Neznámý gulag
Lynne Viola
Zašlý svět Stalinových zvláštních osad. Jedním z nejohavnějších Stalinových činů bylo potlačení milionů rolníků začátkem 30.let minulého století, který fakticky položil základy Gulagu. Když se nyní otevřely sovětské archivy, vyšel najevo zcela nový rozměr Stalinových krutostí.
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2011 , Naše vojskoOriginální název:
The Unknown Gulag: The Lost World of Stalin's Special Settlements, 2007
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi zle četla. Hodně dat a málo příběhů. Pro statistiku o rudém teroru dobré, ale ne pro ty, kteří čekají uskupené vzpomínky přeživších.
Příliš mnoho fakt střídají úryvky ze vzpomínek, které knihu oživují. Ocenila bych jich tam více.
Jak již bylo řečeno, nejzajímavějšími částmi knihy jsou pasáže, ve kterých jsou zachyceny vzpomínky pamětníků.
Příliš statistické, proto nečtivé. Když autorka konečně ponechá stranou čísla a názvy a cituje ze vzpomínek "zúčatněných" hned jde zajímavost nahoru. Škoda, že to není moc často.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2011 | Neznámý gulag |
2019 | Stalinistické čistky: Scény z Velkého teroru na sovětské Ukrajině |
Další střípek do obrazu bídy, mizérie a krutosti komunistického režimu. Jak je zde zmiňováno, opravdu jsou v knize dlouhé pasáže se statickými údaji. Ale i ty jsou svým způsobem strašidelné, když si uvědomíme, co se za nimi skrývá. Příběhy jako přes kopírák - noční zatčení a deportace celé rodiny do vyhnanství, kde se umíralo na nemoci, hladem, vysílením a na kulku do týla. Pokud to někdo náhodou přežil a mohl se po deseti letech vrátit zpátky, byl opět zatčen. Následovala poprava nebo uvěznění v Gulagu.
CITÁTY:
Podle zprávy vedoucího uralské OGPU G. J. Rapoporta z května 1931 jsou všichni zvláštní osadníci bez ohledu na věk nuceni pracovat v lesích. 12letí, stejně jako staří, dostávají jako normu 2-2,5 m³ dřeva. (Průměrný pracovní úkol dospělého svobodného dělníka představuje 3 m³.) V důsledku takového neuvěřitelného očekávání nezbývá zvláštním osadníkům než setrvávat v lese dnem i nocí a strádat vyčerpáním a omrzlinami. Jinak riskují ztrátu přídělů potravin nebo tresty v podobě pokut či uvěznění.
Zvláštní osadníky bylo možno oželet. Stát fakticky spočítal, že „plánovaná ztráta zhruba 5% těchto lidí je přijatelná". Muži v postavení opor sovětské moci uznávali (a často dováděli dál) názor na plánovanou ztrátu, v některých případech dokonce uskladňovali rakve nebo s předstihem vykopávali hroby - což je jinak ojedinělá ukázka sovětské výkonnosti.
Ústřední výbor pak nařídil oblastním pracovníkům strany a aparátu NKVD zaregistrovat (vzjať na učot) všechny vracející se kulaky a zločince (z Gulagu), ty nejnepřátelštěji smýšlející okamžitě zatknout a zastřelit" a „ty méně aktivní, ale stále ještě nepřátelské živly poslat do vyhnanství. Telegram končil požadavkem, aby oblastní aparát oznámil do pěti dnů složení trojek a počty lidí, kteří budou zastřeleni a posláni do vyhnanství.
Dějiny, kdysi popírané lhaním, dnes ohrožuje neznalost; falšování bylo vystřídáno zapomínáním. Vyžádá si čas a odstup, dokud společná paměť nevstřebá stalinské dědictví.