Newtonův mozek
Jakub Arbes
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/327933/mid_newtonuv-mozek-2WX-327933.png
4
352
352
Vypravěč příběhu je pozván svým přítelem, domněle zastřeleným ve válce, do jeho domu na slavnost. Celý dům i podivné zjevení hostitele budí hrůzu a působí velmi tajemně. Vzápětí však začne hostitel vysvětlovat, že byl zraněn na hlavě a v lebce má mozek geniálního fyzika Newtona, který byl dosud uchovaný v muzeu. Seznámí přítomné se svým vynálezem – strojem času, který je schopný letět vesmírem tak rychle, že předstihne světelné vlny, a při zpětném pohledu na Zemi může pozorovatel na odražených světelných vlnách sledovat vývoj dějin až do daleké minulosti. Hostitel s vypravěčem let vesmírem uskuteční a vidí, že lidské dějiny se skládají jen ze samých válek a krveprolití. Na závěr se vypravěč probouzí a zjišťuje, že vše byl zřejmě pouhý horečnatý sen.... celý text
Přidat komentář
Newtonův mozek začal velmi slibně, ale musím říct, že když nastal výčet všech těch bitev, které vypravěč s přítelem viděli, tak jsem se začala trošku nudit. Jinak mě dílo moc zaujalo a Arbes se mi čte moc hezky, ale tento jeho počin, ačkoliv je skvělý, bych nezařadila mezi jeho nejlepší díla. Doporučila bych všem, které baví sci-fi.
Z osudu přítele je mi smutno. Jeho kousky mě moc bavili.
(SPOILER) Posloucháno jako rozhlasová hra. Překvapilo mě, co relativně moderních myšlenek se v knize objevuje (cestování rychlostmi blízkými rychlosti světla), krutost válek (bitva u Hradce Králové). Oceňuji celkem přízemní a logické vyústění celého příběhu. Doplnil jsem si dalšího klasika, ale top kniha to není.
Jasně, kniha, psaná staročeštinou, plná lunojasných nocí a dalších poetických jinotvarů, dneska už čtenáře příliš neosloví. Ani samotné příběhy nejsou už ničím zvláštní. A přesto jsou. Protimluv, já vím. Jenže to nedovedu vysvětlit. Něco v sobě tenhle styl ukrývá. Něco, co mne šimralo tam někde za očima a nutilo mne číst dál a dál. Arbes ve svých romanetech prostě do české prózy vnesl něco, co dělá neplechu v mozku. Možná by zblbnul i ten Newtonův, co já vím.
Nehorázné dílo. Připomíná mi trochu Weissovy knihy horečných stavů. Cesta na zámek i cestování časem bylo velmi dobře podáno. Nudná pasáž, o které CarolineS nejspíš mluví (pravděpodobně proslov před závěrečným eskamotérským kouskem) si myslím, že byla dobře skousnutelná a hlavně nezbytná. Já jsem z posledních cca 20 stran vykolejený ještě teď. Ten výčet všech možných historických bitev se mnou, coby historikem, zacloumal v nejlepším slova smyslu. Arbes je kanón.
Moje nevlastní dcerka měla tuto knihu v seznamu povinné četby k maturitě a přiznám se, že jsem o ni fakt vůbec nic nevěděla, tak mě to trochu zaujalo.
Na to, že kniha byla napsaná v roce 1877, tak bych řekla že je docela dobrá. Rozhodně mně bavila více první polovina knížky, konec už na mně byl trochu moc. Ale na to, že má docela málo stran, tak bych řekla že k přemýšlení je v ní docela dost věcí.
jedno z nejlepších literárních děl konce 20. století, nejde tu o děj, ale o argumenty
okouzluje mě i autorova erudice společně s představivostí, uvážíme-li, že romaneto napsal ještě před Einsteinem
Atmosféra nadpřirozena … tajemná záhada na stole … závěrečné logické vysvětlení ... „byla to skutečnost, přelud, nebo sen?“
Mám ráda sci-fi, takže, Jakuba Arbese a jeho romaneta jsem si připomněla docela ráda. Krátký útvar, na čtení nic náročného (vlastně doporučuji maturantům, tohle je možná bude i bavit :), jehož základní ingredience mi sedí.
