Než vybledne den
Kristína Hušeková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458446/bmid_nez-vybledne-den-mM0-458446.jpg
4
78
78
Dojemný příběh o vztahu Emy a její maminky Nory a o touze mít i ve stáří u sebe blízkého člověka. Nora si v seniorském věku najde přítele Josefa, z kterého se ale vyklube vypočítavý muž, kterému jde jen o to získat Nořin majetek a co nejrychleji se jí zbavit. Nora je na něj citově navázána a slepě mu věří. Pro Emu je tak neuvěřitelným problémem dostat maminku z Josefova područí. Když se jí to podaří, je matka ve zuboženém stavu a co víc – lékaři u ní objeví počínajícího Alzheimera. Nora pozvolna ztrácí paměť a Ema tak pomalu a bolestivě přichází o milovaného člověka a navíc se musí vypořádat s nenávistným Josefem připraveným za každou cenu získat to, proč přišel...... celý text
Přidat komentář
Zaujalo mně téma. Zvlášť když jsou události napsány podle skutečných zážitků. Vnímání a reakce dcery na zhoršující se psychický stav matky, kdy ji nakonec už nepoznává. Musí to být hrozné, když rodiče nějakým způsobem vnímáme a oni se začnou měnit před našima očima v někoho úplně jiného. Smutný příběh, který by se mohl stát každému, a který je přes nelehké téma, napsán poutavě a čtivě.
Románem bych knihu nenazvala, jedná se spíš o povrchní písemnou zpověď dcery s nemocnou matkou.
Kniha je napsaná podle skutečné události a o to je to horší. Tohle může bohužel potkat každého. Přečetla jsem jedním dechem, i když je hodně smutná.
Kniha dle skutečné události. Téma je velmi silné, pohltilo mě to a přečetla jsem během pár hodin, ačkoliv to nebylo zrovna veselé čtení s happyendem. Dle mého názoru skvěle zpracované. Málokdo si uvědomuje, jak mohou být staří lidé zranitelní. Chápu, že nemusí kniha každého bavit, ale já prostě musela číst od začátku až do konce...
Takové víkendové neveselé čtení. Chytlo mě to, protože jsme demenci zažili u mého tatínka, tak jsem se uměla vcítit, jak těžké to je se o někoho starat, lehce mě to vrátilo i zpět do doby, kdy byl ještě živý.
No plně rozumím té spisovatelce, napsala to hezky, v dnešní době, když již nepořádáme čajové dýchánky, kde bychom mohly referovat o všem možném, abychom zjistily, že jen nám se nedějí špatné věci, tak proč o tom nenapsat. Četla jsem to bez dechu a vzpomínala.
Opravdu si myslím, že ne každý koho potká něco smutného, by o tom měl napsat knihu...
Děkuji autorce za tuto knížku. Byla krásná, smutná a bohužel hodně pravdivá. Nic tam nechybělo, nic tam nepřebývalo. Pracuji v sociálních službách s těmito klienty. Je to práce těžká, ale jedno vím určitě, tito lidé, i když nepoznávají své blízké, neumí se vyjádřit, potřebují lásku naší a hlavně svých nejbližších. Proto mě trochu zarazil příspěvek jedné čtenářky, která se diví, proč dcera za maminkou chodí každý týden, když jí stejně nepozná. Smutný názor. Jediný, nad čím jsem se dost podivila, bylo špatné zabezpečení, aby klienti neutíkali. Doporučuji přečíst.
Přečetla jsem jedním dechem... A protože mám maminku, která taky zůstala sama a je sice zatím pořád "čupr", ale nemusí to tak být pořád, tak mě z toho mrazí...
Kniha je poměrně krátká, stručná žádná zbytečná omáčka.
Přesto téma je šokující a překvapivé, ale velice uvěřitelné. Věřím, že něco takového se nejen může stát, ale i stává jen se o tom moc nemluví.
Kniha je smutná a i jako čtenáčka jsem cítila bezmoc Emy a obdivovala jsem i jak to vše ustála a nezhroutila se. Pokud se něco takového děje vaší mamince a vy s tím nemůžete vůbec nic dělat je to stejně hrozné jako by se to dělo vaší dceři. Jen u 80 ti leté paní by to málokdo čekal. Ale jak je známo staří lidé jsou stejně naivní jako mladí a někdy možná i více. Život není jednoduchý a nikdy nevíme, co nám přinese.
Krásné, ale velice smutné čtení této útlé knihy s krásnou obálkou, která nastiňuje obsah a to jsou dopisy a fotografie, které něco v životě , které pro daného člověka něco znamenaly . I člověk, který má rodinu se může cítit sám a pak se třeba na něco upne. Tak , jako v tomto případě se maminka po setkání spolužáků z mládí, citově k jednomu z nich připoutala. Je zde výstižně popisována situace citového, psychického i fyzického týrání a zneužívání. Nelze odsuzovat ani dceru, která s maminkou nebydlela v jednom městě, má svou práci a rodinu. Za zavřené dveře úplně neviděla i příjemná sousedka.
Sama mám dlouholetou kamarádku, která má začínající demenci. Zemřel jí jediný syn, rodina se nestará. Blízko mého bydliště je domov, kde ji umístili, tak ji můžu navštěvovat. Taky si pokládám otázku, kdy nastane den, kdy přijdu a ona mě nepozná. Těmto lidem je pak v jejich světě asi dobře, horší je to s okolím. Děkuji všem, kteří se o takto nemocné lidi starají .
Není to obsáhlá knížka na počet stránek, ale téma je to silné. Osmdesátiletá paní má pocit, že chce ještě zažít pěkný vztah, ale je to vztah, kdy je podvodným přítelem jen využívaná a nakonec i týraná, hlavně psychicky, stále ho obhajuje u své dcery, která později vše začne rázně řešit. Problém nastane, když se u maminky z psychických problémů vyklube Alzheimer a její nemoc se stále stupňuje. Knížku doporučuji spíš pro věkově starší čtenářky.
Knížka se mi líbila ,četla se dobře . Každopádně mě nadzvedl ze židle .. Josef ..páprda jeden za.... Neskutečně smutné že i v tak pokročilém věku dochází k takovému týrání ...a že to tyrani se těší pevnému zdraví a mají další a další oběti.
To není neuvěřitelný příběh. Takoví lidé existují a ve vlastním okolí jsem se s tím setkala.Nejhorsi na tom je,že manipulátori navenek vystupují, jako velmi okouzlující lidé a kdo s nimi nežije nemá šanci poznat, jaká bestie se za tou fasadou skrývá.
Nevadil mi depresivní obsah, ale vzhledem k tomu, že si ani po krátké době od přečtení nevybavuji detaily, musím konstatovat, že obálka je hezčí než obsah. Měla jsem trochu problém s komunikací mezi dcerou a matkou. Ale přečíst se to dá.
Autorce se podařilo spojit dvě věci: ukázku manipulativního člověka (Josef), který jde přes mrtvoly za svým cílem a Alzheimerovu nemoc. Mám za sebou péči o starého tatínka a maminčino zapomínání se zhoršuje. Kniha není depresivní, je velmi pravdivá. A v životě člověka jsou chvíle, kdy nemůže téměř nic dělat a kdy je toho na něj moc. Knížka je napsaná svižně.
Než vybledne den
Uf.. kniha nejen o kruté Alzheimerově chorobě, ale i o jinému zlu... Příběh paní Nory a její dcery byl pro mě velmi silný a zdrcující. O to více, když byl napsán na základě skutečnosti. Knihu rozhodně doporučuji k přečtení nejen starším, ale i mladším čtenářům.