Neviditelné řemeslo: Tajemství redakční práce
Jakub Sedláček , kolektiv autorů
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521662/bmid_neviditelne-remeslo-tajemstvi-redak-ylJ-521662.PNG
4
35
35
Nejtěžší redakce mého života. Bestseller, který nikdo nečekal. Co se dá naučit od autorů, kteří neumějí psát. Na co si dává pozor editor sto let starých komiksů. Nakladatelství je úžasná a zábavná dílna, ve které se rodí jedny z nejkrásnějších a nejdůležitějších věcí na světě. Ovšem abyste v něm obstáli, nestačí mít literární rozhled a naučit se gramatiku. Musíte si osvojit nakladatelské myšlení. Tato kniha je pomyslnou TEDx konferencí spojenou s FuckUp Night redakčního světa. Dozvíte se, jak milovníci poezie vybudovali jeden z nejvýznamnějších vydavatelských domů. Co je třeba podniknout, abyste na literární nebe vystřelili hvězdu. Jak se staví úspěšná ediční řada a jak se neztratit v překladu. A stojí za to přizvat si k psacímu stolu umělou inteligenci? Kniha nápadů, zkušeností a postřehů nabízí exkurzi do zákulisí nakladatelství knihomolům, studentům či knihkupcům. Zkrátka všem, kteří žijí knihami. Soubor, který uspořádal dlouholetý šéfredaktor Paseky Jakub Sedláček, nabízí pohled do tvůrčí dílny řady profesionálů nakladatelského a redakčního světa: Miroslava Balaštíka (Host), Viktora Bezdíčka (Paseka), Petry Diestlerové (Euromedia), Joachima Dvořáka (Labyrint), Lenky Jandákové (Kher), Jindřicha Jůzla (Odeon), Michala Kašpárka (Český rozhlas), Františka Kotlety (Epocha), Petra Onufera (Argo), Zuzany Válkové (Seznam) a dalších. Knihu doprovází ilustrace Lukáše Fibricha.... celý text
Přidat komentář
Nejsem žádný odborník, jsem pouze obyčejný čtenář. Přesto mě tato kniha velice zaujala. Hodně příspěvků se mi líbilo, některé mě přímo nadchly, pár mě moc nezaujalo. Tak už to u souborů s mnoha autory bývá.
Nikdy jsem se nezabývala tím, jaké nakladatelství mé oblíbené autory vydává. Netušila jsem, že kromě autora má na výsledné kvalitě velký podíl i redaktor. Teď už to vím. A také to, že v mé knihovně jsou knihy z nakladatelství Paseka, Argo, Host, Labyrint atd. A až si zase přečtu hezkou knížku, budu vědět, že tam nejspíš byla nějaká zásuvka přimontovaná na stropě...
O redakci nic nevím a vědět nepotřebuju, jsem z jiného oboru, ale knihu jsme měli doma, tak jsme ji prolistovala a myslím, že obsahuje dost informací pro všechny, kdo se chtějí redakci věnovat.
Tuto knihu si pročítám dvojnásob rád. Pracuji na třetí verzi své druhotiny(prvotinu nikdy nevydám a o pointu se podělím s jediným člověkem). Zní vám to třeba šíleně, ale tolik úvodem. Především chci říct, že mě těší, že jsem v sobě při tvorbě aktuální práce našel jistý redaktorký čich, který ji od dvou slepých uliček dovádí k třetí nosné "protřelé/prozřelé" verzi(věřte tomu prosím, ty dvě původní posílaly neotřelé téma do spíše "otřelých" vod a úspěšně by zapadlo). To se ovšem stalo už před pročítáním Neviditelného řemesla. Budu vám tady postupně sdělovat příklady posunů v mé tvorbě, které jdou za dobrýma radama z této knihy. Protože to mé vlastní uvědomění si psát až zmíněnou "třetí cestou" je pouhý základ, který si vyžádá jak další vlastní redaktorské zásahy, tak později ještě cizelování textu a obsahu i od redaktora v nakladatelství. Tohle bude především zajímavé vám potom také popsat. Zjistím tak, co jsem si dokázal řekněme sám zredigovat(poučen Neviditelným řemeslem) a co mi konkrétní redaktor posléze přece jen nejspíš určí k dalšímu přepracování/úpravě. Bude to taková kronika literární tvorby, do které vás milerád vtáhnu. Abyste si později, až si mou práci přečtete, mohli i zpětně zapřemýšlet a odvodit ze zde mnou k tomu sdělovaného, jak se to celé pohnulo kupředu do konečné fáze. Vypadá to jako experiment, ale může jít o vcelku občerstvující počin. Předem díky za trpělivost a zvědavost, jakže se to vyvine.
