Neviditelný
Jaroslav Havlíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/104288/bmid_neviditelny-bW1-104288.jpg
5
798
798
V próze třicátých let zapůsobil Havlíčkův román jako narušení dobové tendence k reportážnosti románu a k lyrizaci prozaických forem. Už při prvním vydání zaujal Neviditelný – dílo to té doby téměř neznámého autora – suverénním zvládnutím všech složek románové struktury a jejich neobvyklou vyvážeností, působící dojmem tvůrčí lehkosti a epické spontánnosti. Ústřední hráč příběhu je současně jeho vypravěč. Vystupuje jako obyčejný parvenu usilující o své „místo nahoře“, jako člověk bez citových zábran, který je hořkou ironií osudu smeten i se zatíženou rodinou, do níž cílevědomým úsilím pronikl.... celý text
Přidat komentář
Když jsem přemýšlela nad knihou ke zpracování ročníkové práce, netušila jsem ještě, jak šťastnou ruku jsem při výběru měla. Dostalo se mi něčeho, co bych kvalitativně zařadila mezi nejlepší díla české literatury. Od začátku mi připadala knížka velice čtivá, hlavní postava vás v prvních kapitolách seznamuje se svou minulostí a také naznačuje, jakým směrem se bude děj dále ubírat. Když už se příběh naplno rozjel, pociťovala jsem radost i smutek spolu s Petrem a i přes jeho mnohdy pokryteckou povahu, jsem si ho hodně oblíbila, soucítila s ním ve chvílích zoufalství a v mnoha případech jsem se s ním i ztotožnila. Neviditelný je pro mě velmi příjemným překvapením, který posunul pomyslnou laťku mé budoucí povinné četbě a proto nemůžu jinak a dávám plný počet.
Už samotné Petrolejové lampy se mi líbily, tak sem se hned dala do čtení Neviditelného. Přišlo mi to ještě o chlup lepší.
Knížka to opravdu není zas až tak špatná, ale je neuvěřitelně, ale opravdu příšerně zdlouhavá. Jednu myšlenku autor přepisuje na deseti stránkách a než se dostane k něčemu zajímavému, čtenář musí přelouskat padesát stránek. Ke konci začala mít kniha konečně spád, ale nakonec poslední kapitola zase spadla do nudné snůšky pořád se opakujících myšlenek. Mít o sto nebo dvě stě stránek míň, věřím, že bych byla z Neviditelného nadšená.
Velmi dobrý psychologický román. Žádná z postav není dokonalá, právě naopak...
Jde jen o to, nenechat se odradit počtem stran.
Musím říct, že kniha na mě dost zapůsobila. Nevím jestli Petra Š. odsoudit nebo mu dát za pravdu. Asi něco mezi. Možná, že kdyby projevil trošku jemnější city, mohlo vše dopadnout o něco líp, ... . A asi jsem byla dost naivní, když jsem po všem čekala dobrý konec.
Klenot české literatury, kniha, která se nadlouho zavrtá pod kůži… po dočtení mi to nedalo, abych se nekoukla také na film(z r.1988) a zde chci jen podotknout, že samotný závěr vlastně vyznívá docela jinak než v knize. Taky jsem měla problém s obsazením některých postav, zejména Katy - v knize sedmnáctiletá, veselá a Soni oddaná přítelkyně je zde ztvárněna v době natáčení třiačtyřicetiletou herečkou...
Na Neviditelného jsem se pár let chystala. Z hodin literatury na gymplu jsem zhruba tušila, co mě čeká. Tak dobrý psychologický román jsem ale nečekala. Hlavní postava/vypravěč je neskutečně vypočítavá, rezervovaná a chladná osoba. Tragika příběhu se stupňuje s každou kapitolou až k závěrečnému shrnutí "Každý svého štěstí strůjce". Ale je opravdu Švajcar vinen všemi tragickými událostmi nebo se jen zapletl do osudů jedné rodiny?
Trvalo mi prvních pár kapitol, než jsem si zvykla na styl psaní a vyprávění, ale vytrvat se u Neviditelného vyplatí!
Temný příběh rodiny Hajnů a jejich zetě Petra Švajcara na mě v horkém létě působil jako vynikající chladicí zařízení. To je totiž tak studené čtení bez jediné optimistické jiskry, že jisté uctívané severské detektivky proti Neviditelnému působí jako vlažný čajíček.
Prokreslené postavy a jejich pohnutky, způsob uvažování hlavního hrdiny, kterého jsem si překřtila na monstrum Švajcar, je bez citu, bez schopnosti vytvořit si s někým vztah, sebestředné a vypočítavé. A koho tam máme dále? Rozměklého a bojácného továrníka pana Hajna, co se bojí cokoliv rozhodnout, jeho rozmazlenou dceru Soňu a její záchvaty, tetičku co ustrnula v minulém století a nikdy nevychází z pokoje.
Celou dobu tušíte zkázu. A ona opravdu přijde.
A prapodivný strýček Marcel, který trpí chorobou neviditelnosti, přičemž Hajnovi s ním tu hru ochotně hrají ?
Ten jen cvrnknul do první kostičky domina....
Geniální psychologický román.
Brilantní psychologický román! Podle mě Petr Švajcar tak úplně bez citu nebyl a já osobně jsem si kolikrát říkala, že se vůbec nedivím, že jedná tak či onak. I jeho, chladného člověka při smyslech, nakonec přeci pronásledoval přízrak Neviditelného. Jak úsměvně zaznělo pořekadlo v kalendáři: "Každý je svého štěstí strůjcem!"
číst toto knihu je čistá radost a to i přesto, že její děj je tak znepokojující a plný hnusu.
