Než jsem zemřela
S.K. Tremayne (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/466324/bmid_nez-jsem-zemrela-G0s-466324.jpeg
4
122
122
Kath žije spokojeně skromný život s manželem a plachou dcerkou na samotě hluboko krásných, byť bezútěšných vřesovišť v Dartmooru. Pak se ale náhle probouzí z kómatu – s neurčitou vzpomínkou na autonehodu a s dočasnou ztrátou paměti. Něco je špatně. Její blízcí se vyhýbají jejímu pohledu. Jak se Kath postupně navracejí střípky paměti, uvědomuje si, že to, co se jí přihodilo, rozhodně nehoda nebyla. Její svět pohlcují temnota, hrůza a panika.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno:
2020
,
Motto
Originální název:
Just Before I Died, 2018
více info...
Přidat komentář
Rozhodně plný počet. Má první kniha od tohoto autora se mi příliš nelíbila.
Tato ovšem ano - sice v syrovém, nevlídném a pro mě nepřitažlivém prostředí anglické krajiny. Kde bych se nechtěla octnout ani náhodou. Ta právě doplňuje tento příběh a dodává mu až hororový nádech. Děj je ohromně napínavý, skutečně do konce čtenář netuší, jak to vlastně bylo, což je super. Zajímavé, čtivé, dojemné.
Zkraje jsem si dokonce říkala, zda se neukáže plytký závěr po tak dlouhém napínání - ale určitě ne. I konec je ohromně nápaditý a temný, stejně jako celá kniha.
Tato se autorovi povedla a těším se nyní na jeho další.
A rozhodně doporučuji.
80% - Od autora jsem četla už dumaurierovsky laděný román Dítě ohně, který se mi líbil, a tak jsem zvědavě sáhla po jeho dalším díle. Prostředí dartmoorských vřesovišť románu Než jsem zemřela si s cornwallskou krajinou v Dítěti ohně v ničem nezadá. A samotný život hlavní hrdinky Kath v této opuštěné krajině s manželem Adamem - zasmušilým správcem národního parku - a dcerkou Lylou postiženou aspergerovým syndromem, která slyší blížící se zvuky mnohem dřív než všichni ostatní, jejími jedinými kamarády jsou její psi, s nimiž jakoby měla nějaké telepatické spojení, a navíc ještě aranžuje mrtvé ptáky do tajemných čarodějnických kruhů - to už je mysteriózní samo o sobě. K tomu ještě Katarinina ztráta paměti po autonehodě, která možná nebyla jenom nehodou, a podivné chování všech okolo, kteří jí to zřejmě vyčítají a zřejmě i sami cítí nějakou vinu - chtěla bych, aby román plynul rychleji, ale i tak mě bavilo postupné rozplétání příběhu a odhalování toho, jak to skutečně bylo. Kladně hodnotím i to, že ne všichni, které Kath podezírala, měli s její nehodou nakonec něco společného, ale jak už to bývá, každý má i vlastní tajemství, která se snaží před ostatními skrýt, ač kvůli tomu může působit pochybně. A potěšilo mě rovněž, že i přes všechny ty tajemné, děsivé a čarodějnické náznaky, které propůjčovaly dějové lince až hororový nádech, dávalo nakonec vysvětlení docela smysl a nebylo to něco, co by mě napadlo hned ze začátku příběhu. Z postav jsem si oblíbila Lylu a Kathinu švagrovou psycholožku Tessu. Kathinu matku a bratra si asi oblíbit ani nejde, ale problém byl i s manželem Adamem (byť má plus za záchranu Lyliny oslavy). Je ovšem prima, že autor dokáže psát takovým stylem, že i když jednotlivé postavy nemusí být čtenáři zrovna sympatické, jsou alespoň vykreslené tak, že se jejich jednání dá pochopit.
"Neměla jsem udělat, co jsem udělala. Neměla jsem to vpustit do svého srdce. A tak teď odcházím. Odcházím navždy. Odpusťte mi, pokud můžete. Vím však, že neodpustíte."
Prvních 80 stran věnovaných duševně nevyrovnané holčičce. To byl děs. Málem jsem knihu odložila. Kromě Tessy byly všechny postavy naprosto nesympatické, pořád dokola se omílaly popisy vřesoviště a divné příběhy. Nic se nedělo. Posledních 100 stran konečně dostalo spád.
Kniha je za mě celkem dost napínavá. Četla se dobře a svižně. Ale zároveň je to jedna z mnoha, taková "tuctovka", na kterou si po přečtení už za týden nevzpomenete a určitě se k ní už nevrátíte.
