Nevlastní dcera
Georgina Cross
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/474066/bmid_nevlastni-dcera-Qvi-474066.jpg
4
154
154
Třináctiletá Mia zmizí v době, kdy v sousedství hoří. Je to náhoda? Nebo spolu obě události souvisejí? Poslední, kdo dívku viděl, byla její nevlastní matka, kterou teď manžel obviňuje, že dceři nevěnovala pozornost. Sousedé se spojí a začnou po ztracené dívce pátrat, ale přesto se navzájem podezírají ze žhářství. Policie zaměří svou pozornost na nevlastní matku a onu kritickou hodinu, kdy dívka zmizela. Byl to zinscenovaný únos, nebo o něco zlověstnějšího? A je to, co si všichni původně mysleli o jednotlivých členech rodiny, pravda? Jenže předpoklady o narušeném vztahu nevlastní matky a nevlastní dcery nebyly nikdy mylnější. Thriller Nevlastní dcera se bude líbit především čtenářkám a čtenářům Liane Moriarty.... celý text
Literatura světová Pro ženy Thrillery
Vydáno: 2021 , Ikar (ČR)Originální název:
The Stepdaughter, 2020
více info...
Přidat komentář
Kniha me chytla hned od zacatku. Vykresleni postav bylo skvele. Ta vecna snaha nevlastni matky, myslenky, ze nikdy nezvladne nahradit mrtvou maminku, sobectvi otce a zmatky pubertalni holcicky...primo jsem citila ty jejich zmatky a trapeni.
Kniha je navic velmi ctiva, neda se odlozit.
Jednu * odebírám jen a jen kvůli vyústění příběhu,který skončil jak skončil. To mně přislo hrozně moc škoda,protože si myslím,že kvůli tomu,co se stalo,by rozhodně nikdo neudělal to,co udělala osoba v příběhu. Doslova až přitažené za vlasy. Ale jinak se kniha hrozně moc dobře četla,vtáhla mě do děje,za dva dny jsem ji měla přečtenou. Určitě si přečtu i další,když nějaká od autorky vyjde.
Mě tyto napínavé příběhy prostě baví. A většinou se rozuzlení zápletky točí buď kolem nevěry nebo prachů.
Ze začátku jsem se čtením bojovala. Vůbec mně nesedl styl psaní, ale je možné, že je na vině i překlad. Kupříkladu: "Byla by sis toho všimla?" "Byla by hledala Vanessu." "Byla by šla do svého pokoje." Také použití některých slov mě překvapilo. Příklad: "Nehrála si na oblíkačku?" (Jedna z postav si zkoušela šaty). Když jsem ale přivykla stylu (či překladu) psaní, hned se mi četlo lehčeji. Také mě občas zarazilo, že si autorka odporuje, třeba ve výšce vody v bazénu.
Příběh byl zajímavý, podezřelí se střídají. Ve finále jsem ale zklamaná. Důvod zmizení Mii je slabý, a to hodně.
Jedná se o autorčinu prvotinu, a tak se nějaká ta chybička vloudila. Stává se to i jiným. Ráda si do budoucna od autorky něco přečtu.
Tak to se mi velice líbilo, nedalo se přestat číst!
Opravdu napínavý, svižný, velmi dobře napsaný thriller, který se výborně čte díky dobrému fontu a krátkým, pádným kapitolám.
Mám novou oblíbenou autorku.
Čtenáři už napsali dost /někdy zbytečně :-) /.
Překvapivou knihu si určitě přečtěte sami, moc si ji užijete a přestanete až na konci...
Kniha nevlastní dcera je dělená na 6 částí. V každé z nich se zabýváme jiným časem. Tedy před, při, po události. Tou událostí je zmizení dcery rodiny Tannerových. Tam patří otec Tripp, nevlastní matka Vanessa a dcera Mia. Vanessa je již pár let Trippovou novou ženou. Jeho první žena Susan zemřela na rakovinu. On touží po jediném. Zaplnit díru ve svém srdci a najít pro Miu vhodnou každodenní pečovatelku.
Vanessa se snaží být dokonalou matkou i manželkou a to i přesto, že vlastní děti nemá a neplánuje. Jediné, co ji mrzí je, že kvůli péči o Miu musela odejít z práce, která ji tak moc bavila a naplňovala. Návrat do ní je ovšem složitý skrze Trippa, který chce, aby měla dostatek času na péči o nevlastní dceru.
