdy působivé, jak se kniha i přes svůj věk dotýká poměrně aktuálních témat, na kterých následně budují počiny jako Matrix, případně Deus Ex.
Přesto... ten vypravěčský styl je příšerný. Během četby jsem si připadal, jako bych byl (podobně jako mnozí hrdinové) zfetovaný a prostě nestíhal vnímat to všechno, co se tam děje, na což jsem velmi záhy i rezignoval. Výsledkem je chaos s technologickým pozadím, ze kterého sem tam vystupuje ostřejší obrys (díky kterému nemám pocit, že by kniha byla ztrátou času)... a byť chápu, že tak asi má cyberpunk i působit, pro mě to prostě není. (***)
2021: Knihu je třeba číst velice pozorně a soustředit se na každé slovo. Gibson se neobtěžuje s nějakým vysvětlováním nebo rekapitulací událostí, takže pokud vám něco uteče, začnou vám unikat další souvislosti a dopadnete přesně tak jako já v předchozích dvou pokusech. Použitý jazyk věci vůbec neulehčuje, často se musíte zamýšlet, co ta která postava vlastně svými slovy chtěla říct, a pro knihu obecně potřebujete dávku trpělivosti. Pokud už ale vytrváte, čeká vás šílená a nápaditá jízda. (****)
Četl jsem novější překlad, takže věřím, že problém nebyl jen v překladu. Jde totiž o to, že po celou dobu Neuromancera jsem měl problém se způsobem, jak byl napsán: Anglicky mluvící postavy často zkracují věty, kdy většinou vynechávají slovesa, pak jsou zde postavy, které sice mluví anglicky, ale angličtina není jejich rodným jazykem, takže není snadné je pochopit. K tomu je zde od počátku mnoho nových výrazů, jejichž význam pochopíte až v průběhu knihy, jestli vůbec. Potíž je i v tom, pokud se neorientujete v technologických výrazech, protože tahle kniha je vám většinou nevysvětlí. V důsledku toho jsem se nesnadno orientoval v tom, co se zrovna děje. Po první části knihy se to sice zlepšilo, ale stejně mi všechny tyhle slohové zvláštnosti házely neustále klacky pod nohy, takže knihu jako takovou jsem si moc neužil. Když už jsem se ale dostal do poloviny příběhu, tak už jsem to nechtěl vzdát a hodlal jsem knihu dočíst do konce, protože jen málokdy knihy nedočítám. Naneštěstí, lepší to už nebylo.
Když se oprostím od výše uvedeného, tak o příběhu mohu říct, že i když je zajímavý, v dnešní době má již mnoho kyberpunkových konkurentů, kteří jsou lepší a daleko čtivější. Z těch starších děl bych pak doporučil spíše Ljukaněnkova Lživá zrcadla.
Těžké čtení, ale líbilo se mi to ač jsem to dost louskala a dalo mi to zabrat ((:
Nemá smysl číst jinak než v originále. Způsob vyprávění je sám o sobě dost vágní, neurčitý a přeskakuje z místa na místo bez vysvětlení. Necitlivý překlad od Ondřeje Neffa to ještě zhoršuje. Namátko "cluster" -- "hrozen", "flight reflex" (tzv. fight-or-flight) -- "litaci reflex" ...
Štítky knihy
kyberpunk prvotina hackeři umělá inteligence, AI Hugo (literární cena) Nebula (literární cena)
Autorovy další knížky
| 2019 |  Neuromancer |
| 2015 |  Hrabě nula |
| 2008 | Jak vypálit Chrome |
| 1999 | Mašina zázraků |
| 2020 | Médium |
ČÍM VIAC OCENENÍ A CHVÁLENIA AKÉ TO JE MAJSTER DIELO . O TO JE TO HOŘŠIA KATASTROFA KEĎ TO ČLOVEK ČÍTA . UŽ NIKDY SA NEDÁM ZLÁKAŤ . :)