Neuveriteľné dobrodružstvá Barsacovej výpravy
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/143381/bmid_neuveritelne-dobrodruzstva-barsacov-iet-143381.jpg
4
193
193
Dobrodružný vedecko-fantastický román o expedícii poslanca francúzskej vlády medzi afrických domorodcov. Ku Barsacovej výprave, iniciovanej geopolitickým rébusom francúzskej koloniálnej vlády v Afrike sa pridáva mladá slečna spoločne so svojim "strýkom" a kolotoč dobrodružstiev sa môže v nehostinnej Afrike roztočiť. Zaujímavosťou je, že počas svojho života Jules Verne napísal len prvé štyri kapitoly a práve preto bol dopísaný jeho synom, avšak až štrnásť rokov po jeho smrti.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1978 , Mladé letáOriginální název:
L'étonnante aventure de la mission Barsac, 1919
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Bezpochyby jde o nejbrutálnější verneovku, jakou jsem zatím četl. Jde vidět, že dokončení tohoto románu se ujal syn Michel, protože popis toho, jak někomu pádem z výšky praskne hlava, krev vytříkne na všechny strany a mozek vyteče na podlahu, jsem u Vernea opravdu ještě neviděl. Již tento fakt může napovědět, že se jedná o dost záživnou dobrodružnou knihu, a řekl bych, že kdybych dopředu nevěděl o sci-fi technologiích, které na konci čekají, tak bych prožil během čtení pocit strachu z neznáma. Není to chyba předvídatelnosti knihy, ale četl jsem od Verna poměrně hodně knih, takže prostě vím, s jakými motivy pracuje, a jaká témata využívá. Komicky v románu působila angličtina, která byla tak zkomolená, že jsem nebyl schopen pochopit význam frází. Kniha není ani tolik dlouhá, takže ji doporučuji přečíst si jako první všem novým čtenářům díla Julese Vernea, paradoxně přestože jde o jeho poslední.
Hezká knížka, kde jsou představeny vynálezy budoucnosti. Děj rychle plyne. Hlavní hrdinka je sympatická.
Dobrodužný román jenž začal psát můj oblíbený spisovatel a dokončil jeho syn. Dílo bylo už velmi technické, postavené jak šílenec Harry Killer, díky vykořisťování, se chce zmocnit tajemného města Blacklandu v poušti Francouzské západní Afriky. Je vyslána expedice poslance Barsaca, která má prozkoumat život místních domorodců. Jsou přepadeni a Harry jim ukazuje pod nátlakem své vynálezy. V aknize je ukázáno, jak se věda může otočit proti člověku a že život místních obyvatel nemá žádnou cenu. Bylo mi smutno. V této knize je už moc velkého násilí, už to není klasická Vernerovka.
Psáno lehkým perem ve stylu Julesa Vernea, leč něco tomu chybí. Smršť faktografických údajů a popisů, počínaje historickými skutečnostmi a konče sci-fi fabulacemi, jak bylo vždy u tatíka zvykem. Za to ubírám jednu hvězdu (zvyk je železná košile). Nicméně vtip, dobrodružná linka ani láska nechybí. Milovníkům Verneovek a klasického dobrodružství doporučuji.
Ke knize jsem se dostal až v "pokročilém verneovském věku", to jest četl jsem ji po mnoha dalších, ale nepřišla mi nijak slabší či méně zajímavá. Naopak si myslím, že se řadí mezi ty, mající přesah před propast času. Nejen kvůli technice, ale pro chování lidí, ignorujících veškeré hodnoty.
Poznámku k povzdechu uživatele Pralev. Já četl vydání od SNDK z roku 1968 a žádný negativní zážitek týkající se pravopisu či překladu nemám.
