Newyorská trilogie

07.06.2024

Velmi svérázná trilogie, zanechávající ve čtenáři spoustu protichůdných pocitů, kterou jen tak nelze po přečtení pustit z hlavy. Každá z postav se zprvu jeví jako velmi racionální a přiměřeně inteligentní, přesto se v průběhu děje, hnána jakýmisi podivnými principy, dopustí mnoha čtenáři nepochopitelných kroků (které ovšem právě ve světle zmíněných principů mají jakousi, byť poněkud zvrácenou, logiku), vedoucích až k postupné ztrátě své osobnosti. Příběhy jsou zvláštním způsobem provázány a čtenáře neustále nutí hledat souvislosti a logické vysvětlení, které tu zřejmě ale žádné není. Auster si mistrovsky hraje jak se svými postavami, tak se samotným čtenářem.

26.03.2023

Je to extrémne náročná kniha na hodnotenie (hviezdičkové). Mne osobne sa zdá Sklené mesto ďaleko lepšie ako zvyšné dve časti. Hoci som už túto trilógiu čítal tretíkrát, stále sa nemôžem zbaviť pocitu, že miestami obsahuje veľmi silenú logiku, hoci viac jej svedčí jej prirodzená absurdnosť.
Ale na druhej strane je potrebné povedať, že táto kniha je určitým spôsobom akási metafyzická brána do spisovateľského sveta a hlavne pre ľudí, ktorým je tento abstraktný svet blízky, nájdu pre celú knihu pochopenie a dokonca v nej dokážu ľahko dešifrovať proces, akým vznikala. Takisto vedomie, že Auster mnohé miesta v knihe vnímal ako svoj alternatívny životopis..."keby som nespoznal Siri", z knihy robí veľmi osobnú výpoveď. Možno preto aj z nej tak výrazne -- výraznejšie ako z mnohých iných kníh -- presakuje, že ju písal najmä kvôli sebe.

20.11.2020

Riadny miš-maš, ak nedávate pozor, tak sa stratia nielen postavy, ale aj vy ;)

Páčilo sa mi autorovo hranie sa s prelínaním postáv do zvyšných príbehov a kniha je poskladaná presne tak, ako má byť.

Aj keď sa priznám, že ma občas nudilo čítať o všedných sledovacích dňoch hlavných postáv. Ja radšej tie všednosti čítam u Murakamiho ;)

21.08.2018

Asi jako kdyby Kafka žil v New Yorku a začal psát příběhy z "drsné školy", jenže jako postmodernista, co chce braku vzdát hold (sofistikovaností téměř literární obdoba Tarantinova 'Pulp fiction'). Bez cukání přiznávám, že jsem hrubě podcenil kvalitu textu, když jsem se rozhodl si Austera pustit jako audiobook v práci na noční, zatímco jedním uchem musím poslouchat kolegy-opice a v uchu mi do toho jede něco jako tohle v angličtině. 'City of Glass' (první a nejlepší část, další 'Ghosts' a poslední 'The Locked Room') mě nechalo po ladném rozjezdu a scéně vyprávění Petera Stillmana, z něhož nedostanete ani jeho pravé jméno, zato tunu informací a životní příběh a že je totálně mimo, protože ho drželi devět let ve sklepě... v zaujetí, abych se posléze ponořil do něčeho, co zažívám jen během tripu (a co se periodicky opakuje jako motiv v ostatních dvou příbězích a co jsem viděl i z námětů a rozhovorů s Austerem, jeho dalších knih - prakticky stačí jeden příběh, abyste chytili jeho esenci, jako kdyby neustále dělal variace na stejné téma) - zpochybňování identit, přeskakování mezi identitami, rozvíjení zápletky a snaha o jakési odhalení / rozuzlení / vyřešení / dokončení, která ale absolutně nikam nevede... a co se vůbec dělo, stalo, kdo, co, komu, jak a za kolik. Jak bych popsal příběh? Jak to dopadlo. A dopadlo to vůbec? A proč? Mnohdy příběhy končí v nicneříkající okamžik, záměrně ponechané, zatavené v momentu, bez konce... postavy a vyprávění je opuštěno (v duchu "Dílo není nikdy dokončeno, jen dočasně opuštěno."). Ale bylo to definitivně zvláštní a zajímavý, jako ochutnávka, o čem je Auster... a že se k němu do budoucna vrátím je bez debaty, nevím do jaké míry, protože to není žádný "must have" čtivo, ale pro svou osobitost a styl definitivně něco, co si jednou za čas rádi dáte. Velice často se opakuje i motiv spisovatele, psaní, publikování, pokud vám přišlo, že Stephen King byl inovativní, když zakomponoval sám sebe jako postavu do příběhu Temné věže, pravděpodobně jste ještě nečetli, jak tenhle motiv ždímá a využívá Auster. Je to o několik tříd výš. Hardcore postmoderna je zkrátka jako hardcore porno (nemusí se vám to úplně nutně ve všem líbit, ale hluboko uvnitř víte, že vás to bere). A Auster mě učí nejednu lekci, coby spisovatel i člověk.

29.04.2018

Moc jsem chtěl, aby se mi to líbilo...ale prostě to nešlo.

26.04.2018

Austeruv postmoderni styl je unikatni, bud sedne ci ne. Za dojmem tradicni koncepce detektivky se skryva originalni hlas. Moje krevni skupina.

09.10.2017

nadhera. laska k jazyku, pisaniu a definovaniu i prekracovaniu literarnych zanrov. kto rad pise, nech si toto precita.

24.09.2017

Paul Auster nás zve do světa tajemství. Otevírá mnohé otázky, ale odpovědi ne a nepřicházejí. Naopak nové a nové řádky přinášejí další otázky. Otázky lidské identity, bytí, snu a fantazie, znaku a reality, ale také spisovatelského řemesla, vztahu autora a jeho postav. Je to filozofie, ale není třeba se vyčerpávat, protože je to také příjemná hra. S Austerem ji s touhle trilogií hraju rád.

03.01.2015

Skvělý úvod do tvorby Paula Austera. V těch třech příbězích je obsaženo takřka vše, čím se vyznačuje pozdější Austerova tvorba. Vše je zhuštěné a vměstnané do tří příběhů, jež se odvíjí takřka ve filmovém tempu. Jde o vynikající hold americké drsné škole detektivního románu a zároveň o to, co se často ve spojení s dílem Paula Austera objevuje, totiž o ukázku metafyzického thrilleru, kdy se jedna nebo víc posta cítí být někým jiným a nejsou si jistí svou vlastní identitou, což má za následek mísení "skutečných" vzpomínek s fikcí, bez toho, aniž bychom věděli, kde vede ona pomyslná hranice mez tím, co se děje a co je jen zdání. Dalo by se říct, že tyto tři příběhy (novely) jsou zároveň i vrcholem Austerovy tvorby, co se týče stylu. V dalších dílech, ač skvělých, Auster nějakým způsobem už jen tematicky variuje a kombinuje to, co je přítomno již zde. Nejvíc se mi líbil závěrečný příběh Zamčený pokoj, který v narážkách a aluzích dějově doplňuje oba příběhy předchozí. Doporučuji.