Neviditelná zranění
Věra Fojtová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352889/bmid_neviditelna-zraneni-xJ1-352889.jpg
4
161
161
Mělo to začít tak idylicky. První taneční, první vyznání, první polibek… To vše mělo potkat šestnáctiletou Rút. Jenže to by nesměl být rok 1941 a na prsou by jí nesměla svítit žlutá hvězda. Místo atlasových střevíčků na první bál, které jí sliboval tatínek, čekají Rút jen tvrdé dřeváky a rok života v Terezíně. Neuvěřitelně sugestivní příběh dvou mladých lidí, Ervína a Rút, vychází ze skutečných událostí.... celý text
Přidat komentář
Přečtená loni.
"Můžeme také namítnout, že se divka narodila ve špatnou dobu na špatném místě... ale ani doba, ani místo zločinu proti lidskosti neospravedlní."
Začátek vyprávění, ale i tragického konce . Tohle skrytě vypráví jak z příběhu tak z denikovych záznamů malé Rúth. Ale to bych milé slečně křivdila. Zas tak malá není a spoustu věcí chápe. Až na jednu. Proč musí nosit na kabátech žlutou hvězdu, nesmí chodit do školy a její přítel , známý prodavač pan Lieberman už nepracuje v obchodě? Všichni koho zná jsou Židé. Včetně ní... to by nebylo nijak zarážející kdyby nebyla 2.sv.válka a lidé konkrétní národnosti se nemuseli bát o svůj život a nechávat rozdělovat celé rodiny jen kvůli tomu, aby měli naději, že se o pár let zase setkají. Rúth chtěla být baletkou, ale místo zkoušení v baletních piškotech, ale svůj sen musí bohužel odložit na dobu neurčitou a cestuje někam do ghetta. Ale pak to přijde! Slovo nahánějící hrůzu a ubrečené obličeje. Strach . Pomoc . Nejistota. Transport je tady ! Kam Rúth s maminkou a tetou nevěděla. A nejen ona, ale také Ervín se svou rodinou z druhého krátkého, ale silného příběhu. My ano .
Smutný,silný příběh,opět se mi děj knížky zažíral pod kůži, a dostal se,jak jinak.
Ač to téma je hrozné, kniha je čtivá a dobře napsaná, jen mi u ní něco chybělo. Příběh Ervína mi přišel takový nedotažený
Knihu jsem kdysi někomu půjčila, ale už se mi nevrátila. Koupila jsem si ji tedy znovu
a komentář není nutné měnit.
Původně jsem si myslela, že Rút a Ervín jsou pár, takže mě překvapilo, že se vlastně jen 2x potkali. Část o Rút se mi líbila víc, Ervín mi sympatický nebyl.
První částí knihy jsem byla unešená, myslím, že je naprosto srovnatelná s jinými hodnotnými díly, napadlo mě Mengeleho děvče nebo Krvavé jahody. A v nich všech jsou hodně drsné momenty, pozor. Jednu hvězdu uberu za druhou část, která mě tolik nebrala zpracováním..... zvědavost tam sice byla, ale hádala jsem jinou příčinu, takže vlastně trochu dějové zklamání. Bohužel taky tragický osud.
Z anotace, a hlavně obálky nového vydání (2022), by se mohlo zdát, že se jedná o milostný příběh Rút a Ervína odvíjející se na pozadí nelidské 2. světové války. To je ale omyl. Jedná se o dva samostatné osudy, které autorka spojila jen jejich krátkým setkáním v Terezíně. Sama v doslovu přiznává, že část vyprávění je fabulace, ale i kdyby se jen polovina textu zakládala na pravdě, na síle mu to neubírá.
"vikendovka"
Rúth někam jede s maminkou a dalšími známými z rodiny. Kam a co s ní bude ví jen čtenáři.
Příběhů z holokaustu už vyšlo spousta. Tento je velice citlivě napsaný, oko nezůstalo suché. Jsem ráda, že autorka neskončila osvobozením. Co bylo potom, je také tíživé a je třeba o tom psát.
Kniha nabízí dva volně provázané příběhy Rút a Ervina, kteří se krátce setkají v Terezíně. Autorka popisuje Rútin život před Terezínem, v Terezíně, v Osvětimi a Bergen Belsenu. Ervínův příběh se odehrává po osvobození v jeho rodném městě, kam se vrátil se svým pocitem viny, že přežil. Jedná se o beletristické zpracování životních příběhů dvou reálných lidí, ovšem s uměleckou licencí.
