Čo bolo potom
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/280003/bmid_co-bolo-potom-kQc-280003.jpg
4
2945
2945
Než jsem tě poznala / Predtým ako som ťa poznala série
< 2. díl >
Ako by ste sa vyrovnali so skutočnosťou, keby ste stratili niekoho, koho veľmi milujete? Zmenil by sa váš pohľad na svet a prehodnotili by ste rebríček svojich životných hodnôt? V románe Jojo Moyesovej sa hlavná hrdinka Louise Clarková vydáva na podobnú cestu a hľadá odpovede na svoje otázky. Po intenzívnom šesťmesačnom vzťahu s paralyzovaným Willom Traynorom, ktorý sa rozhodol ukončiť svoju pozemskú púť asistovanou samovraždou, sa prebíja životom bez neho. Sama má nepríjemnú nehodu, čo ju prinúti vrátiť sa domov k rodine. Akosi cíti, že sa opäť ocitla tam, kde sa všetko začalo. Telo sa jej pomaly uzdravuje, ale duša nie. Život po Willovej smrti znamená pre Lou učiť sa všeličo odznova, budovať na nových základoch. Ošetrovateľ Sam Fielding, pre ktorého sa kontakt so životom a smrťou stal povolaním, je azda jediný, kto ju môže pochopiť. A vtom sa z Willovej minulosti nečakane vynorí jeho 16-ročná nezvládnuteľná dcéra, o ktorej nikto nič nevedel. Lily prevráti Lou všetky plány, vnáša do jej života iba stres a ženie ju do úplne inej budúcnosti, ako si naplánovala... život je plný zvratov a prekvapení...... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
After you, 2015
více info...
Přidat komentář
Je to druhá kniha co jsem četla od autorky.
Děj knihy mě velmi upoutal, knihu nešlo jen tak odložit. Bylo to úžasné čtení, moc jsem si to užívala.
Nádherné čtení, knížka nešla odložit. První díl jsem nečetla, ale film byl krásný. Už chápu, co lidé na "té Moyesové" mají. Určitě si přečtu i jiné konížky od ní.
U mě měla knížka úplně stejný úspěch jako první díl. Lou se srovnává s Willovou smrtí a snaží se uspořádat svůj život do normálu. O to víc ji to zkomplikuje její nehoda a Lily.. ;) Otevřený konec do děje zapadl, mně by se ale více líbil přesnější popis :)
Podle recenzí jsem čekala, že to bude o něco slabší než první díl, ale po přečtení mám pocit, že to snad mělo ještě silnější náboj. Zatímco v prvním díle mi to přišlo sice romantické, silné, ale přes to všechno tak trochu klišé (kvadruplegik a jeho vztah s ošetřovatelem/kou je zpracován už tolikrát i ve filmech, že se dal vývoj vzájemných sympatií předpokládat). Tragický konec prvního dílu ale tak trochu předznamenal barvitost toho druhého, protože jsem se už neodvažovala doufat, že všechno dobře dopadne a čekala jsem, co se odkud vyvrbí. Rozhodně dávám plný počet a doporučuji.
Jako vsechny autorciny knihy, roman, ktery neni klasickou cervenou knihovnou, ale romanem, kde se neco deje. Kniha se mi libila, mila oddechova kniha na leto, u ktere se ale clovek zamysli nad svym pristupem k zivotu, vztazich, rodine...
Ke knize jsem přistupovala s nulovými očekáváními...přece jenom jsem na ní četla více negativních než pozitivních ohlasů. Možná ale právě proto mě nezklamala. Ano, první díl byl lepší, ale to bylo dáno spíš samotným příběhem.
Jojo ale zase ukázala, že jako autorka románů pro ženy je v současnosti špička. Zatím mě od ní nezklamala žádná kniha a rozhodně sáhnu po dalších příbězích z jejího pera.
Tohle prostě nemělo chybu! Už první strana mě přesvědčila, že si kniha zaslouží plný počet hvězd! Prostě naprostá dokonalost! Tato kniha, která ve vás dokáže vyvolat emoce tak silné, že to snad není ani možné, mě naprosto dostala. Taky je z ní jasně vidět, jak šíleně dokáže jeden člověk změnit jiného člověka. Jak se s tou změnou ten člověk snaží žít, ale lehce to překonat nelze. Autorka má úžasný, jedinečný a tak zvláštně přirozený styl psaní, to mi bylo jasné už u prvního dílu a po tomhle jsem naprosto unešená! Nádhera, krása, miluju to! Těžko se mi Lou opouští, tak nějak jsem ji pochopila a našla v jejím průběhu poučení, ale jsem ráda za to, že vím jak to s ní nakonec dopadlo a jsem za ni ráda.
Na první díl to nemá, ale stejně to byla krásná kniha. Jojo má prostě styl psaní, který nikdy neomrzí. Život po tobě je hlavně kniha o životě. Nikdy není lehké se vyrovnat s něčí smrtí. Louisa měla krizi a já se jí vůbec nedivila.
