Neviditelný
Jaroslav Havlíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477885/bmid_neviditelny-Yts-477885.png
5
792
792
Psychologický román Neviditelný, který vyšel v roce 1937, patří k nejvýznamnějším dílům spisovatele Jaroslava Havlíčka. Děj příběhu se, jak je pro autora charakteristické, odehrává na maloměstě v době po skončení první světové války. Jeho vypravěč inženýr Petr Švejcar je ambiciózní a egoistický mladík, který sám pochází z chudé rodiny, a je proto ochoten podřídit úspěchu vše. Na jednom večírku se seznámí se Soňou Hajnovou, dcerou továrníka, a za ni se také s vidinou budoucího postavení provdá. Její rodina je však stižena šílenstvím, jemuž postupně podlehne i Soňa. Petr se postupně dostává do víru tragických událostí.... celý text
Přidat komentář
Skvělá kniha! Je velice zajímavé sledovat chladnokrevný a vypočítavý um hlavního „hrdiny“, prostřednictvím kterého nejprve získává vzdělání a určité postavení, poté lásku naivní dívky, ovládá její rodinu a její majetek a to bez jakýchkoli zábran, aby nakonec přišel o to jediné, na čem mu kdy záleželo.
Pro mě zatím nejlepší kniha, kterou jsem od Havlíčka četla (zatím to byly Petrolejové lampy a Ta třetí). Naprosto skvělá a kvalitní kniha! Měla by se mnohem více probírat ve školách :)
Zachtělo se mi klasiky a zážitek, který mi tato kniha připravila, byl neskutečný. Román poprvé vydaný v roce 1937 i po téměř 90 letech rezonuje ve čtenáři ohromnou silou. Chladná vypočítavost Petra Švajcara, přehnaná servilita a slabost továrníka Hajna a slečinkovská naivita postupně degradující v choromyslné vyvádění Soni, nad tím vším bdící dva svědci dotvářející místy stísněnou, místy děsivou atmosféru příběhu. Jeden živý - autoritativní stará teta, druhý neživý - Hajnova vila. Jediná, která byla svědkem šílenství všech čtyř příslušníků Hajnova rodu. Švajcarovo vzpomínání na události před deseti lety ubíhá a čtenáři plynně dávkuje zlo a hořkost aby byl schopný jej pobrat ku čtenářské radosti. Naprostým vrcholem čtenářského zážitku však pro mě byly úvodní a závěrečná kapitola. Úvodní, která pomocí metafor a skvostných jazykových obratů otevírá scénu a bez jakéhokoliv prozrazení naznačuje, čeho všeho bude čtenář svědkem, a závěrečná, připomínající peklo a následný očistec Petra Švajcara, nejdříve zcela poraženého a následně nacházejícího sílu k dalšímu boji.
Velmi dobrý psychologický román se skvělou psychologií postav. Atmosféra příběhu je prostě úžasná.
Při projíždění televizních kanálů nás jako blesk zastavil film z roku 1988 Prokletí domu Hajnů. Výkon Petra Čepka v roli Cyrila, ale i dalších rolí - Soni, Švajcara byl úžasný. Ten film mě tak zasáhl, že jsem zapátrala po knižní předloze a začetla se. Zpočátku ztuha, přece jen je to už starší dílko. Kniha se mi líbila, postavy byly mistrně zpracovány, ale přiznám - film ve mně zanechal lepší dojem.
Jedna z knih, kterou by si každý milovník české prózy měl přečíst. Drsná, hořká, místy až tragikomická. Sketa a záporák všech záporáků Petr Švajcar jako vypravěč je geniální tah.
Geniální. Hutná, místy až děsivá atmosféra, velice působivý psychologický román, z kterého doslova až mrazí. Doporučuji!
Slyšela jsem jako audioknihu a nejlepší je začátek a konec mezitím je to dost smutné
Knihu jsem si přečetl před pár lety, teď si poslechl její rozhlasovou dramatizaci, ještě mi zbývá audiokniha a film Prokletí rodu Hajnů. Stejně jako u Petrolejových lamp se Havlíček soustředí na psychologii postav a daří se mu to skvěle. Dnešním pohledem se sice divíme, proč postavy nejsou schopny uniknout svému osudu, ale v menším se nám děje to samé.
Výborná kniha, vyslovený čtenářský zážitek. Smutný až šílený příběh, rozhodně však silný. Propracované postavy, které mají vývoj. S vypravěčem jsem ze začátku sympatizoval, postupně se však vzdaloval a vzdaloval, až se z něj stal vysloveně záporák. Přesto všechno, ho člověk chápe i když s ním nesouhlasí. Styl psaní je trochu „pro pamětníky“, se všemi těmi souvětími, netradičními obraty, slovesy zakončenými na „-ti“ nemusí každému padnout, já jsem si lebedil. Kniha mne naprosto pohltila, vtáhla a nepustila. Pořád mne to nutilo myslet na to, jaké to asi je, žít pod jednou střechou s osobou postiženou duševní nemocí. Musí to být doslova peklo. V tomto příběhu to vedlo od lásky, přes nezájem a zhnusení až k nenávisti. Je dobře ukázáno, že tu není jednoho viníka, jedné záporné osoby, která by za všechno mohla, není tu jedna věc, nebo jedna nemoc, které by za to všechno nesly vinu. Není tu ani jedno špatné rozhodnutí, které by to všechno způsobilo. Je to ďábelská kombinace všeho, která zničí člověka, rodinu, podnik, ale zasáhne a poznamená široký okruh, včetně čtenáře. Doporučuji, ale i varuji, možná budete po přečtení ustrnulí, nebo v depresi.