Neviditelný může za moji lásku k psychologickému románu. Neskutečný příběh, brilantně se rozvíjející a přitom stále přehledný a pro čtenáře atraktivní. Dík za tohle skvělé dílo!
Tyjo, tak toto je teda mazec, jednoznačně nejlepší kniha, co jsem za poslední dobu přečetla!!! To psychologické rozvíjení postav, chladné popisy, syrové úvahy, pokračování a nárůst děje - k tomu ještě ta ˇtovárnickᡠdoba - prostě super! (opravdu:-)) - takže za mě: DOPORUČUJI!!
Do této knihy jsem se pustila na doporučení přítelkyně a vcelku záhy jsem se od stránek nedokázala odtrhnout. Výborný kus! Sevřená atmosféra domu Hajnů, nestvůrná postava tety Kateřiny a donquijotovský boj Petra Švajcara s větrnými mlýny osudu. Když jsem ji nedávno četla s odstupem podruhé, vůbec nedošlo k otupení dojmů, právě naopak.
Tak tahle kniha je považována za jednu z nejotřesnějších. Je fakt, že Havlíček se v tomto psychologickém románu s ničím nemaže a prostě to píše tak, jak to leží a běží. A to je dobře. Tenhle naturalismus je mi opravdu blízký. Co však někomu může vadit, je lehce úvahový styl se spoustou vnitřních monologů. Podle někoho to není vhodné čtení na večer, ale neřekla bych. Právě naopak.
Z téhle knihy kape egoismus, ješitnost, nenávist, závist, nelidskost v podobě hlavního vypravěče. O jeho postavě, jak sám vypovídá několikrát, si musíte udělat úsudek sami. Ale myslím, že u všech bude stejný. Nelze jinak,než ho odsoudit.
Kniha se četla velmi dobře, alespoň mě, bez jakéhokoliv problému s nechápavostí, co tím chtěl básník říci. Doporučuji všemi 20ti prsty.
Musím unať, že je to jeden z najlepších psychologických románov, aké som mala možnosť čítať. Havlíček perfektne vykreslil psychológiu postáv a bravúrne vystihol temnotu mrazivého prostredia, v ktorom sa príbeh odohráva.
Hneď v úvode som bola vtiahnutá do deja a nemohla sa od začínajúceho príbehu odtrhnúť.
Ohromne zvládnuté postavy, čo sa týka Petra Švajcara, egoistu a chamtivca, cez oboznámenie sa s "neviditeľným" Cyrilom, ktorý ma poriadne šokoval. A potom to prišlo. Soňa a jej neuveriteľný zlom, po duševnej stránke. Hltala som stránku za stránkou, až do tej poslednej. Aj po prečítaní musíte nad ňou premýšľať. Kto je vinný? Aby ste si mohli na otázku odpovedať, musíte prečítať knihu, ale jedno je jasné, že s chamtivosťou a vypočítavosťou si život dokáže bláznivo zatočiť.
Skvělá kniha. Úžasně sepsaná. Působí tak neuvěřitelně surově, přesně, jak má. Neskutečně se autorovi povedlo vylíčit hlavní postavu. Jedna z mých nejoblíbenějších.
Mistrovsky prokleslená hlavní postava i stádia počínajícího šílenství. Místy mě doslova mrazilo. Tato kniha patří k jedné z nejlepších od českých autorů
Úžasná kniha..na střední jsem se jí vždycky bála...ale teď po přečtení jsem si uvědomila jak je skvělé napsaná a že jsem se nemohla dočkat závěru jak vše dopadne..všem doporučuji...
Štítky knihy
zfilmováno česká literatura napětí psychologické romány šílenství 20. léta 20. století mezilidské vztahy rozhlasové zpracování ironie čeští spisovatelé rodinná tajemství sňatky z rozumu české rományAutorovy další knížky
| 1963 |  Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 |  Muž sedmi sester |
Opava je plná bláznů. Nevím jestli je to tak i v jiných městech, nebo je vyšší koncentrace pošahanců dána samotnou přítomností psychiatrické léčebny, jež bude to první co spatříte, když k nám přijedete směrem od Olomouce. Zvláštní je, že ty největší hejna havranů je nejčastěji možné pozorovat právě nad psychinou. Mám pocit, že je tam vidím pokaždé, když jedu kolem. Pod jejich temnými křídly již tak pochmurné místo působí ještě pochmurněji. Jsou jako temná myšlenka, od které je záhodno držet se dále a nedovolit jí, aby vám v nestřeženou chvíli vlítla uchem do hlavy a tisíci jejími křídly zatemnila její svit.
Ale Havlíček nebyl impresionista a tak nad domem Hajnových žádní havrani nekroužili. Pro hutnost samotného příběhu mu bohatě vystačil slušný psychologický profil a vývoj několika málo postav, které pokud už tedy nejsou v danou chvíli šáhlé, mají poměrně slušnou šanci se na několika málo následujících stránkách šáhlými stát. Velmi dobrý námět i zpracovaní bylo Havlíčkem, oproti předcházející a obsahově stručnější novele nesoucí stejný název, doplněno něčím pro definitivní vyznění románu zásadním. Proč neučinit vypravěčem emočního kleštěnce a chladného manipulátora bez svědomí? Proč ještě syžet nezčechrat tím, že příběh subjektivně odvypráví sociopat? Skvělý tah pane Havlíček. Klobouček.
(a viděli jste film Take shelter? Divoké černé hejna jako předzvěst psychotických stavů....a přijeďte se mrknout na opavský zimohrádek, na jeho skutečné vládce a načerpejte u nás trochu pro život zdravého splínu ;)