Nevyžádané rady mládeži
Marek Vácha
Hotovo. Řekl jsem, co jsem řekl. Proste o velké věci, ne o ty malé. Království dobývají násilníci, buďte jimi a vstupte. Sbírka nevyžádaných rad dospívající mládeži je zčásti soubor motivačních vět, zčásti – a to té větší – svědectví o samotném autorovi a jeho volání k druhým. Knihu s užitkem otevřou všichni, kdo by ve svém životě chtěli něco změnit a nejen v duchovním ohledu se hnout z místa.... celý text
Přidat komentář
Rozhodně zajímavá knížka, která doslova burcuje své čtenáře k aktivitě. Motivující bez ohledu na to, zda jste věřící, či nikoli.
Tohle kdyby si přečetl každý mladý člověk s otevřenou myslí, svět by vypadal úplně jinak. Bylo to perfektní. Přesně tohle církev u nás potřebuje, probudit se a něco dělat... Jsem opravdu vděčná, že tato kniha spatřila světlo světa. A já jdu vstát od počítače a žít :)
Kniha se mi moc líbila a sedla mi lidově řečeno "přesně jak prdel na hrnec". Velice, velice aktuální kniha. Těším se s čím Marek přijde příště ;-) Jestli bude ještě přiostřovat, máme se rozhodně na co těšit ... :-)
Zajímavé náměty k přemýšlení.
"...je to především a zejména Tvoje chyba. Mlčíš, nediv se."
Rozporuplný autor, je vidět, že to sám v sobě nemá úplně srovnaný. Je tam hrozně moc zajímavejch a podnětnejch myšlenek a kniha mě dost zasáhla, nicméně autor si ve spoustě věcech protiřečí - odsuzuje uťápnuté vzorné křesťanské chlapce, kteří prožijí svůj život v nudné průměrnosti, chce, aby dívky byly krásné a tak, a zároveň odsuzuje i promiskuitu a nezávazný sex a tyhlety věci. A takových míst se našlo více...
Knížka Nevyžádané rady byla jedním ze spouštěčů mé proměny od katoličky, která striktně dodržuje přikázání, ale není šťastná ani radostná, k ženě, která se klopotnou cestou dostává ke svobodě.
Autor nemaže čtenáři med kolem pusy, ale jde rovnou na věc - bez okolků a zcela na přímo na vás začne chrlit výzvy a doslova vás zapálí plamenem, že máte prostě chuť se rovnou zvednout a jít něco dělat. Kniha je jednou velkou výzvou - žít, neupadat do letargie... Jednoduše apel, který vás podnítí, i když už vám třeba není dvacet :D Marek Vácha má veliký dar oslovovat - díkybohu za něj! :)
Marek Orko Vácha si vzal do parády velmi zajímavé téma. Nebuďme tišší, chtějme pro sebe i společnost to nejlepší a věřme v Boha. Že to nejde dohromady? Až přečtete tuto útlou knížku, bude Vám to dávat smysl. Děkuji.
PS.: nádherná grafická úprava knihy!
Ale jo, nakonec se mi líbila. První stránky mi přišly přehnané (asi jsem katolička, která se nikdy v mládí do problémů nedostala, protože, podle autora, nežila - nechodila na zábavy, jen na spolčo). Nejvíc se mi líbila kapitola o modlitbě, s dovolením ocituji, protože tak nějak modlitbou žiji:
"Nauč se modlit a modli se, jak tančíš. Tančíš, jak žiješ. Modlíš se, jak žiješ. Zvykni si na vyslyšenou modlitbu. Zvykni si, že nebe je s Tebou. Modlitba šetří čas, udělej prosím tu zkušenost."
Velmi milé čtení. Autor si hned na prvních stránkách získal mé sympatie, i když už úplně nepatřím do cílové skupiny, které je kniha primárně určena.
Píše věci, které všichni cítíme, ale málokdo se jimi řídí a tak je příjemné si je připomenout. Při čtení jsem měla chuť se rozběhnout do hor a tančit po rozkvetlé louce, procestovat svět, napsat knihu...asi to udělám.
Děkuji autorovi za jeho slova o které se neváhal podělit. Kéž by prostřednictvím jeho písmen byla vyslyšena a mladí “neklidní”, ztracení a svázaní, opustili své okovy a začali žít naplno. Život je nádherný, nabízí nepřeberné množství možností-jen je využít!
Autor se s tím nese*e. V rámci žánru a cílové skupiny. A je zcela evidentní, že se mu podařilo uhodit hřebíček na hlavičku. Že doba k takové knize uzrála a žízeň po ní je (nejen mezi mladými křesťany) obrovská. Taky jsem se, ač agnostik ve středním věku, napil plnými doušky a nasál elán. Respekt autorovi.