Zarazilo mě, že autorka píše o kanibalismu v koncentračních táborech (mrtví mizeli v žaludcích přežívajících). V odborné literatuře ani ve výpovědích pamětníků jsem se s touto informací nesetkala.
Velmi mocný příběh o krutém příkoří mladých lidí, které navždy poznamenala válka.
Dva silné příběhy,Rút a Ervína,oba projdou Terezínem a přežijí jako jediní ze svých rodin.Rút je zničená tělesně,Ervín spíš psychicky.Škoda,že osud Rút v knize končí setkáním s Ervínem a autorka alespoň nenaznačila jak se odvíjí její život dál.
Další z mnoha knih pojednávající o nespravedlnosti 2. světové války, dva silné a smutné příběhy ...
V knize jsou dva příběhy, Rút a Ervína. Jsou to silné příběhy. Už jsem přečetla několik knih s touto tématikou a tahle patří k těm silnějším. Myslím, že kniha je určena pro silnější povahy.
Je psaná moc hezky.
Knihu jsem si pujcovala hned první den, kdy otevřeli knihovny (nouzový stav), takže nebyl moc prostor knihou listovat a zkoumat ji, dle obalu jsem si řekla:to bude nějaký oddechový ženský románek,.... No dle obalu jsem vůbec netusila, že je to příběh z války a po válce, byla jsem velmi překvapená, milé překvapená. Kniha se mi moc líbila, dobre se četla. Vždy srovnávám s Taterem, který mě zklamal. Tohle bylo lepší než Tater a možná i než Osvětimská ukolebavka. Bavilo mě, že první příběh je z války a druhý po válce, jak to bylo těžké žít dál s těmi strasnymi zážitky a vzpomínkami v hlave, že přežít tábor, pochod smrti nebyla až taková výhra, když zbytek rodiny už stejně nebyl mezi živými...
Příběh Rút a Ervína za 2. Světové války.
Kniha je rozdělena na dva příběhy. Z pohledu Rút a Ervína. Každý je ale trochu z jiné doby. Ale tyhle dvě postavy se setkají. Ervín na můj vkus moc prostoru nedostal a zrovna jeho část pro mě byla zajímavější.
Kniha měla spád. Četla se mi dobře i když jak už jsme zvyklí, některé scény nebylo příjemné číst.
Pokud se o tuhle tematiku zajímáte, určitě doporučuji přečíst.
Líbí se mi autorčin styl psaní, moc hezky sepsané příběhy. Více takových knih.
Příběh Rut a Ervina. Příběh o tom, co jsou lidé schopni udělat druhým a také jak bylo ukázáno v příběhu Ervina, že lidé nedokázali pochopit, jak se ti co ty hrůzy přežili změnili. Nedokázali už žít tak jako před válkou. I když byla kniha z části smyšlená , myslím si, že i přesto stojí si ji přečíst.
Již jsem přečetla Mengeleho děvče i Tatéra z Osvětimi, ale tahle kniha ve mě zatím zanechala největší ránu. Děj měl spád, nerozebíraly se tam žádné extra velké detaily, některé momenty byly psány až naturalisticky, pro mě nepříjemně drsně a surově.
Každý z příběhů, ať už Rút, nebo Ervína by si zasloužil samostatnou knížku. A i když autorka na konci říká, že příběhy jsou z části smyšlené a ona sama se narodila po válce a musela vše nastudovat z knih, klobouk dolů před její prací. Mrzí mě ale, že v knize už není zmínka o osudu otce Rút.
Pořád si jen říkám a přemýšlím, jak je možné, že se v lidech probudilo takové zlo, jak jen mohli uvěřit, že jedni jsou méněcenní a tudíž nehodni života na stejné planetě. Jsem vděčná za to, že v poslední době podobných knih vychází celá řada. Je třeba si minulost neustále připomínat!
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) 20. století dospívání poválečná doba deníkové záznamy holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 2016 |  Neviditelná zranění |
| 2020 | Zbav nás od zlého |
| 2011 |  Tramín s příchutí krve |
| 2005 |  Nevěry |
| 2013 | Nevěrné ženy pijí sauvignon |
Příběh mladičké Rút a krásného mladíka Ervina, kteří se potkali vlastně velice krátce a nestačili se ani poznat. Oba byli židovské národnosti a tím byl jejich osud zpečetěn. Dostali se každý do jiného koncentračního tábora, kde viděli a zažili hrůzné věci, ale dokázali přežít. Rút díky vlastní odvaze a síle, Ervin díky SSmanovi, který ho chránil, protože mu někoho připomínal…proto nedokázal na vše zapomenout a pokračovat dál ve svém životě.