Neviditelný
Jaroslav Havlíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/546482/bmid_neviditelny.jpg
5
792
792
Silný příběh, který nenechá nikoho v klidu.
Přidat komentář
No super, takže napsaný komentář se z nějakého důvodu neuložil. Tedy jeho zkrácená verze - Neviditelný je grandiózní temné vnitřně drásající dílo. Havlíček v mém soukromém žebříčku oblíbených domácích autorů šplhá na nejvyšší příčky.
Je to "psychologický" mazec. Nutí vás číst bez přestání. Věčná beznaděj, že už konečně bude líp...
Precteno v ramci vyzvy na rok 2020. Velice hutna atmosfera, smerujici k jasne tragedii, nadherna cestina.
Pomalá, plíživá, psychologická próza, na kterou musíte mít tak nějak čas a chuť, což se dnes moc nenosí. Havlíček mi připomíná Fukse, jenže Fuks je vymazlenější, surrealisčtější a má svoji atmosféru, Havlíček je spíše soustředěný na dlouhý, "obyčejný", naturalistický text, který na vás působí časem. Je to o takových těch štiplavých lidských tragédiích. Stejně jako v Petrolejových lampách - motivy ze života jako syfilitida, sociální postavení apod. Takže, Neviditelný. Dlouho, dlouho jsem okolo toho kroužil. A pak jsem si knihu pořídil v luxusním vydání a nakonec jsem ji stejně sjel v rámci úspornosti v audio verzi. "Im a genius" -Bo Burnham. Věřím, že je to jedna z těch knih, co když se do ní skutečně začtete, tak vám literárně dá opravdu hodně (takovej ten ponor). I když je hlavní postava Petra Švajcara spíše antihrdinou (a jeho finále ironií), dokážete ho pochopit, ne-li se s jeho ambicemi přímo identifikovat - takže panoptikum, do kterého se přižení absolutně odvede vaši pozornost od toho, jak moc bílá nebo černá je jeho postava, coby vypravěče, protože v prvé řadě, vypráví z pozice a v momentě, kdy už nemá co ztratit a líčí události tak, jak se staly. A taky je ironie, jak se učíte o mnoha autorech na škole... a k některým se dostanete, k většině, třeba (pokud teda čtete), později a utvoříte si na ně názor. Havlíčka, po přečtení jeho dvou nejznámějších prací, považuju skutečně a jednoduše za ten "klasický literární kanón". Je tu spousta tradičních českých motivů a drobných detailů, co se mi líbily, dobře napsané postavy, kontinuita děje. Definitivně to stojí za přečtení, pokud vás to žánrově zajímá, je to sázka na jistotu.
Skvělá kniha. Perfektně vylíčené charaktery jednotlivých postav, syrový popis děje a prostředí v kombinaci s úžasným jazykem dělá z knihy opravdový skvost. Na chladné úvahy vypočítavého Petra Švajcara na pozadí dramatického děje dlouho nezapomenu.
Tragický psychologický román ze začátku minulého století.Choromyslnost,která se v rodině dědí z generace na generaci a není před ní úniku.Je tu mnoho věcí,které nutí k zamyšlení.Poslouchala jsem skvěle obsazenou rozhlasovou hru.
Velice působivě a chytře napsaný psychologický román. Chvilku jsem si musela zvykat na archaický jazyk, ale pak jsem si naopak každé již dávno nepoužívané slovíčko užívala. Panoptikum postav, nekonečně ponurá atmosféra a naprostá beznadějnost tohoto temného příběhu dělá z této knihy čtenářský zážitek, pro mě ale až moc depresivní.
Pro mě jsou v této knize vlastně vinni a nevinni všichni. Je skvěle napsána, vypointována. Postavy autor vykreslil tak dokonale, že ani nemá hlavní zápornou postavu, i v té záporné jsou záblesky citu, můžete jí litovat. Protože Petr je sice bezcitný, ale omlouvají ho jeho vlastní životní zkušenosti, obětoval moc, aby se dostal tam, kde je a nechce to ztratit. A stejně cíle nedosáhne, "osud" zasáhne do jeho života rázně. Velmi dobrá kniha.
Vynikající román autora psychologických románů, autora, který skvěle vykreslil mužské i ženské postavy. Neviditelný je jeden z nejlepších psychologických románů 20. století.
Uff... Tak na tuhle nádhernou knihu o vypočítavosti a rodovém šílenství si chystám slova už dlouho a vůbec není jednoduché vystihnout podstatu mého dojmu. Neviditelný je jedno z nejlepších, nejsugestivnějších a nejhlubších děl české psychologické beletrie.
Citižádostivec Petr se ožení s jedináčkem továrníka, psychicky křehkou Soňou, což se zpočátku projevuje jen v náznacích. Dívka se velice obává svého vyšinutého strýce Cyrila, který si o sobě myslí, že je neviditelný. Rodinní přílsušníci choromyslného pacienta v bludu utvrzují, dělají, že ho nevidí, protože když na jeho hru nepřistoupí, začne se chovat agresivně. Soňa je věčně ve stresu z obtížného příbuzného, marně prosí, ať je Cyril odvezený do ústavu, předtucha zlého se později vyplňuje a bezmocná dívka je strýčkem tělesně napadená. Tímto traumatem propukne její vlastní psychóza... A příběh se ubírá nelítostně dál, prokleté rodině není pomoci.
Neviditelný tu může mít mnoho podob: neviditelný je blud, neviditelný je teror falešné morálky a ohleduplnosti k těm, co nejsou ve skutečnosti vítáni (Cyrila miluje jen jeho teta, ostatním je na obtíž), neviditelný je osud, který nelze obelstít.