Texty starších a zkušených jsou skvělé, od Jůzla se to lomí. Příspěvky mladší generace, která je mi věkově mnohem blíž, jsem nepotřebovala. Jsou kvalitou spíš časopisecké (jazykově i obsahem) – "Google docs vyžaduje zvláštní hejt" – nebo tématicky extrémně úzké – specifika vydávání romské literatury.
Jsem ráda, že takováto kniha vznikla, pro literární geeky must-read. Text Petry Diestlerové by mohl sloužit jako rukověť jazykového redaktora, bravo.
absolútna špica na záver roka!
veľmi dobre som sa zabával, pretože môžem porovnávať (a aj som to robil) so svojimi skúsenosťami (od roku 1995 je ich viac než dosť) na rôznych pozíciách.
kniha, ktorá musela byť raz napísaná, pretože čitatelia netušia, čo sa za tými vytlačenými a popísanými stranami, ktoré ich dojímajú, vzrušujú, informujú a vzdelávajú vlastne ukrýva.
oceňujem obrovský nadhľad a pokoru tých, čo sa na Neviditelném řemesle (väčšinou) podieľali. (a súhlasím s georgearrow, že niektoré texty tu byť nemuseli.)
vďaka za možnosť nahliadnuť do naozaj širokej palety skrytej redakčnej práce v rôznych segmentoch a rôznych obdobiach.
je skvelé, že máme naozaj výnimočné osobnosti na svojom mieste a ich zásluhou možnosť čítať v kvalitnej podobe kvalitnú literatúru. bez tohto remesla v pozadí by to vyzeralo asi inak (nakoniec, všetci máme skúsenosť s odfláknutou redakčnou prácou a pri niektorých vydavateľských domoch nám bliká červené svetlo).
odporúčam všetkým, čo si myslia, že vydať knihu znamená dať potlačiť papier a potom ho zviazaný ponúkať v supermarkete medzi banánmi a klobásou.
môj hajlajt bola posledná kapitola od Michala Kašpárka. a úplne ma dostali kapitoly o komiksoch a rómskej literatúre. ale takto by som pokračoval takmer o celej knihe.
čítajte, je to lepšie ako čokoľvek iné a ak máte radi knihy, určite ich budete mať po prečítaní ešte radšej – aj s ľuďmi, ktorí sa okolo nich motajú a záleží im na tom, ako vyzerajú a čo obsahujú.
a úplne na odľahčenie:
v začiatkoch používania PC som dostal rukopis vytlačený na ihličkovej tlačiarni, ktorý potreboval milión zásahov, v podstate komplet prepísať, lebo obsah bol výborný, ale tá forma... potešilo ma, že autor je počítačovo zdatný a požiadal som ho o elektronickú verziu textu (vtedy legendárna T602). pokrčil plecami, že on žiadnu elektrickú verziu nemá. oponoval som - text je vytlačený na ihličkovej tlačiarni, ktorá musela byť pripojená k počítaču, kde teda ten súbor musí byť. ale autor trval na svojom, že on žiadny súbor nemá.
aby som to skrátil – detektívka sa skončila veľmi rýchlo. autor, otitulovaný zo všetkých strán mi vysvetlil, že keď v počítači dopíše stranu vytlačí ju, na obrazovke vymaže a píše ďalej.
takže som tých 200 strán rukopisu prepísal, aby som ich potom mohol napísať nanovo. a knižku sme vydali:)
veľa úspechov, Páni Redaktori!
Jako každá sbírka textů i tato obsahuje texty vynikající (Jůzl, Dvořák, Sedláček), ale i zcela zbytečné a marné (po přečtení si dosaďte sami). Co se týče tajemství redakční práce, dozvíte se sice většinou to, co jste tušili, ale konkrétní podrobnosti z různých nakladatelských domů milovníka literatury potěší.
Velmi zajímavá kniha! Skvělé čtení, které nenudí ani na chvíli a ještě vám rozšíří obzory.