Co vás tedy čeká? Připravit se můžete na 3 příběhy, do kterých autor mistrně namíchal trochu fantazie s nádechem skoro hororovým navíc okořeněné špetkou okultních věd, pak přidal pořádnou dávku obdivu k vědě a jejím vymoženostem, a na závěr, jako třešničku na dortu, literární směs doplnil o racionální zdůvodnění, a pak, najednou, ucítíte slabý závan zvláštního aroma … pochybností, kterých se tak lehce nezbavíte … co když?
Co když nás totiž naše smysly klamou? … „smyslové moji však byli tak otupělí, že jsem si nemohl otázku zodpovědít“ … a tak … „myšlenky, jež mne v oné době pronásledovaly, vracejí se i po letech“.
Vidíte, možná, že nic není tak jednoduché, jak to nakonec vypadá, při čtení nezapomínejte, že Jakub Arbes je mistrem ve vzbuzování takových … drobných pochybností :-).
Ad moje „soukromá série návratů k povinné četbě“ – tak tohle se vydařilo :-).
PS: Doplňuji postřehy k jednotlivým povídkám – romanetům, v záložce povídky.
Četl se lépe než Xaverius, ale i toto romaneto pro mne zůstává velkým otazníkem. Hvězda navíc za úchvatný a děsivý seznam válek za posledních pár století.
Velmi zajímavé pojetí příběhu, prvky sci-fi/fantasy vložené do reality. Arbes se s tím dobře popral, akorát mi vadily příliš dlouhé rozpravy přes tři stránky. Ve výsledku v knize nebylo tolik děje, spíše fantastických prvků. U předvádění mozku, který je Newtonův jsem se popravdě musela smát, přišlo mi to zasazení do reality až moc kýčovité. Kniha zajímavá, ale nevrátila bych se k ní.
Antiválečný příběh, trošku metaforický, poletující ve sférách snu, ale pravdivý až na dřeň. Dějiny lidstva jsou skutečně dějiny válek a zabíjení s drobnými pauzami klidu a míru. Velmi obdivuji Arbesův přehled historických událostí, bez dnešního internetu musel dát soupis v knize celkem dost fušku a svědčí o autorově širokém rozhledu. Určitě zkusím další Arabesky.
Arbes se svými romanety zařadil mezi mé nejoblíbenější české autory... Jaká škoda, že jeho dílo není tolik čtené. Nádherná čeština, dokonalé příběhy, které nám mohou tolik dát... Newtonův mozek je jednou z mých nejoblíbenějších knih, co jsem kdy četla.
Protest proti válce a proti nesmyslnému vraždění, který je i dnes stále aktuální. Čtení poněkud temné, metaforické, snové. A lidé stále nepoučitelní.
Ano, je to složitá kniha.
Ano, chvílemi se v ní člověk ztrácí.
Ano, ale poselství, že válka je svinstvo, platí i dnes.
A už kvůli tomuto poselství, kvůli popisu bitvy u Sadové v roce 1866, ve které zemřely tisíce vojáků vlastně pro nic za nic, stojí tato kniha za přečtení!
Pro mne jednoznačně ANO!
Jak bývá v Arabesových romanetech zvykem, čtenář vlastně neví, co je realita a co sen či představivost. Jen jedno je jisté: cesta časem má jediný cíl - dokladovat, jak je lidstvo nepoučitelné, vlastně od svého počátku se dopouští počád jedné chyby. Proto trpí, proto strádá...
Svatý Xaverius mě bavil, proto jsem asi od Newtonova mozku čekala víc. Místy dobře čtivé, jinak mě děj ale příliš nezaujal.
Štítky knihy
české novelyČást díla
Newtonův mozek
1877
Svatý Xaverius
1873
Zázračná Madona
1875
Autorovy další knížky
| 2009 | Svatý Xaverius |
| 2008 | Newtonův mozek |
| 2006 |  Romaneta (5 romanet) |
| 2004 | Erotomanie |
| 1951 | Štrajchpudlíci |
Na autora jsem narazila čirou náhodou a rozhodně toho nelituji. Prvně mi to přišlo lehce "ujeté" , ale na konci se vše spojilo a bylo to ohromující. Skvělý příběh, poslouchala jsem jako audioknihu a moc doporučuji.