Neviditelný byl můj velký rest z období středoškolských studií. Už tenkrát mě zaujalo, jak o téhle knížce vyprávěla má skvělá učitelka literatury a bylo jasný, že si dřív nebo později tuhle literární záležitost nenechám ujít.
Líbilo se mi to hodně - námět, charaktery jednotlivých postav, uvěřitelnost příběhu i vygradování závěru. Byť je příběh nadčasový, je pravda, že než se "začalo něco dít", člověk byl bezmála ve třetině knihy.
Vnitřní monology a psychologické rozbory hlavního hrdiny jsou hodně hodně zdlouhavé. V meziválečném období kdy kniha vyšla, i několik desítek let potom, to byl jistě převratný způsob vypravování příběhu. Ale dnešního čtenáře zmlsaného knihami kdy už první kapitola musí být extra zajímavá, jinak ji vymění za jinou, pravděpodobně tohle chození kolem horké kaše může otrávit tak, že to vzdá. A to by byla veliká škoda. Protože je to fakt dobrý a stojí za to se tím prolouskat.
Ocenuji vybornou praci s jazykem, ale kniha jako takova me naprosto neoslovila. Dej se tahne jak turecky med, postavy jedna vedle druhe nesympaticke, celkovy dojem maximalne depresivni, ovsem rozhodne ne hororovy.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih.... Dlouho po přečtení jsem na ni musela myslet.
Jasná pětka. Hodnotím audio, které skvěle načetl Jiří Schwarz a kterému se podařilo přesně vystihnout veškerou tíseň, zmar a tragiku hraničící až s šílenou groteskou. Jeden z nejlepších českých románů vůbec. Havlíček byl génius.
Od samého začátku sveřepý, sebevědomý, temný a dusný román. Chtěl bych napsat do samého konce, ale těsně před koncem se vyčerpaný autor nezmohl na škrt, gesto, nebo řez - spíš za stálého mumlání upadl do mdlob. Hlavní hrdina není příliš příjemný, ale nutně s ním sympatizuji vzhledem k ostatním figurám. Ostatní figury jsou mi ale popsány jeho očima - takže se mohu domnívat, že jsou mi předkládány už zkreslené, osekané a poplivané.
Vyprávění hlavního hrdiny je vedeno v ich formě. Je nesmírně tvrdé a nemilosrdně glosuje každou slabost, zbabělost, úhybný manévr a hloupost lidí, na které narazí. Zpočátku se mi až hnusil. Postupně jsem ho ale musela vzít na milost. Nikdy nedostal nic zadarmo, vždycky se o sebe musel postarat sám a tak se naučil nahlížet lidi a vztahy mezi nimi bez příkras – tak aby se uměl přesně zorientovat a přežil. Ale ani obrovská vůle k dosažení vlastního cíle (tím je klidný rodinný život v dostatku) ho nakonec neuchrání od pádu. Přes veškerou jeho ostražitost ho život (nebo Bůh - pozorovatel, kterého vyzval na souboj ?) tvrdě semele a vyplivne duševně rozloženého. Nejvíce pesimisticky nepůsobí soupis jeho ztrát (ty jsou obrovské) ale fakt, že na konci už dál bojovat nechce, není proč. Zvláštní, až nepříjemně klaustrofobický pocit jsem měla z druhé části románu (kdy se Švajcar nastěhuje do Hajnovy vily). Celé drama se až do samého konce se odehrává na půdorysu tohoto domu a jeho zahrady. Není úniku. Pro čtenáře a ani pro hlavní hrdiny.
Štítky knihy
zfilmováno napětí psychologické romány šílenství 20. léta 20. století rozhlasové zpracování rodinná tajemství sňatky z rozumu české romány
Autorovy další knížky
| 1963 |  Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 |  Muž sedmi sester |
Toto vyborne dilo jsem cetla uz dvakrat. Poprve, kdyz mi bylo sedmnact, podruhe ted v jednatriceti. Pamatuji si, ze uz tenkrat ve mne kniha zanechala hluboky az lehce otresny dojem. Nyni o neco starsi vidim zivot i z jine perspektivy a nachazim v dile jeste dalsi, hlubsi smysl. Clovek ma asi tak nejak danou svou zivotni cestu doprovazen (nebo take ne) stestenou, do jiste miry se da s pokorou osudu vzdorovat, pricemz vsechna spatnost a vypocitavost se ti vrati jako bumerang...