Nezabudni na mňa
Yrsa Sigurðardóttir
Trausti sa aj napriek tragickým okolnostiam tešil na stretnutie so svojimi priateľmi. Skupinka sa nevidela od vysokej školy a hoci ich teraz spojila strata jednej z nich, predsa len si po rokoch odlúčenia aspoň trochu užívajú vzájomnú blízkosť. To však ešte nikto z nich netuší, že temné tajomstvo z ich dávnej minulosti ich dobehne aj na odľahlých Vestmanských ostrovoch. Čaká ich víkend plný hrôzy, na konci ktorého ich vlastná vina možno celkom pohltí. Nový prípad vyšetrovacieho tímu Týra, Karó a Idunn ich privedie na jedno z najodľahlejších miest Islandu, do rodného mestečka Idunn, ktorá sa zo všetkých síl snaží prípad čo najrýchlejšie vyriešiť a odísť skôr, ako sa bude musieť konfrontovať s vlastnou rodinnou minulosťou. Okolnosti sú nejasné a telá sa kopia, zatiaľ čo búrka zviera ostrovy svojím neúprosným burácaním. Ktosi však v tieňoch s potešením sleduje odohrávajúcu sa tragédiu.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2024 , MetaforaOriginální název:
Gættu þinna handa, 2022
více info...
Přidat komentář
První díl mě navnadil na tuto sérii, že mě určitě případy budou bavit, ale je to pro mě docela hořké zklamání.. asi budu jedna z mála, jelikož mě tento totální chaos v lidech a mrtvolách úplně "otrávil" a nějak nemám chuť na další díl - díly, jestli budou.. nezaujala mě ani jedna postava, ani jeden osud.. ale i tak jsem doposlechla, abych tedy zjistila, jak to všechno bylo.. trošku hořkou pachuť na jazyku mi to zanechalo.. ale jak říkám, ať si udělá názor každý sám ;-)
Druhý díl ze série Černý led si mě získal snad ještě víc než první díl. Co se autorce nedá upřít je velká propracovanost děje. Neustále střídá děj před a po, přestože se jedná jen o pár dní, má policie poměrně dost práce.
Patoložka Idunn se vrací na Vestmannské ostrovy, přestože si jako mladá dospělá žena při odchodu řekla, že se sem nikdy nevrátí. Krom pracovních záležitostí řeší i staré rodinné spory. Spolu s Týrem a Karó se snaží přijít celé věci na kloub.
Na ostrov přijíždí parta bývalých vysokoškoláků z kolejí. Přijíždí na pohřeb své kamarádky. Ostrov zasypává sníh a mráz a okolnosti okolo úmrtí kamarádky přináší nové souvislosti. A jak už to tak bývá, vyplouvají i mezi kamarády špatná rozhodnutí a stará tajemství.
Co všechno se stalo se postupně dozvíme ve skvělém finále. Po celou dobu nebudete chtít knihu odložit. Z čeho mě mrazí je, že se do podobného průšvihu jako kamarádi z kolejí můžeme dostat každý. A jedno špatné rozhodnutí může vyvolat nekonečnou lavinu dalších špatných rozhodnutí a věcí, které končí tragicky.
Autorčin styl mě stále překvapuje. Neuvěřitelná jízda od začátku do konce, postupné odkrývání vás udržuje v napětí a nechcete knihu odložit.
Druhý díl ze série Černý led byla opět skvělá jízda! Začátek příběhu byl možná trochu pomalejší, ale pak se tempo rozjelo a můžu vám zaručit, že se nudit nebudete.
Stejně jako v prvním díle, se tu střídají dvě časové linky, které jsou od sebe vzdálené jen pár dní. Kapitoly v minulosti vždy dokonale navazují na stopy odhalené v přítomnosti a pomalu se tak dává dohromady skládačka celého příběhu.
Thriller má geniálně propracovanou zápletku a nechybí zde překvapivé někdy až bizardní momenty, ale to mě na tom bavilo nejvíc. Tipovat rozuzlení nebo kdo za tím vším stojí se vám nepodaří, příběh se s každou další kapitolou víc a víc zamotává a někdy mi až spadla brada.
Celkově to bylo skvěle vymyšlené, všechno do sebe zapadlo a v závěru bylo vše hezky vysvětleno. Já nemám co vytknout a těším se na další díl!
I druhý příběh ze série Černý led má dvě linie, které se ke konci protnou. Tato koncepce se mi líbí a nedělá mi při sledování děje problémy. Na druhou stranu musím říci, že mi vlastně nikdo ze členů party bývalých vysokoškoláků nebyl sympatický a nepřirostl mi nijak k srdci a zatím jsem si moc nenašla ani vztah k týmu vyšetřovatelů. Samotná zápletka se mi zdála lehce překombinovaná a jednání některých postav trochu nelogické. A chybělo mi tu mrazivé napětí, které minulý příběh Není úniku podle mne nesporně měl. Ale špatně se to nečetlo.