Sedím a moc nevím co k tomu napsat. Čím dál jsem se prokousávala touto knihou, tím víc jsem přemýšlela….. co nám tím autorka vlastně chce říct? Kam to směřuje a jak to všechno dopadne? Jedna z mála zajímavých věcí na této knize byl popis ponuré krásy vřesovišť a života na nich. Bohužel, ani hlavní hrdinové mi nepřirostli k srdci, jediná trochu zajímavá byla Tessa a úplně nejvíc si mě získala Lyla. Nakonec bylo sice malé překvápko, ale jinak to nebylo žádné terno. Myslím, že na tuto knížku velice brzo zapomenu.
Tak nevím proč jsem vydržela až dokonce. Jako když kočička s pejskem vařili dort. Trochu toho a trochu tamtoho...Přidáme nějakou vatu ať je to delší. Pak dáme nekoho o kom vůbec nebyla řeč a máme thriller hotový Vůbec se mi kniha nelibila. A ještě ty opakované věty v průběhu knihy:Můj krásný manžel...moje krásná statečná dcera .jen ať knihu něčím vyplníme. Asi tak.
Za mě byla zdlouhavá ale do půlky jsem ji četla stránku po stránce doporučuji ale trpělivost nevzdává
(SPOILER)
První kniha autora a rozhodně si chci přečíst další. Jestli jsou Ledové sestry lepší, jak tu mnoho komentářů tvrdí, určitě je chci a chci je hned. Knížku jsem přečetla za 4 večery.
Je pravda, že místy se děj trochu vlekl, ale to podle mě jen přispívalo celkové atmosféře. A knížka se mi líbila i přesto, nebo možná právě proto, že se odehrává v místě, kam bych se nikdy nechtěla ani podívat, natož tam bydlet. A taky přesto, že od samého začátku jsem ze srdce nesnášela Adama, což se nezměnilo ani na konci, kdy se všechno vysvětlilo. Beztak to v podstatě byla jeho vina, ne, že ne. Kdyby udržel svoje kalhoty zapnutý, nic z toho by se nestalo. A ve chvíli, kdy ho jeho žena potřebovala nejvíc, se na ni totálně vybodl. S takových chlapem bych nebyla ani den.
Ale chápu, že kvůli Lyle s ním Kath zůstává.... smutný konec, ale i tak, kniha úžasná!
Originální zápletka dávala předpoklad, aby autor do pochmurné krajiny mohl rozvinout zajímavý příběh. Domnívám se ale, že se mu to úplně nepodařilo - chvílemi jsem se trochu nudil. Asi nejsem naladěn na tento typ příběhu - nejasný rozvíjející se děj s těžko pochopitelnými náznaky. Ale další knihu autora si rád přečtu.
Katarina přežila svou vlastní smrt. Když se ale probere z kómatu, jako by někdo její vzpomínky na osudnou nehodu vymazal. Co k ní vedlo? Byla to opravdu nehoda na zledovatělé silnici? Nebo do vodní nádrže vjela dobrovolně? Nebo se stalo něco úplně jiného? Vzpomínky se jen nejasně vynořují z mlhy. A proč je nyní její milovaný manžel tak chladný a odtažitý? A chování její malé autistické dcerky tak znepokojující?
Má třetí kniha od tohoto autora, a opět jsem nadšená. Jeho knihy jsou naprosto úžasné. Tajemné, napínavé, trochu mysteriózní a místy až doslova hororové. S dokonalými popisy krajiny a prostředí. Nádherné lokality, které vás inspirují vyhledat je na netu. Děj pozvolna graduje, a nutí vás otáčet stránku za stránkou a nepustit z ruky. Naprosto vás pohltí. Celou dobu si v hlavě tvoříte nějaké teorie a závěry, aby jste na konci zjistili, že jste se úplně mýlili...
Lokalita Dartmoorského národního parku, jeho nekonečná vřesoviště, mokřady, bažiny a četné menhiry, mi naprosto učarovaly. Autor umí vždy navodit přímo dokonalou atmosféru.
"Ach, modré světýlko, je hluboká noc.
Ach, prosím, prosím tě, bojím se moc... "
Kdyby kniha měla o půlku stránek méně možná by to bylo lepší.Strasne dlouho nudné,roztahane.
Posledních pár stránek napínavých,jinak průměr.
