Nevyhlášená válka: Boj o Slovensko 1918–1920
Dušan Tomášek
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390069/bmid_nevyhlasena-valka-boj-o-slovensko-1-M9v-390069.jpg
4
35
35
Bývalo zvykem války vyhlašovat. Tato kniha ale pojednává o válce nevyhlášené. Došlo k ní bezprostředně po „řádně vyhlášené“ první světové válce. Vítězné mocnosti rozhodly o rozdělení rakousko-uherské monarchie na několik států. Patřilo k nim i Československo, vzniklé připojením Slovenska k historickým zemím Koruny české. Poražené Uhersko se však nechtělo po staletí okupovaných „Horních Uher“ vzdát. Boje tam trvaly od začátku listopadu 1918 až do počátku roku 1920. Na jaře 1919 se jich zúčastnila i maďarská Rudá armáda a československé legie. Nakonec museli bolševici ustoupit… Boj o Slovensko označují historikové právem za válku. Nebyla sice vyhlášená, ale padly v ní stovky vojáků a mnoho tisíc jich bylo raněno i pohřešováno. Byly použity lehké i těžké zbraně, pancéřové vlaky, letadla. A přesto o této válce málokdo u nás ví. Nedávný režim na ni vyhlásil embargo. Důvod? Čs. dobrovolníci přece bojovali proti bolševikům. A to byl smrtelný hřích! Kniha Dušana Tomáška tedy pojednává o jedné z „třináctých komnat“ minulého režimu. Je vybavena dobovými fotografiemi, archivními doklady, mapkami bitev, podrobným kalendářem, rozkazy velitelů, medailonky hlavních aktérů atd. a seznamuje čtenáře s bílými místy naší nedávné historie.... celý text
Přidat komentář
Zajímavá a čtivá kniha o podivné válce s Maďary v té době. Zejména to, že se vedla hlavně pomocí pancéřových vlaků. Chápu Maďary, že se nechtěli vzdát většiny území, když byly vlastně jen "ti druzí" v Rakousko-Uhersku. Ale i nadšení Čechů a Slováků, že mají konečně svou vlast. Autor je ze staré školy a nebojí se popisovat věci vlastenecky, což zejména u dnešních mladých, zblblých americkou propagandou multikulti, chybí. Vlastenectví a nacionalismus je totiž velký rozdíl. Je pravda, že kniha je psána poměrně jednoduše, že je vhodná pro laiky. Ale rozšíření obzoru tímto směrem není na škodu pro nikoho.
Poměrně hezky zpracovaná kniha o této nepříliš známé válce, která ovšem formovala naše dějiny. Je veliká škoda, že se o ní, stejně jako o legionářích, moc lidí neví, protože, jak píše autor, byl před listopadem smrtelný hřích tuto válku vzpomínat...
Jediné, co mě na této knize vadí, je to, že komentuje pohled z "naší" strany a ne, alespoň trochu, ze strany maďarské.
Knihe je vytýkané, že sa na udalosti pozerá hlavne z našej strany, a chýba jej dnešná odbornosť. V podstate áno, a ak ju chceme označiť len za chronologický prehľad tak môžeme. No ja som vďačný aj za takýto pohľad, neviem o tom, že by existovalo množstvo kníh, ktoré by sa venovali práve tejto problematike. O to smutnejšie je, že aj legionári, ktorým je venovaná oveľa väčšia pozornosť, postupne upadajú do prepadliska dejín. Možno práve takýto populárno-náučný prístup by prospel aj naším učebniciam dejepisu, ktoré som nikdy neobľuboval. Túto knihu som však čítal s nadšením, asi práve vďaka jej vlasteneckému náboju a štýlu, ktorý vytváral určité napätie, hoci som od začiatku vedel, že my budeme víťazmi. Pre odborníkov asi nič svetoborné, no určite odporúčam laickej verejnosti na vyplnenie medzier v národných dejinách, hlavne slovenskej strane.
Zajímavé čtení o tom, jak těžké a krvavé bylo obnovení Slovenska, o němž se mlčí i v této době. O jeho zaostalosti, podřízenosti maďarům, vybudování kultury a zároveň odporu vůči "čehůnům" . Kniha také přiznává excesy českých vojáků vůči Slovákům. O naivních idejích" samostatnosti " jíž se nakonec dočkali.
Ale nedá mi to abych poznamenal, že se houževnatosti odporu který kladli Maďaři, moc nedivím... Zkuste si představit, že Vám chtějí sebrat území, které Vám 900 let patřilo. Píše se v knize, že to bylo 72%! Maďarska před válkou. V souvislosti s před tím čtenou knihou Kyselá Těšínská jablíčka a vzhledem k historickým událostem vedoucím k další válce a následující "Železné oponě" a dál... si říkám, zda pád Rakouska Uherska byla taková úžasná věc.
