Než se rozdělíme
Iva Tajovská
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457327/bmid_nez-se-rozdelime-ReG-457327.jpg
4
28
28
Nový román Ivy Tajovské volně navazuje na knihy Odpusť, že jsem se vrátil a Hořící nebe a završuje tak složité osudy několika rodin zmítaných událostmi 20. století. Tak jako po útrapách první světové války lidé věřili, že další už nikdy nebude, i ti, kteří přežili tu druhou, doufali, že byla poslední. Devadesátá léta ale přinesla nejen pád komunismu a konec studené války, ale také rozpad států i rodin a nové ozbrojené střety. Zatímco rozdělení Československa proběhlo civilizovaně a trpěly jím hlavně osobní vztahy, důsledky běsnění občanské války v Jugoslávii a osmasedmdesátidenního bombardování Srbska silami NATO byly krvavé. Mezi těmito dějinnými konflikty se odvíjí příběhy románu, jehož postavy jsou konfrontovány se starými vinami i novými znepokojivými změnami. Musí se přitom vyrovnávat s odcizením, samotou, stárnutím i potřebou odpuštění. Iva Tajovská nemaluje nedávné dějiny zjednodušujícími, příjemnými barvami, její perspektiva je poučená, kritická a zpochybňující. Tato silná a přímočará próza proniká svým hrdinům hluboko do svědomí a odkrývá trpkou pravdu, že čas, ani nové milénium, smíření nepřinese. Jediná naděje se ukrývá v samotných lidech, v nové generaci, v dětech, které – pokud budou dostatečně milované – mohou najít cestu, jak otevřené rány scelit.... celý text
Přidat komentář
První díl téhle série mě dostal. Druhý díl byl taky zajímavý a když jsem se dozvěděla, že vyšel i třetí díl, tak jsem neváhala a hned si ho půjčila.
Nezapůsobil na mě, tak moc jako díl první, ale je to zajímavé čtení. Kniha obsahuje asi pět příběhů, které mi k sobě nepasovaly. Ale asi to bude tím, že první dva díly jsem četla dávno.
Píšu jménem Blanky Kubešové - cituji: Kdo četl jednu knihu Ivy Tajovské, koupí si druhou a bude čekat na další... Všechny mají totiž v sobě kromě nosné dějové linie a dějových zlomů i silné hrdiny a silný náboj citu, porozumění a pochopení pro jejich slabosti. Asi to vychází ze životních zkušeností a původního autorčina povolání v sociálním sektoru.
Měla jsem štěstí, že jsem četla celou trilogii Odpusť, že jsem se vrátil, Hořící Nebe a Než se rozdělíme pěkně v jednom sledu a mohla jsem sledovat hlavní hrdiny, jejich složité osudy i vnitřní dilema od samého počátku.
Kdo má rád historický román, přijde si na své. Odpusť, že jsem se vrátil rozhodně není jednoduché čtení. Autorka staví na reálném základu, retrospektivní pohled na 1. světovou válku je tu podán plasticky ze všech stran, především očima navrátilce z italských legií a jeho ženy Anny. Otázka vlastenectví a ženský pohled na dějinné události je v naší literatuře něco zcela nového a neotřelého, podobně jako pohled na vztah poničený válkou, který nesoudí, ale je nanejvýš vnímavý k osudu druhého.
Jestliže někoho hned nezaujal vypravěčský jazyk, ve volně navazující práci umístěné opět do prostředí východních Čech, se to změní. HOŘÍCÍ NEBE je psané nádherným, lehkým a květnatým jazykem, který vás nutí se občas vrátit a přečíst si to či ono znovu, zavřít oči a nechat to v sobě doznít. I tady zůstává autorka věrná dvojímu pohledu na svět. Co se děje v mysli letců při shazování bomb na chemické továrny a naopak, jak to vidí místní obyvatelé? Co je pravda? říkáme si. Ne, nikdy nemá jen jednu tvář, nikdy není jen jedna, ta naše, ale vždy a vždycky přinejmenším dvojí.