Tremayneho knihy sú na rozdiel od väčšiny ostatných kníh, ktoré sa označujú ako trilery, originálne a neobvyklé. Kniha ponúka postupné rozuzlenie komplikovaného deja, ktorý je podfarbený úžasnou atmosférou Dartmooru. Určite odporúčam a nedajte sa odradiť pomerne vlažným bodovým hodnotením.
Bohužel, já jsem se vůbec nemohla začíst, mrzí mě to ale odkládám. Snad někdy příště.
Tohle bylo… divný. Nějak zvláštně utahaný a zdlouhavý, že mě na konci už vlastně vůbec nezajímalo kdo co a proč, jen to, že to konečně končí.
Jinak námět a prostředí Dartmoorského národního parku děsně fajn, jen kdyby ta knížka byla klidně o půlku kratší!
Co se mi líbilo nejvíc? Pochmurná, strašidelná atmosféra nehostinných náhorních planin a vřesovišť v národním parku Dartmoor. Záhadné keltské kamenné kruhy, pověsti o čarodějnicích, věčná mlha, chladno a nevlídno, díky knize jsem objevila pro mě dosud zcela neznámý kout Anglie. Takže jsem se díky google mapám i fotkám mohla v této neuvěřitelně působivé krajině projít a vše si při četbě představovat.
Zprvu celkem povedený příběh s velmi silnou dávkou pomalu se plížícího strachu a očekávání všech možných hrůz a tajemných záhad. Jenže nakonec dost překombinovaná zápletka, kterou bych možná skousla u Agathy Christie, ale do moderního psychologického thrilleru, jak je kniha označena, se mi moc nehodila…
Tři plus.
Po tomto druhu literatury příliš neprahnu, citové kotrmelce atp. nějak neprožívám. Avšak této knize nemohu upřít originalitu, s jakou se pustila do rodinné tragédie s hororovými prvky. K úplné dokonalosti v tomto žánru nechybí, podle mne, mnoho a kniha se určitě bude líbit.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Ledové sestry |
| 2018 | Dítě ohně |
| 2020 | Než jsem zemřela |
| 2009 | Tajemství Genesis |
| 2011 | Kainovo znamení |
První půlka knihy byla úplně skvělá, ale postupně to začalo upadat a ten konec, no, ten byl vyloženě příšerný.
Kniha odehrávající se v zimě v pošmourném Dartmooru, to je něco, co se k podzimu velmi hodí. Bavilo mě číst ty popisy melodramatické divoké přírody. Přestože teda názvů nejrůznějších míst tam bylo více než dost a měla jsem občas problém si něco pod tím konkrétním pojmem představit.
Zároveň jsem si tu oblíbila Lylu, dívku, která miluje přírodu a své dva psy. Bylo hezké číst o tom, jak lítá někde venku a objevuje les.
I hlavní hrdinka Kath byla vcelku sympatická. Trochu uťáplá, ale tak nějak jsem pro ni měla pochopení. Pátrání po tom, co se stalo 30. prosince a co předcházelo její nehodě, mě bavilo. Jak pomalu odkrývala souvislosti.
Jak to ale směřuje ke konci a k vyvrcholení příběhu, tak se to všechno začíná drolit. Nemůžu si pomoct, ale ten závěr mi tam prostě neseděl. Nejsem s ním spokojená a celý dojem z knihy mi to zkazilo.
Co bych ještě doplnila, tak to, že někde neseděly dny v týdnu. Párkrát mě to zmátlo a poté jsem to pro jistotu přestala číst a nějak nad tím víc přemýšlet.
Poslední věc, kterou zmíním a která mě velmi rozčilovala, je to ignorování Lylina autismu ze strany jejích rodičů. Adam to celou dobu odmítá řešit, protože přece nebude "škatulkovat" svou dceru a Kath na konci též dospěje k "osvícení", že bude pro dítě mnohem lepší netahat ji k doktorovi a jakkoliv to řešit.
Nejhorší na tom je, že Lyla je ze svého stavu nešťastná a evidentně by to chtěla řešit. Chce navazovat vztahy s vrstevníky, chce být součást kolektivu, ale neví jak. A její rodiče místo toho, co by jí umožnili nějakou terapii (notabene, když jejich švagrová je uznávaná psycholožka), tak se na ni prostě vykašlou, protože je to proti jejich přesvědčení.
Kdyby s ní aspoň o tom mluvili nebo cokoliv, ale oni ji prostě nechávají vlastnímu osudu, přestože vidí, že je holka nešťastná...
Tohle jsem rozdýchat opravdu nemohla.