Nežijeme věčně. Medicína a poslední věci člověka
Atul Gawande
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/286826/mid_nezijeme-vecne-medicina-a-posledni--0GS-286826.jpg
4
24
24
Moderní medicína si připisuje jeden triumf za druhým – ví si rady s většinou nemocí a dovede mistrně vyřešit situace, jež by kdysi skončily tragicky. Avšak když přijde na věci nevyhnutelné – na stárnutí a konečnost lidského života – musí se kurativní medicína mnohdy smířit s tím, že člověku už nemá co nabídnout. Profesor chirurgie Harvardovy univerzity Atul Gawande prostřednictvím svého výzkumu a na příbězích pacientů dokládá, jaké utrpení plodí tato situace. Lidé tráví poslední chvíle svého života ve zdravotnických zařízeních, odděleni od svých blízkých, od svého domova, svého života. Rozpačití lékaři nevědí, jak reagovat na pacientovy otázky na smrt a umírání, spoléhají na falešnou naději a „léčí“ pacienta za každou cenu, třebaže tím už jeho život nezachrání ani nezkvalitní. Gawande vedl rozhovory se zdravotními sestrami v hospicech, gerontology i lidmi, kteří učí, jak vést obtížné rozhovory a jak neopomíjet a nezanedbávat to, na čem lidem skutečně záleží. Poutavá, upřímná a lidsky citlivá kniha ukazuje, že nejvyšším cílem není dobrá smrt, nýbrž dobrý život – až do konce.... celý text
Literatura naučná Zdraví
Vydáno:
2016
,
Dokořán
Originální název:
Being Mortal: Medicine and What Matters in the End, 2014
více info...
Přidat komentář
Za mně výborná kniha - autor je lékař, který se nebojí vyjádřit krititcký pohled na medicínu a to, jak se staví k posledním věcem člověka. Uvízla mi v hlavě věta jedné pracovnice domova pro seniory: "Pro sebe chceme svobodu, ale pro milovaného člověka bezpečí." A to je přesně široké etické dilema: má být senor nebo umírající omezen na svobodě ve službách svého bezpečí? A pokud ano, do jaké míry? Nemá právo na určitou míru nebezpečí, pokud to jeho svoboda, která je pro něj podstatnější, vyžaduje? Je důležité natahovat život donekonečna (i když je velmi nekvalitní a jeho nositel o to ani třeba nestojí) anebo je moudřejší přijmout jeho konečnost a poslední chvíle strávit tak nejlépe, jak umíme, jak si přejeme? Co je vlastně důležité pro toho, kdo umírá, kromě tišení bolestí a tělesného utrpení? Jak mu to poskytnout na pomezí naši "moderní" medicíny a nedokonalých sociálních služeb? Málokterá kniha se mnou tolik zahýbala a to jsem lékař....
Výborně napsaná kniha. Přiměla mě k zamyšlení o životě i o posledních věcech člověka. O tom, jak bych si přála umírat a zemřít. A že prodlužovat za cenu velkého utrpení by pro mě nemělo smysl.....
Asi jsem čekala něco jiného, smutné příběhy, trochu té moudrosti do životě a souhlasím lidsky napsané
Ke knize jsem se dostala náhodou, snad nějaký odkaz v nějaké diplomce na hospicové téma,četla jsem několikrát. Doporučila bych jako povinnou četbu všem lékařům. Děkuji za ni.
Výborne napísané k veci, ale asi to ťažko môže čítať niekto, komu sa odmeriava čas medzi jednotlivými chemoterapiami. Skôr je to pre jeho príbuzných a pre ľudí 15+. Človek si uvedomuje akých chýb sa dopustil aj s vedomím, že to už napraviť nejde. Po nejakom čase - 120 strán sa už text opakuje.
Štítky knihy
smrt zdraví umírání gerontologie stárnutí LDN smrtelnost
Autorovy další knížky
| 2010 |  Komplikace: Chirurgovy poznámky |
| 2016 | Nežijeme věčně. Medicína a poslední věci člověka |
Kniha je sice na velmi těžké téma, ale autor ho zvládl zpracovat mimořádně. Jak už se tu zmiňují ostatní. Je to sepsané lidsky a čtivě.