NENECHTE SE ODRADIT TĚŽKÝM NÁMĚTEM, DOPORUČUJI K PŘEČTENÍ:
Román pro toho, kdo ho nečetl, se může zdát neatraktivní, deprimující nebo námětem nezajímavý. Přitom je však i o rodinných vztazích, o Sonině kamarádce Katy, která pomáhá v domácnosti, s níž má Petr tajně poměr a která se pak dává na cestu lásky, obětavosti a pokání, o ctižádosti a vysněném zaměstnání, je to román se vším všudy, kterému nic neschází ani nepřebývá.
Mně se četl dobře v tom smyslu, že mi velmi zajímalo, co bude dál a autor má navíc bezvadnou stylistiku, s níž umí zdařile vylíčit i složitý příběh. Zůstane po něm ve Vás stopa, to ano, ale ta přínosná, jak už to u kvalitních knih bývá.
Moje velmi, velmi oblíbená několikrát čtená kniha, napínavá, děsivá povahou i činy hlavní postavy, bizarní, absurdní, hororová. Není v ní sympatických postav a kladného hrdinství! Vila stojí v Jilemnici a působí stejně pochmurně jako román, v podkrovních oknech se večer míhá Cyrilova tvář - haúúú...
Těžce ponurá a tíživá kniha, kdy hlavní hrdina Petr Švajcar se ze zištných důvodů ožení, ale osud mu přichystá kruté vystřízlivění v podobně rodinného šílenství. Výborně popsané šílenství strýce Cyrila a poté i Soni.
Další silná knížka. Rodinná tragédie se zde postupně stupňuje, děj je zpočátku jednodušší, později přibývá více a více úvah, vnitřních monologů,... Je zde velmi dobře popsán jak nešťastný osud rodiny, tak pocity (nejen) hlavní postavy. Nic pro slabé povahy.
Příjemné překvapení, tak příjemné, že jsem se několikrát zapomněl na záchodě a malém mi upadly nohy, kolik mravenců jsem v nich měl. Dobrý ráno přeji.
Neviditelný je psychologický román, kde se sune jedna tragédie za druhou a to tam není ani zmínka o český politice, Spartě Praha nebo mých kulinářských schopnostech. Havlíčkovi dávám 9/10 a radši se vyvaruji shrnutí děje, protože bych musel spoilerovat. A nebo ne! Neviditelná recenze: 3,2,1:
9/10. Lol
V tej knize snad neni (až na Katy) jedinej kladnej charakter. Když už někdo neni blázen, tak má nějakym způsobem pokřivenej charakter. Zbabělec, slizoun, vtěrka, klepna, jedubaba, jdoucí přes mrtvoly, atd. Každopádně silný čtení.
Uf...tohle teda bylo něco. Bytostně mě uspokojuje, když čtu dílo, které naplňuje svůj úplný potenciál a je přesně tím, čím být chce. zde si mě Havlíček vedl krásným slohem, šíleným i šíleně vygradovaným příběhem a já neměl klidu, dokud jsem nedočetl poslední řádky této 80 let staré deprese.
Bravůrně rozehraná hra uvnitř rodinného kruhu, do něhož se přižení protagonista a vypravěč, Petr Švajcar, jenž je sám o sobě zajímavou postavou. Člověk, který je schopný tvrdé dřiny, ale všech svých cílů dosahuje kalkulem. Jedná jako sociopat. Já mu ale přál, ať mu život vyjde, protože... no nepřemýšlí snad do jisté míry takhle každý? Nesnažíme se všichni hrát takovou psychologickou hru s ostatními jednotkami této společnosti? Snad mi ten Švajcar byl i sympatický, páč díky svému vhledu do jiných a vydedukování jejich záměrů dokázal předvídat kroky, vyčkat si a pak sám vhodně táhnout. Dokázal ostatní psychologicky obehrát a já ho vnímal jako intelektuálně nadřazeného. Nebyla snad větší svině ta babizna, jenž sebe samou pasovala na hlavu rodiny a umožněno jí to bylo, protože Sonin otec nebyl rázné povahy. Celá kniha je pak podána jako Švajcarova výpověď o tom, co se mu v životě stalo, takže je i dobrým spisovatelem. Nelze si však myslet, že nemá chyby. Postrádá smysl pro humor a neumí se povznést nad sebe samého, takže v momentě, kdy se nad něj povyšuje dlouholetý schopný zaměstnanec švagrovo firmy, tak místo toho, aby hledal společnou řeč a oba si dopomohli k lepším pracovním výsledkům, tak ho bere jako nepřítele a typicky švajcarovsky ho vyšachuje ze hry. Kdyby však zaměstnanec neměl prořízlou hubu, tak by o práci nepřišel. "Co by kdyby" - takhle Švajcar v závěru reflektuje vlastní jednání, které ho nakonec dostalo tam, kde skončil.
Nenutí to člověka k přemýšlení nad vlastním jednáním a nad tím, jaké to může mít v budoucnu následky? Nenutí to jen člověka uvažovat nad tím, aby s rozvahou volil mezi citem a přísnou logikou, páč přílišná přemíra jednoho nad druhým ho může do zmaru vrhnout.
PS: Nerad bych, aby mi takhle s karty zamíchal nějaký Neviditelný.
Štítky knihy
zfilmováno napětí psychologické romány šílenství 20. léta 20. století rozhlasové zpracování rodinná tajemství sňatky z rozumu české romány
Autorovy další knížky
| 1963 |  Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 |  Muž sedmi sester |
Havlíčkův černý román Neviditelný bych zařadila mezi nejvýznamnější české knihy. Vyprávění původem plebejského inženýra, který se přiženil do bohaté, byť psychickými nemocemi zařízené rodiny, spěje do bezvýchodnosti, skoro do zatracení. Dílo mementem a vede i dnes k mnohým zamyšlením.