Musím přiznat, že tento díl mi přišel maličko komplikovanější. Autorka se nás snažila mermomocí zmást a docela se jí to i dařilo, jenže postupně se děj zamotal natolik, že už bylo těžké tomu i uvěřit. - Z tohoto pohledu je pro mě druhý díl slabší než první.
Nicméně autorka nám opět dokázala, že umí napsat chytlavý thriller, bez zbytečných vycpávek. V knize se pořád něco děje a tak máte tendenci číst pořád dál a dál, dokud se nedostanete na konec.
Stejně jako u prvního dílu, i zde máme na konci knihy sneak peek ke třetímu pokračování a troufám si říci, že se máme opět na co těšit! :))
Tento díl ještě lepší než první . Série Černý led je opravdu skvělá a stojí určitě za přečtení . Navíc je opravdu navozena mrazivá atmosféra. Už abych si mohla přečíst další díl.
Autorka opět dokazuje, že je královnou mrazivé atmosféry. Velmi čtivé pokračování série Černý led si zaslouží vaší pozornost. A to nejen díky zmíněné atmosféře (tentokrát na Vestmannských ostrovech), ale také díky dokonale promyšlenému a zamotanému případu.
Stejně jako u prvního případu, je i zde třeba počítat s pomalejším tempem. Neznamená to však, že se budete nudit. Autorka střídá dvě, jen pár dní vzdálené, dějové linky. To, co se stalo v minulosti vždy dokonale navazuje na stopy odhalené v přítomnosti. Zažíváme tedy jeden případ ve dvou časových hladinách a je to naprosto pohlcující. Objevují se zajímavé stopy a vznikají někdy až neuvěřitelné teorie o pachateli (a to nejen v knize, ale i v hlavě čtenáře). Budete pohlceni i zmateni zároveň, ale nebudete chtít přestat číst.
Oběti a hlavní postavy tohoto případu jsou zvláštní. Ani po dočtení nevím, co si o nich mám myslet. Mají spoustu společných charakterových vlastností, díky kterým jsem je od sebe těžko odlišovala. Společnou mají především sobeckost a nadutost, což není příliš sympatické. Začíná se ve mě probouzet otázka, zda jsou lidé z Islandu opravdu tak chladní a nezúčastnění ke svému okolí? Nebo je to jen výplod autorčiny fantazie?
V mezičase si autorka našla čas i na přiblížení prostředí Vestmannských ostrovů a dalších střípků ze života vyšetřovatelů. Prostor tak dostávají i chladné charaktery vyšetřovatelského týmu. Týr a Karó řeknou sotva půl slova a jejich postavy se tak zdají ještě chladnější a vzdálenější, než v "Není úniku". Trochu prostoru navíc teď dostává Idunn, ale její myšlenky se opakovaně točí v kruzích. Poznáváme střípky z její minulosti, avšak nepříliš šťastnou formou. Kolikrát jsem si říkala: "už zase?!". Nebaví mě opakovaně číst ty stejné fráze a skloňovat tu stejnou událost v minulosti.
Druhý díl mě bavil více než začátek série. Určitě moc doporučuji!
Hodnocení: 4/5
PS: Díly příliš nenavazují a odhalení ze života vyšetřovatelů nejsou nikterak zásadní. Můžete tedy začít libovolným dílem nebo první přeskočit (pokud by vás nezaujal).
Opět výborná atmosféra. Zajímavý děj a to jak jsou obě dějové linky tak blízko u sebe je napínavé. Osobní příběhy bych nepotřebovala, ale nejsou nijak rušivé. Autorka pořád drží laťku vysoko.
Pojďme se vypravit na Island, tentokrát na Vestmannské ostrovy, stejně tak, jako parta přátel, která se tam jede naposledy rozloučit se svou spolužačkou. I když cíl jejich cesty je smutný, rozhodnou se, že stráví na ostrově nějaký čas, odpočinou si a pokusí se ho užít, jak nejlépe mohou. Možná by se jim to i podařilo, kdyby se poblíž jejich pronajaté vilky nenalezla dvě mrtvá těla.
Toto je již druhý díl ze série Černý led. Ten první – Není úniku – byl naprosto skvělý. I zde se potkáme s našimi oblíbenými vyšetřovateli – Týrem, Karó a Idunn. Tentokrát se v příběhu dozvíme více o Idunn, jaké bylo její dětství, proč se chová tak, jak se chová a co vlastně před námi skrývá.
V příběhu jsou dvě časové roviny, které od sebe dělí pouhých pět dní. Má to tak spád a vyšetřování vás nenechá vydechnout. I když…. Hned v první kapitole vidíme přijíždět partu přátel a mně to připadalo, jak kdyby to psal někdo jiný (oproti prvnímu dílu), druhá kapitola, kde se objeví mrtvoly, už byla dle mého očekávání, ale bylo znát, že má autorka problém s částmi, kde zrovna nezakopáváme na každém kroku o mrtvoly. Po pár kapitolách jsem se však začetla a už jsem knihu nemohla odložit.
V příběhu nás čeká překvapivý směr vyšetřování. Co mě moc bavilo, tak až lehce hororový nádech.
