Než jsem zemřela přehled
S.K. Tremayne (p)
Kath žije spokojeně skromný život s manželem a plachou dcerkou na samotě hluboko krásných, byť bezútěšných vřesovišť v Dartmooru. Pak se ale náhle probouzí z kómatu – s neurčitou vzpomínkou na autonehodu a s dočasnou ztrátou paměti. Něco je špatně. Její blízcí se vyhýbají jejímu pohledu. Jak se Kath postupně navracejí střípky paměti, uvědomuje si, že to, co se jí přihodilo, rozhodně nehoda nebyla. Její svět pohlcují temnota, hrůza a panika.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2020 , MottoOriginální název:
Just Before I Died, 2018
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Než jsem zemřela. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (53)
Rozhodně plný počet. Má první kniha od tohoto autora se mi příliš nelíbila.
Tato ovšem ano - sice v syrovém, nevlídném a pro mě nepřitažlivém prostředí anglické krajiny. Kde bych se nechtěla octnout ani náhodou. Ta právě doplňuje tento příběh a dodává mu až hororový nádech. Děj je ohromně napínavý, skutečně do konce čtenář netuší, jak to vlastně bylo, což je super. Zajímavé, čtivé, dojemné.
Zkraje jsem si dokonce říkala, zda se neukáže plytký závěr po tak dlouhém napínání - ale určitě ne. I konec je ohromně nápaditý a temný, stejně jako celá kniha.
Tato se autorovi povedla a těším se nyní na jeho další.
A rozhodně doporučuji.
Související novinky (1)
Knižní novinky (45. týden)
01.11.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Než jsem zemřela v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 150x |
ve Čtenářské výzvě | 10x |
v Doporučených | 5x |
v Knihotéce | 140x |
v Chystám se číst | 143x |
v Chci si koupit | 54x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
2017 | Ledové sestry |
2018 | Dítě ohně |
2020 | Než jsem zemřela |
2009 | Tajemství Genesis |
2011 | Kainovo znamení |
První půlka knihy byla úplně skvělá, ale postupně to začalo upadat a ten konec, no, ten byl vyloženě příšerný.
Kniha odehrávající se v zimě v pošmourném Dartmooru, to je něco, co se k podzimu velmi hodí. Bavilo mě číst ty popisy melodramatické divoké přírody. Přestože teda názvů nejrůznějších míst tam bylo více než dost a měla jsem občas problém si něco pod tím konkrétním pojmem představit.
Zároveň jsem si tu oblíbila Lylu, dívku, která miluje přírodu a své dva psy. Bylo hezké číst o tom, jak lítá někde venku a objevuje les.
I hlavní hrdinka Kath byla vcelku sympatická. Trochu uťáplá, ale tak nějak jsem pro ni měla pochopení. Pátrání po tom, co se stalo 30. prosince a co předcházelo její nehodě, mě bavilo. Jak pomalu odkrývala souvislosti.
Jak to ale směřuje ke konci a k vyvrcholení příběhu, tak se to všechno začíná drolit. Nemůžu si pomoct, ale ten závěr mi tam prostě neseděl. Nejsem s ním spokojená a celý dojem z knihy mi to zkazilo.
Co bych ještě doplnila, tak to, že někde neseděly dny v týdnu. Párkrát mě to zmátlo a poté jsem to pro jistotu přestala číst a nějak nad tím víc přemýšlet.
Poslední věc, kterou zmíním a která mě velmi rozčilovala, je to ignorování Lylina autismu ze strany jejích rodičů. Adam to celou dobu odmítá řešit, protože přece nebude "škatulkovat" svou dceru a Kath na konci též dospěje k "osvícení", že bude pro dítě mnohem lepší netahat ji k doktorovi a jakkoliv to řešit.
Nejhorší na tom je, že Lyla je ze svého stavu nešťastná a evidentně by to chtěla řešit. Chce navazovat vztahy s vrstevníky, chce být součást kolektivu, ale neví jak. A její rodiče místo toho, co by jí umožnili nějakou terapii (notabene, když jejich švagrová je uznávaná psycholožka), tak se na ni prostě vykašlou, protože je to proti jejich přesvědčení.
Kdyby s ní aspoň o tom mluvili nebo cokoliv, ale oni ji prostě nechávají vlastnímu osudu, přestože vidí, že je holka nešťastná...
Tohle jsem rozdýchat opravdu nemohla.