Než přijdou deště
Alexandra Fuller
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/272665/mid_nez-prijdou-deste-xDa-272665.jpg
3
12
12
Memoáry Alexandry Fullerové jsou víc než jen příběhem o rozpadajícím se manželství. Autorka vypráví, jak v dětství žila na farmě v bývalé Rhodesii a jako mladá žena se cítila být spíš Afričankou, ač jí v žilách koluje britská krev. Předkládá bystré úvahy a originální postřehy skvělé pozorovatelky zažívající kulturní šok poté, co se z Afriky přestěhovala do Ameriky. A v neposlední řadě opěvuje krásu, divokost a bezprostřednost milované africké vlasti. Text se valí jako rozvodněná Zambezi – nechte se i vy strhnout proudem poutavého vyprávění!... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Leaving before the raines come
více info...
Přidat komentář
Překrásná kniha, kterou stojí za to mít a vracet se k ní. Je to příběh vyrůstání a života v africkém prostředí, kde ne život nebezpečný a nejistý, o úžasné rodině a rodičích, kteří dokážou svoje tragédie projít a nepoložit se z nich, o dceři, která toto všechno vnímá, zpětně zpracovává a bere si z toho sílu pro svůj další život v jiném kulturním prostředí Ameriky, v manželství, kde až tak nežije to, co by chtěla.
Toto není plytká kniha, ani náhodou. Je plná moudrých vět, nad kterými jsem se mockrát musela zastavit a ptát se "A jak to mám já?" v tématech nelehkých - jak si přiznat tragédie v rodině, přijmout je a uvědomit si, jak se promítají do mého života a vztahů, jakou jednu blbou chybu to pořád generaci po generaci v rodině opakujeme...
A. Fuller: „Táhne nás to k sobě proto, abychom rozpoznali rány nevyřešené a opakující se tragédie. Zaháčkovali jsme se do sebe, jako by ta zděděná a nahromaděná zranění v každém z nás rozpoznala své protějšky, nalezla své léčivé protějšky, nalezla své léčivé balzámy a navzájem se zhojila.“
"Asi to člověku říká, že by měl ZPOMALIT A ZAČÍT ŽIVOTU VĚNOVAT POZORNOST."
Doporučuju velmi, hladivá, hluboká kniha.
(SPOILER) Při čtení jsem se musela vracet, myšlenky mi utíkaly, nicméně jsem knihu přečetla.
Rozhodně nečekejte romantiku, ale opravdu memoáry a vzpomínky, především na Afriku. Vyprávění zabírá období autorčina dětství a mládí v Zambii, kde se usadili její rodiče - farmáři, začátky vztahu s manželem a pozdější společné přestěhování severozápad USA. Osudům autorky dominují nahodilé příběhy nekonformní rodiny (s rodiči ne zrovna ukázkovými), která se v Africe zcela asimilovala, přesto nebo právě proto, jací byli její členové. Autorka má dar přemýšlivého vyjadřování a sebeironie, píše zajímavě a čtení mě bavilo s každou další stránkou více. (Být tam větší dávka humoru, připomínala by mi knihy B.MacDonaldové - tou svojí odolností a líčením docela hrozných událostí a příhod s nadhledem). Trochu si s rodiči i vyřizuje účty, přitom je cítit lásku i obdiv k nim. Humor tu také najdete, ale o ten tu nejde, protože podmínky a způsob afrického života, byly často na hranici života a smrti, ať už byly příčinou válečné nepokoje, nemoci a další nebezpečí exotického prostředí. Také její manželství provázely dramatické okamžiky. Líbilo se mi, že vzpomínky nejsou suchopárné a některé neotřelé myšlenky a přirovnání (signální vlajky), stejně jako třeba názvy kapitol, mě vyloženě těšily. Je to kniha o rodinných vztazích, které vás formují a díky kterým se odvíjí i další život (pokud přežijete do dospělosti, což se autorce navzdory všemu, povedlo).
Během čtení mně myšlenky odbíhají jinam....známka toho, že mě vlastně knížka neupoutala. Škoda, tak jsem se těšila na Afriku. Ale celkově je to nuda. Na straně 102 odkládám....:-(
Než přijdou deště
Knížka mě vůbec neupoutala, přesto jsem dočetla... Přišlo mně to takové rozhárané