Pro mě osobně jedna z nejlepších knih od Verna, i když spíš syna než otce :). Skvělé dobrodružství, které by asi chtěl prožít mnohý z nás - snad jen v trochu jiné podobě a taky bez těch afrických nebezpečí, nemám pravdu? :)))
Jednoduchý príbeh, dobrá zápletka, stúpajúce napätie, aj keď očakávané. Pre deti a mládež skvelé, pre mňa skôr nie. Číta sa to samo, ale nemal som z toho ten skutočný zážitok, mne tento žáner akosi nesedí, možno iná Verneovka niekedy v budúcnosti obstojí lepšie a možno s narastajúcim vekom horšie. Mám pocit, že v budúcnosti bude čitateľ realitu autorovej doby považovať za sci-fi a naopak.
Knihu začal psát Jules Verne v roce 1903-1904, avšak stihl jen čtyři kapitoly, protože onemocněl a rok na to (1905) umřel. Napsané 4 kapitoly přepsal jeho syn Michel a nakonec dopsal celou knihu.
Nesdílím nadšení většiny komentujících. Mně to přišlo poměrně slabé, příběhem samotným, i stylem vyprávění. Když srovnám s jinými vernovkami (třeba Dva roky prázdnin), které si pamatuji i po letech a mnoha aspetky jsou pro mě nezapomenutelné, tak děj téhle knihy asi zapomenu velmi brzy. V podstatě jediná opravdu pozitivní věc, kvůli které jsem knihu i dočetl, je srovnání tehdejší a dnešní kultury. Pak mám ještě jednu výtku k českému vydání, za kterou Verne samozřejmě nemohl, a to je naprosto otřesný překlad, který žádný korektor ani nemohl mít v ruce. Prakticky co stránka, to nějaká gramatická hrubka nebo překlep.
AFRIKA. Opäť klasická Verneovka - hádka dvoch, tentokrát francúzskych poslancov, ktorí sa vyberú presvedčiť na vlastné oči, kto z nich má pravdu. Najskôr putovanie čiernym kontinentom, ale pod pokrievkou to vrie. A potom to príde - únos, lietadlá, novodobý magapolis, nazvaný Blackland uprostred africkej divočiny, s vymoženosťami 21. storočia. V 19. storočí! Ale výborne vypointovaný príbeh o zlosynovi, ktorý začína v jednej londýnskej banke... Ten Blackland bol na mňa trochu moc (hlavne som to po 5 týždňoch v balóne, ktorý vyzeral realisticky, vôbec nečakal). Ale čítalo sa to strašne dobre. 90 percent.
To se tak jednou potkalo Pět neděl v balónu s Ocelovým městem a Vynálezem zkázy, a z víkendu plného vášně a divočiny vzešla Podivuhodná dobrodružství výpravy Barsacovy.
Knížku jsem si chtěl přečíst kvůli často vychvalovaným vynálezům, a také proto, abych zjistil, jaký styl že to Julesův syn Michel měl (neboť tato kniha navzdory nápisům na obálce a zdejšímu označení není prací Verna otce)… A velice jsem se divil, když jsem zjistil, že Michel jako spisovatel neuspěl. V kontextu tohoto díla je to nanejvýš škoda, neboť Barsac je skutečně na svou dobu moderní kniha. Verne syn kupříkladu odstranil všechny ty přetěžující popisné pasáže, které z knih pana otce dělaly pro mne nezřídka velice obtížně čtivou záležitost.
Barsac je psán dynamicky, byť geografii úplně nevynechává, s nadhledem, má dobře napsané dialogy (z těch Julesových jsem leckdy skoro plakal) a plynule střídá formu článků, deníku a klasickou -er formu vyprávění.
První polovina (ta putovací) je svižnější, jelikož vše je zahaleno tajemstvím: vypálené černošské vesnice, tajemné zvuky na obloze, umírající koně – tohle vás zkrátka nutí ty stránky nečíst, ale bagrovat. Druhá polovina (ta blacklandská) je o něco slabší – dostaneme sice padoucha, diktátorské a rasistické město, fanatické jednotky SS, roztržitého vynálezce a úžasné vynálezy (je pozoruhodné, jak Michel předpověděl letadla, startující jako vrtulníky, podobné dnešním tiltrotorům; nebo taktiku přesunu vojáků helikoptérami, která se používá od Vietnamu dodnes), na druhou stranu za toto dobrodiní ztratíme uvěřitelnost, viz. padouchova motivace, velmi rychlé přesvědčení vynálezce o zneužívání jeho vynálezů, a několik dalších deus-ex mašin.