„Nauč se na sobě pracovat, nauč se sebezápory, nejen v pátek a v postní době. Necvičíš, nemáš. Nestuduješ, nevíš. Neovládáš se, nedáš to. Bylo by iluzí myslet si, že důležité životní chvíle zvládneš bez přípravy, z voleje. Ty věci je potřeba mít připravené předem, je potřeba být na sebe ostrý, nutit se do věcí, nepříjemné napřed, příjemné potom, cílem života není štěstí.“
Výborná kniha určená hlavne mladým kresťanom, ktorí ako keby vyhasínali. Kniha dokázala nakopnúť a ukázať že treba život žiť, nielen prežívať. Autor poukazuje na to aby sa mladí ľudia prestali točiť okolo svojich hriechov ale aby išli ďalej, lebo im unikajú vzácne chvíle života. Obrazne zdôrazňuje to aby dokázali odviazať svoju loďku a vydať sa na more. Aby sa nebáli púšťať do rôznych vecí.
Autor (kňaz) konštatuje ako ho mrzí to keď vidí ľudí v kostole ako mŕtvych, bez života. Ponúka rady ako to zmeniť.
Mám docela ráda motivační literaturu, ale kniha kněze Váchy mě příliš neoslovila. Uznávám, nejsem cílová skupina. Autor v úvodu předesílá, že míří především do řad již odrůstajících teenagrů (18-20 let), studentů, mladých lidí stojících na počátku vlastního samostatného života. Přesto se nemůžu ubránit pocitu jisté rozpolcenosti. Na jednu stranu Autor budí (nebo chce budit) dojem liberálního volnomyšlenkáře, který chce stát na jiném břehu než obvyklé autority (rodiče, učitelé...), na druhou stranu je celá kniha psána v imperativech a apelech, co máš, či musíš dělat. Svoboda spočívá v nabídnutí možností a alternativ, rozhodnutí zůstává na každém jedinci. Soudím, že přirozené autority ve společnosti (ať už je jí kněz, učitel,nebo filozof....) by měly spíše ukazovat cestu, respektive cesty, ne hlásat svá absolutní přesvědčení...... Ale nechci být vůči panu knězi nespravedlivá. Věřím, že formu i slova volil ze svého nejlepšího přesvědčení a s ohledem na své mladé čtenáře (z ústranního pohledu však jeho kniha může působit poněkud nešťastně "budovatelsky").Určitě to není špatná, nebo špatně napsaná kniha. Své čtenáře najde a již našla :) Jsou v ní zachyceny hodnotné myšlenky, které mají naději zapadnout, vzklíčit a přinést očekávanou žeň.
Určitě mám v plánu číst znova a když to bude potřeba tak ještě a ještě jednou. I když už nepatřím do mládeže, který to bylo psáno, tak mě to vedlo k zamyšlení, co jsem mohla udělat a co můžu dělat dál :)
S hlavní myšlenkou o nemrhání časem, který nám byl dán; o neplýtvání talentem a o nutnosti žít život naplno, je možné docela bez výhrady souhlasit. K tomu doplňuje autor dílčí myšlenky často také podnětné, hodné zamyšlení, i když ne se vším je možné souhlasit. Velice často se ovšem opakuje, ale rozsah dílka je takový, že to nakonec ani nevadí. Nepříliš náročná literatura, který ale poskytne množství lárky k zamyšlení.
Když jsem na knihu úplně náhodou narazila, řekla jsem si, že si ji musím přečíst. Přečetla jsem ji od začátku až do konce a rozhodně nelituji. Myslím, že autorova věta v úvodu (,,Spíš chci v Tobě zapálit oheň, a jak moc si přeji, aby už vzplanul!"), knihu dokonale vystihuje. Aspoň teda u mě to tak bylo. Kniha mě fakt hodně nakopla k tomu, abych jen neseděla, ale opravdu něco dělala. Taky bych se neměla podceňovat a říkat si, že na tuhle činnost prostě nemám, ale jít do toho, poprvé to třeba nedopadne podle mých představ, ale podruhé, potřetí to už bude lepší. Nestydět se za své neúspěchy, další problém, se kterým bojuji. Ale proč se stydět? Příště se budu snažit být lepší a hlavně si ze svých neúspěchů můžu vzít nějaké poučení a nikdy nevím, kdy se mi bude hodit. Ale abych tady úplně vše neprozradila, už končím a dodávám, že tato kniha určitě stojí za přečtení. Já sama se k ní určitě budu ráda vracet.
Autorovy další knížky
2017 | Nevyžádané rady mládeži |
2019 | Česko na křižovatce |
2011 | Modlitba argentinských nocí |
2008 | Místo, na němž stojíš, je posvátná země |
2014 | Neumělcům života |
Upřímně jsem neměla sebemenší tušení, co od této krátké knížky čekat. Málokdy v knihkupectvích sahám po tomto typu literatury. Ovšem nelituji. Kniha vás přinutí zapřemýšlet nad životem, klást si sám sobě otázky a motivuje vás k dosažení stanovených cílů. Nebojí se říct věci tak, jak se mají - a to jasně a rázně. A toho si cením na celé knížce ze všeho nejvíc.