Příběhy románu NEŽ SE ROZDĚLÍME uzavírají celou trilogii. Odvíjejí se mezi dějinnými konflikty 90.let, na které autorka nahlíží kriticky a s pochybnostmi. Její zkoumavý pohled se nevyhýbá neklidným a skličujícím změnám, které tato doba přináší, tedy ani pádu komunismu, ani občanské válce v Jugoslávii nebo době po „Sametu“. Znovu se setkáme se známými hrdiny, jejichž osudy jsou v celé trilogii velmi dobře skloubené a kterým autorka nemilosrdně sahá do svědomí. Opětovně se dotýká toho nejpodstatnějšího v mezilidských vztazích - stárnutí, samoty, odcizení, a především potřeby smíření a odpuštění. Tedy toho nejvíc potřebného k naší vnitřní spokojenosti a toho nejnutnějšího, máme-li jít dál s klidnou vírou a očekáváním.
Každý díl této trilogie přináší kousek české historie. Každý končí laskavě s nadějí do budoucna, někdy možná nadějí až příliš idylickou, ale kdo ví? Třeba právě proto v nás tato naděje doznívá i v naší rušné době ještě dlouho po zavření knihy. Dokážu si představit, že by celá trilogie mohla do budoucna posloužit jako scénář.
Poslední díl v podstatě uzavírá dějové linky předchozích.
Nic výrazně nového zde není, ale přesto se kniha velmi dobře čte a stojí za zamyšlení.
Celá trilogie byla skvěle napsaná. Jak bylo napsáno v knize: nic není černobílé, rozhodnout se v dané době, v daném čase správně je velmi složité. Měli bychom si vážit doby, ve které nyní žijeme.
Z trilogie se mi zdála nejslabší, ale přesto výborná kniha o mezilidských vztazích a osudech obyčejných lidí.
Autorka zastihuje pokračovatele hlavních postav z předchozích knih na konci 20 století. Její hrdinové se vypořádávají jak se svými osobními problémy a selháními, tak s tím, co do jejich životů přinesly dějinné události a zvraty té doby, co si ji my trochu starší moc dobře pamatujeme. Vyznění s velkým přesahem do toho, co právě prožíváme.
Kniha mě velmi zaujala. Její protiválečné vyznění! Dotýká se citlivých témat jako rozdělení Československa, spolupráce s StB, bombardování bývalé Jugoslávie. Postavy jsou lidsky uvěřitelné!
Tuto novinku jsem si nechala na víkend - protože knihy této autorky přinášejí pozitivní náhled na život člověka a smíření ....
Provázanost osudů osob, kde čas ani vzdálenost nehraje roli ....A kousek blízké minulosti - se vším, co život přináší ....
Putování dvou fotografů Středozemním mořem - a rozdílnost náhledu generací ....
80-letý George, který zanechává stopy svého umění mladému Jimovi....
A potom jsme v Srbsku, kde zuří občanská válka .... a dva čeští chlapci pátrají po bezejmenných padlých ....
A ocitáme se v Československu - ještě před rozpadem tohoto státu....a tento poznamená smíšené česko-slovenské manželství ....
A v závěru se mezi těmito událostmi ukáže pojítko ....a je to :
" Poselství, naděje a poděkování ...."
A to je obsaženo v příběhu nového života s obsažnou genealogií .....
Líbila se mi postava vzpomínajícího fotografa Georga :
" Lžou ti, kteří chlácholí, že časem všechno přebolí ....
Vzpomínka se jen trochu unaví, méně dotírá,ale přetrvává..."
Dlouhodobě je mi blízká lidskost a empatie u této autorky ....a samozřejmě doporučím.
Štítky knihy
česká literatura 90. léta 20. století
Autorovy další knížky
| 2018 |  Odpusť, že jsem se vrátil |
| 2019 | Hořící nebe |
| 2016 | Podlaha z trávy, strop z hvězd |
| 2007 | Matky matek |
| 2021 | Než se rozdělíme |
První titul, který jsem od autorky přečetl. Musím říci, že mě dosti překvapil. Zbožňuji totiž Balkán, a Iva Tajovská jej do tohoto titulu dokázala zakomponovat naprosto skvěle. Dílo sice primárně o bývalých státech Jugoslávie není, ale... Název "Než se rozdělíme" je natolik přesný, že se s ním člověk setkává skrz celou knihu. A to nejen politicky, i lidsky.
Rozhodně doporučuji. A určitě zkusím i jiné tituly od autorky. :)