Tento díl byl určitě slabší než ten první, ale rozhodně dám Yrse šanci ještě jednou a třetí díl rozhodne, zda budu v sérii Černý led pokračovat… (jestli tedy bude pokračovat i autorka )
3,5*/5*
Dokonale vymyšlené, geniální zápletka, dvě střídající se linie příběhu udržovaly napětí. Popis pro mne neznámých Vestmannských ostrovů byl perfektní, to, jak do sebe na závěr všechno zapadlo, vše bylo vysvětleno, objasněno, vylepšilo mé hodnocení. Při čtení jsem se totiž občas nudila, nesoustředila, přeskakovala slova. Knihu doporučuju, autorka umí psát a zaujmout a třetí díl série si určitě koupím.
Chytrý a inteligentní thriller tak, jak to Yrsa umí... Výborná a mrazivá atmosféra, destinace vybrána na výbornou, partička bývalých spolužáků byla skupinka pěkně nesympatických týpků. Jejich tajemství z minulosti v kombinaci se současným vyšetřováním vražd bylo perfektně vymyšleno. Jak si to všechno nakonec sedlo, jak se to všechno nakonec propojilo, to byla učiněná radost číst. Už abychom měli třetí díl.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
Opět super vystavěný příběh, tak jak to umí islandská autorka paní Yrsa. Čtení jsem si vychutnávala hned od první stránky, bylo to mrazivé, chytré, děsivé až strašidelné. A kdo by z nás nezavítal rád na Vestmannské ostrovy ? To je skutečně nevšední, atraktivní lokalita. A právě tam zamíří parta pěti spolužáků, kteří přijedou na pohřeb spolužačky. Na stejné místo přijíždí i patoložka Idunn, vždyť ona sama se na tomto větrném ostrově narodila.
Mně se kniha líbila, těším se na další pokračování série Černý led. To zas bude !
Nechápu, jak to ta Yrsa dělá,ale každá její knížka je lepší a lepší..A tohle byla opravdu jízda..Jeden z nejlépe propracovaných příběhů, co jsem kdy četla.
Od autorky nemůžu než očekávat severské napětí. Island je zde cítit na každém kroku, nebo spíš řádku. Příběh má jako vždy nádech duchařiny. Čtenář se nestačí divit, co se děje. Máme zde opět dvě časově linky. Linku vyšetřování několika zvláštních úmrtí tentokrát na Vestmannských ostrovech, kde naše hlavní patoložka se svým týmem tak trochu uvízne. A Linku , která se odehrála o něco dříve a která k těmto úmrtím vedla.
Příběh je napínavý na některých místech až strašidelný, postupně se odkrývá spousta tajemství z minulosti. Obě linky spolu perfektně ladí a navzájem se doplňují. Přesto do poslední chvíle nejde odhadnout jak to všechno dopadne. A jako vždy na konci je taková malá třešnička na dortu.
Miluji všechny knihy autorky a žasnu nad jejím uměním vymyslet dokonalý příběh a dodat mu nezaměnitelnou atmosféru Islandu.
Kniha se četla úplně sama, děj byl napínavý, nemohla jsem se se od čtení vůbec odtrhnout.
Uznávám, že některé věci mohly působit přehnaně, ale mě čtení bavilo a na další příběh s Idunn se moc těším.
Tato kniha pro mě byla velkým zklamáním. Předchozí díl byl skvělý, ale tohle vypadalo spíše jako prvotina, než jako dílo tak zkušené autorky. Naprosto neuvěřitelné zápletky, ke konci už jsem se skoro ztrácela ve všech těch čachrech s mrtvolami. Postavy by musely být zcela mimo smysly, aby jednaly takto iracionálně. Moc mě ani nebavila osobní dějová linka s osobními problémy s rodinou patoložky.
Úplně bych podepsala komentář mé oblíbené uživatelky Dela111, i když mně to pomalé tempo nijak nevadilo. Já jsem si ten neobyčejně komplikovaný a místy asi záměrně matoucí děj užívala.
Konání povedené partičky "kamarádů" je místy opravdu tragikomické a jejich uvažování až nepochopitelně naivní. Už jen ten nápad s odstraněním mrtvoly v soli...
Nicméně jsem si početla a na konci se nemohla dočkat způsobu, jakým tu zamotanost Yrsa vyřeší.
U mne za čtyři, hlavně za ty fantasmagorické dějové zvraty.
Štítky knihy
vraždy thrillery napětí ledovce severské krimi zmizení lidí vyšetřovatel patolog islandské detektivky vyšetřováníAutorovy další knížky
2017 | DNA |
2015 | Pamatuji si vás všechny |
2018 | Černá díra |
2007 | Poslední rituál |
2019 | Katarze |
První díl - Není úniku byl za mě tedy o dost lepší. I tak to má stále svou úroveň, jen jsem měla občas problémy vyznat se a neplést si Guggu a Gödbjert. Yrsa prostě psát umí, o tom žádná, tak se těším na další díl, snad bude příběhem víc podobný prvnímu dílu.