Konec byl otevřený, ale celkem tam sedl. Život je prostě jedno velké dobrodružství...
Tak jasně, že překonat Než jsem tě poznala nejde, ale stejně se mi knížka líbila a přečetla jsem jí za tři dny.
Čtivé a opět krásné. Akorát jsem měla občas problém se do toho začíst. První díl byl tedy o něco málo lepší, ale k této autorce se určitě vrátím. Ikdyž teď si od ní dám pauzu.
Přestože jsem byla velmi zvědavá kam J.M. posune příběh Louisy, přestože jsem se na knihu tolik těšila, přesto jsem tak dlouho otálela s jejím přečtením. Možná za to mohl strach ze zklamání druhým dílem, možná mě odrazovalo tolik negativních komentářů. A možná jenom každá kniha chce svůj čas.
Tolik emocí, kterými mě J.M. prostřednictvím Louisy zasáhla, tolik emocí jsem opravdu nečekala možná i proto, že začátek knihy moc nesliboval. Mnohdy se může zdát kniha zdlouhavou, když ale vydržíte, tak krok za krokem s Louisou překonáváte drobná vítězství proti nepříteli, kterého jste nedokázali identifikovat.
,,Bojím se po něm toužit. Nechci, aby moje štěstí záviselo výhradně na někom jiném. Nechci být rukojmím osudu, který nemůžu ovládat."
A pak potkáte někoho, jehož úsměv přece již znáte? Ale co s tím úsměvem, co s těmi bezděčnými pohyby, které vám tolik připomínají... Co s těmi otisky DNA, když jejich originál tak moc chybí?
,,Ti, kdo tím neprošli, pochopí jen ztěží. Takhle to vypadá, když se přihodí nějaká katastrofa: odfiltruje všechny zbytečnosti a šum, všechna ta vážně bych měla a co kdyby."
Ti, kdo chtějí, si užijí nastavení zrcadla v podobě někdy i bolestných vzpomínek, výčitek, smutku, ale i naděje.
,,Jdeme dál, ale svoje milované si stále neseme s sebou."
,,Každý má svou vlastní cestu. Nikoho a nic neodsuzujme."
A o tom to je.
Čekala jsem něco trochu jiného. Začátek mě utvrdil vtom, že kniha nebude námětově nic moc. Po pár stránkách se ale do knihy začítám, děj mě vtahuje a nad některými pasážemi se i směju. Takže přehodnocuji. I když jsem čekala jiné pokračování, knjiha je čtivá a já dávám čtyři hvězdičky.
Vzhledem k negativním ohlasům jsem od knihy příliš neočekávala, ale mile mě překvapila. Děj se mi moc líbil, bála jsem se, že to bude jen opakovaní příběhů z minulosti ale vůbec tomu tak nebylo. Všechny nové postavy byly mistrně promyšlené a líbilo se mi vidět i jiné stránky osobnosti členů rodiny Louisy i Willa. Ano, kniha podle mě vůbec není stejná jako Než jsem tě poznala, ale i tak je nádherná, čtivá a velmi emotivní svým vlastním dějem a způsobem. Za mě rozhodně doporučuji.
Na Jojo Moyes hodně slabá kniha velni protáhlá a další téměř otevřený konec což nejspíš znamená pokračování ? :O
Dlouho jsem čekala, než se ke mně druhý díl dostal. A musím říct, že jsem čekala rozhodně více. Je možné, že jsem ten první díl četla v jiném rozpoložení, protože ten mi na dlouhou dobu utkvěl v paměti, tento se rozplynul v jednoduché dějové lince, "plácání se" v problémech tak nějak povrchně. A vzhledem k závěrečné kapitole očekávám, že na třetí díl nebudeme dlouho čekat...
kniha fajn, jako všechny ostatní od této autorky, ale první díl je první díl... ale určitě se ke knížce jednou zase vrátím :)
Nebyla to jednička... Scházel mi Will, kdykoliv o něm byla zmínka, samozřejmě slzy na krajíčku. Kdo mi rozhodně nescházel, byl Patrick, který mi v prvním díle opravdu hodně lezl krkem. Podobného Richarda jsem před pár lety v práci taky potkala, jen nevím, jestli jeho chování bylo taky ovlivněné jen okolnostmi. No a záchranář Sam? Jednoho takového jsem potkala a tak nějak teď prožívám to, co Lou. Ačkoliv ze mě po několikaletém vztahu s hasičem byla jen kobliha s dírou, tak člověk, který nemá s integrovaným záchranným systémem pranic společného, mě zachránil a já se teď prostě snažím doopravdy žít! Takže pro mě knížka opravdu ze života... :)
Štítky knihy
Londýn láska deprese milostné romány anglická literatura hledání smyslu života puberťáci
Autorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
První díl byl podle mého o neco lepsi. Ale ani tohle me nezklamalo. Obzvlášť ke konci , jsem napětím skoro ani nedýchala, a říkala jsem si hlavně at to neskončí spatne. Byla jsem mile překvapena! :) A knihu mile rada doporučím.