Neviditelné řemeslo s podtitulem Tajemství redakční práce je kniha nápadů, zkušeností a postřehů nabízející exkurzi do zákulisí nakladatelství knihomolům, studentům či knihkupcům (vydala Paseka). Soubor, ktery uspořádal dlouholety šéfredaktor Paseky Jakub Sedláček, nabízí pohled do tvůrčí dílny řady profesionálů nakladatelského a redakčního světa: Miroslava Balaštíka (Host), Viktora Bezdíčka (Paseka), Petry Diestlerové (Euromedia), Joachima Dvořáka (Labyrint), Lenky Jandákové (Kher), Jindřicha Jůzla (Odeon), Michala Kašpárka (Česky rozhlas), Františka Kotlety (Epocha), Petra Onufera (Argo) a Zuzany Válkové (Seznam); pohled na přípravu komiksů přináší Lukáš Růžička (Paseka) a Pavel Kořínek (ÚČL AV ČR). Knihu doprovází ilustrace Lukáše Fibricha. Podle Sedláčka vznikl soubor, jenž je svého druhu generační vypovědí lidí, kteří se k redakční a nakladatelské práci dostali ve svobodnych poměrech. „Protože však vím, na jak silnou a kvalitní tradici navazujeme, moc mě těší, že jsem mohl do knihy pomyslně přizvat i Evu Slámovou (1959 - 2010), která jako redaktorka začínala ještě v předrevolučním Odeonu a stála u zrodu nakladatelství Argo. Zařadil jsem její úvahu Povolání: redaktor z poloviny devadesátych let, kterou jsem objevil v Literárních novinách,“ říká Sedláček. Podle něj kniha splní svůj účel, pokud zviditelní „neviditelné řemeslo“ nejen pro kolegy z branže, knihovníky, knihkupce a knihomoly, studenty a adepty nakladatelské práce. „Přeji si, aby současně přispěla do veřejné debaty o postavení literárních profesionálů, smyslu jejich činnosti a spravedlivé odměně za ni.“ Nejde však jen o problematiku redigování a redakce, ale i o příběhy z nakladatelského světa jako takového. Joachim Dvořák třeba líčí, jak se vydal do Paříže za Milanem Kunderou nebo jak objevil a začal vydávat Jaroslava Rudiše. Petra Diestlerová je nejen redaktorkou, ale i vynikající překladatelkou z angličtiny a na základě vlastních bohatých zkušeností vytvořila několik neformálních pravidel, mj. redigovat pouze překlady z jazyků, které ovládáte, neredigovat mizerné překlady, nebo že redigovat by se mělo odvážně. Miroslav Balaštík vzpomíná na začátky Hostu, Jindřich Jůzl na vydávání edice Světová knihovna v Odeonu, kde vycházejí Murakami, McEwan, Barnes, Houellebecq či Viganová a kde k jednomu románu Reného Depestra napsal doslov Milan Kundera. Dozvíme se ale také o specifikách redakce komiksů či popularizačních článků z oblasti vědy. A František Kotleta dobře ví, že „psaní je osamělé povolání“, ale že knihu je pak potřeba brát „jako týmové dílo“.
nedělám si iluze, že by běžný čtenář někdy otočil na tirážovou stránku knihy a zkoumal, kdo je jejím redaktorem, případně se pídil po pracovní náplni redaktora odpovědného, odborného, technického, jazykového, redaktora překladu atd., nejenže se v tom neorientují studenti literatury, ale bohužel - jak jsem měl nedávno možnost zjistit - ani knihovníci-katalogizátoři Národní knihovny
Sedláček v tom chtěl zjevně udělat všem jasno, ale výsledkem je vcelku nesourodá kompilace, z níž má myslím skutečnou výpovědní hodnotu jen jediný: "Povolání redaktor - pán i služebník" od Evy Slámové, starý minimálně 15 let, tzn. nebyl určen a psán pro tuto publikaci; ostatní příspěvky se kolem vlastní redaktorské práce porůznu ochomýtají buď s povzdechy nad její náročností a nevděčností, nebo s náležitě marketingovým "každá liška chválí svůj ocas"
obávám se, že po přečtení této knihy laik jasno mít nebude..., ale aspoň si zapamatuje, že knihu "nedělá jen autor" - a třeba jednou nalistuje i tu tirážovou stránku