Plusem bude nepopíratelně to, že se kniha nevyhýbá tématům rasismu a osobní svobody.
Sečteno a podtrženo – je to velice jasnozřivá knížka (jasnozřivější než spousta „julesáren“), nicméně kvůli docela uspěchané druhé polovině nemohu dát plný počet. Přesto na 4, šíleně solidní * se to bez problému vytáhlo.
P.S. Četbu trochu narušuje velké množství chyb a překlepů ve vydání od Omegy.
Před mnoha lety jsem v dětství slyšel na námět knihy rozhlasovou hru a pak četl i knihu. Ta hra byla výborná, dodnes slyším ty zvuky tajemných létajících strojů a varování staré ženy před postupem v další cestě.
Nakoniec je dobre, že knihu dopísal Verneov syn Michael. Predsa len bol Jules o generáciu starší a je na jeho posledných dielach poznať, že už nemajú ten správny šmrnc. Naopak, Michael dodal knihe tak potrebný "drajv" a preto sa kniha číta výborne, autor nás nenudí siahodlhými opismi, napríklad ako v knihe Sever proti Juhu, kedy Jules venuje opisom zemepisným ako aj dejepisným kľudne celú kapitolu. Príbeh je výborný, odsýpa a má tu výhodu kníh minulosti, že to nie je tlstopis, akým sú dnes v podstate všetky nové knihy. Za mňa plný počet, pretože som si pri čítaní oddýchol a to si cením.
Tahle kniha je šmrnclá všemi negativy dvacátého století a je na ní znát svižnější rukopis Vernova syna, který ji dokončil a vydal až po Vernově smrti a svým způsobem je dost odlišná od předchozích Vernových děl. Je to stále silný příběh o útěku z násilnického, rasizmem přetékajícího skoro ocelového města, plného hrubé techniky a vynálezů, sloužících výhradně vládnoucím elitám a kontrole života poddaných tam, kdesi v africké poušti.
Moja najobľúbenejšia verneovka, kde sadlo všetko od príbehu, cez vynálezy, horúcu Afriku až po osudný koniec.
Čítané vrámci čitateľskej výzvy 2016 a to ako kniha môjho detstva. Verneovky za mojich školáckych čias bola veľká klasika, tak som bol zvedavý, ako ich budem vnímať v dospelosti. No a neviem či to je práve výberom knihy (aj keď to z väčšej časti napísal jeho syn), alebo proste už vyšším vekom, ale nudilo ma to. Dobrodružstvo bolo naozaj veľmi jednoduché, bolo tam veľa cestovateľských údajov, ktoré ma nezaujímali, keď sa už konečne dostali do Blacklandu tak mi to v ňom prišlo veľmi jednotvárne. Ale hlavne ma tam najviac asi ubíjalo to dobové správanie. Neviem čím to je v Tajomnom ostrove alebo 2 roky prázdnin, kde boli hrdinovia vynaliezaví a človek im fandil. Hold zvykol som si už na komplexnejšie príbehy. Z úcty k Vernemu 3*.
Štítky knihy
vydírání dobrodružství výzkum věda a technika mocenské zájmy sci-fi romány
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Posloucháno jako rozhlasová hra, tu velmi chválím, hlavně výkon Josefa Vinkláře jako Harryho Killera. Námětem je poslední román Julese Verna (byť z větší části napsaný jeho synem). Vypadalo to, že má v sobě většinu toho, na co jsme ve verneovkách zvyklí (čestné a hrdé postavy, přímočarý příběh), byť se nevyrovná těm nejlepším (hlavně technických vymožeností je přehršel a jsou poměrně snadno dostupné).