Velmi pěkně popsaná historie z počátku naší samostatné republiky, kdy jsme se museli bránit maďarským interventům, kteří se nechtěli smířit s výsledkem 1. světové války a snažili se získat zpět "Horní Uhry". Samostatné Slovensko v té době nebylo schopno obrany vlastními silami a Češi se dobrovolně a často s nadšením hlásili do armády, která se formovala na obranu slovenských bratrů. Boj o Slovensko trval skoro dva roky a nebyl zrovna jednoduchý (zpočátku přesila maďarských jednotek, rozvratná činnost maďarských funkcionářů a farářů, malá angažovanost samotných slovenských obyvatel apod.). Nakonec i díky podpoře Dohodových mocností a velké obětavosti např. českých Sokolů nebo navracejících se legionářů bylo vybojováno vítězství a svoboda Slovenska uhájena. Dušan Tomášek všechny události té doby (nejen boje samotné, ale i diplomatická jednání v zahraničí stejně jako domácí situaci na Slovensku i v Čechách) skvěle zpracoval včetně mnoha dobových záznamů z projevů a dopisů. Tato historie není příliš známa (nehodila se do socialistické výuky neboť se tehdy bojovalo i proti komunistické Maďarské republice rad) a já jsem rád, že jsem měl možnost se s ní podrobněji seznámit. 85%
Dneska nám to přijde jako z jiného světa. Ale číst o tom, jak otřesná situace panovala na Slovensku a kolik sil to stálo, než Slovensko bylo Slovenskem...
Knihu je možné hodnotit ze dvou pohledů, a já sám se nemohu rozhodnout, kterému dát přednost... Nedávno zesnulý autor patřil k těm ze staré školy, a je pravdou, že na díle je to poznat. Přestože rozhodně nejsem zastáncem nějakého "revizionismu za každou cenu", dnešní standardy na historické práce jsou již jiné, a aby jim kniha vyhovovala, musela by ubrat na emocích a přidat na objektivitě. Více odborného nadhledu, analytického přístupu a práce s maďarským pohledem na věc by knize velmi pomohlo, ti dobří a špatní jsou zde až příliš jasně rozeznatelní.
Na druhou stranu, nemohu neocenit právě ono kouzlo "staré školy", spočívající v upřímném vlastenectví a důrazu na poutavé vyprávění, které se snaží pozitivně působit na čtenáře. (Bohužel dnes bývá část publikací postižena opačným problémem, a to naopak přehnaně kritickým haněním všeho, co lze pokládat za vlastenecké a z českého hlediska pozitivní.) Též kladně hodnotím zpracování tohoto u nás téměř neznámého tématu, odbývaného obvykle maximálně jen pár větami v učebnicích.
Závěrem: Kdo očekává odborné zpracování tématu, ten bude mírně roztrpčen. Kdo si chce přečíst čtivou, populárně-naučnou knihu a dozvědět se něco nového o našich dějinách, tomu mohu jistě doporučit.
Kdyby taková kniha vyšla v roce 1935, dalo by se to pochopit... Ale teď jsme u historické literatury snad už trochu dál. Kniha je napsaná tendenčně, což snad ani jinak nelze, když autor čerpal výhradně z čs.pramenů! Nesnažil se hlouběji vysvětlit motivaci obou stran, jen velmi málo se zabývá příčinami a hlavně důsledky konfliktu atd. V podstatě jde jenom o chronologický soupis incidentů, bojů a šarvátek na Slovensku v letech 1918-20, s minimálním analytickým vkladem.
Kniha podrobne popisuje, ako to vlastne bolo a je v nej strašne veľa informácií, ktoré sa bežný človek v škole nedozvedel. Človeku sa ani veriť nechce, ako malo chýbalo a Slovensko by zostalo naveky pod nadvládou Maďarska. Škoda, že o niekoľko generácii prišli na scénu iní banditi a zmysluplný " projekt " zvaný Československo rozbili.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) Československo Trianon první republika, 1918-1938 slovenské dějiny české dějiny Versailleská mírová smlouva, 1919 slovensko-maďarské vztahy historie a fakta válka o Slovensko (1918-1919)
Autorovy další knížky
| 1995 |  Causa Emil Hácha |
| 2001 | Češi na cestě stoletím |
| 1988 | XYZ : poslední poprava v Terezíně |
| 1984 | TB 11 se nevrací |
| 2002 | Dějiny českého novinářství a českých novinářských spolků |
Útla, českým vlastenectvom nadýchaná knižočka, z ktorej asi nebude citovať odborný bádateľ pri tvorbe článku, no určite nezaškodí prečítať si ju každému občanovi Česka a Slovenska. Boj bol síce o Slovensko, a bili sa i Slováci (slovenské národné gardy), no bez dobrovoľníkov z Čiech, Moravy a Sliezska by Maďari Slovensko udržali (1918), príp. obsadili (1919). Také sú skutočnosti. Prečo tomu tak bolo sa dozviete v knižke :)
Možno vytknúť isté protislovenské odtienky textu, ale v porovnaní s tým, čo tá kniha čitateľovi prináša, je to zanedbateľné (jestvujú aj iné knihy o tejto vojne, ale sú nedostupné).