Mia je talentovaná slečna. Ve svých 13-ti letech každý den dře, aby se jednoho dne mohla účastnit plavecké Olympiády. Její otec jí proto k narozeninám nechá vystavět plavecký bazén za domem, který je vyhřívaný a ona ho tak může využívat celoročně.
V den kdy Mia zmizí, nikdo netuší, kam. Byla bez dozoru pouhých pět minut a to v bazénu za domem. Vyšetřování může začít. Její nevlastní matka byla v domě pár kroků od bazénu ve chvíli, kdy se to muselo stát.
Kdo unesl nebohou Miu? Co dělala její nevlastní matka v době, kdy měla být s ní? Jak dopadne vyšetřování vedené detektivkou Angelou Blakelyovou? O nečekané zvraty a propletení zde není nouze. Nemluvě o tom, že jsem pachatele opět neodhalila. :)
Celou knihu jsem hltala stránku po stránce. Akci střídaly klidnější úseky a postupné rozšifrování náznaků z předchozích stran. Moc se mi líbilo psaní v ich minulé formě z více pohledů. Každou kapitolu jsme tak mohli okusit z pohledu různých postav. Bylo to velice zajímavé a obohacující. Na konci knihy autorka napsala krásný dopis čtenáři, který prostě chcete číst. Čiší z něj vděk a pokora. Také se dozvídáme z poděkování, že Susan z knihy je skutečná žena, která zemřela a postava je tedy vytvořena na její počest.
Kniha měla spád, bez hluchých míst, která bych četla z "povinnosti", každá stránka přinášela nové informace, nový náhled na důvody jednání hlavních postav. Každou chvíli jsem podezřívala někoho jiného a nakonec jsem byla identitou skutečného viníka překvapena.
Úmrtí jedné z hlavních postav se řadí do kategorie "zbytečná smrt, které stačilo málo a bylo jí zabráněno". Stálo za to si knihu přečíst.
Nezmyselne konanie mnohych postav. Zapletka dobra, prevedenie horsie. Postradalo logiku.
Kniha se pomalu rozjíždí, v druhé polovině, když se najde tělo, začíná mít rychlejší spád, čemuž napomáhá i kapitola o Mii. Je to celkem náročné čtení, co se obsahu týká. Jo kniha se četla dobře, nebyla náročná z pozice mnoha postav, ale úplně nejlépsi taky ne. Četla jsem už i lepší. 3+
Super. Moc dobře se mi četlo, žádné zbytečné omáčky a příběh odsýpaval. Příběh z několiha pohledů a náhledů. Podezřelí nikdo a všichni ...... a když píšu Super na začátku, myslím to z hlediska obsahu knihy, jinak dost smutné nahlédnutí do života rodin, kde je radost, láska, nenávist, zrada, intriky .....
Zklamání. Ani jedna sympatická postava. Nezajímalo mě kdo to udělal, jaký byl motiv, jak to dopadne.
Přišlo mi, že si autorka chce hrát na Shari Lapenu.
Kniha přečtená na dovolené, potom ve vlaku, četla se dobře, ale bylo mi smutno z osudu jedné nešťastné holky, která ztratila samu sebe.....
Po zdlouhavém začátku se kniha začala číst velmi dobře. S napětím čtenář sleduje, kdo je tedy vrah. Několikrát si autorka odporuje, např. věk Mii, počínání Vanessy při požáru. Přesto se mi kniha líbila a doporučuji.
Váhala jsem mezi 3 a 4 *, protože dobře do třičtvrtě knížky to bylo takové nemastné neslané, ale pak se to rozjelo, začalo to mít spád, konečně se něco dělo. Zbytek knížky jsem slupla jako malinu.
Nebylo to špatné, ale něco tomu scházelo. Kdo pachatelem nebude mi bylo jasné od začátku, i když jsem chvílemi zaváhala jestli se nepletu. Skutečného pachatele jsem uhodla někde v druhé polovině knihy.
Nevlastní dcera
Čtivá kniha, vůbec nejde odložit, na deštivý den nebo nemocenskou ideální.
Hezky vykreslené pocity nevlastní matky, která si není jistá, zda svou roli zvládá dobře, a okolí jí není úplně nápomocné.
Dávám bod dolů, protože motivu jsem nemohla dost dobře uvěřit.