Neznámý gulag přehled

28.03.2024

Další střípek do obrazu bídy, mizérie a krutosti komunistického režimu. Jak je zde zmiňováno, opravdu jsou v knize dlouhé pasáže se statickými údaji. Ale i ty jsou svým způsobem strašidelné, když si uvědomíme, co se za nimi skrývá. Příběhy jako přes kopírák - noční zatčení a deportace celé rodiny do vyhnanství, kde se umíralo na nemoci, hladem, vysílením a na kulku do týla. Pokud to někdo náhodou přežil a mohl se po deseti letech vrátit zpátky, byl opět zatčen. Následovala poprava nebo uvěznění v Gulagu.

CITÁTY:
Podle zprávy vedoucího uralské OGPU G. J. Rapoporta z května 1931 jsou všichni zvláštní osadníci bez ohledu na věk nuceni pracovat v lesích. 12letí, stejně jako staří, dostávají jako normu 2-2,5 m³ dřeva. (Průměrný pracovní úkol dospělého svobodného dělníka představuje 3 m³.) V důsledku takového neuvěřitelného očekávání nezbývá zvláštním osadníkům než setrvávat v lese dnem i nocí a strádat vyčerpáním a omrzlinami. Jinak riskují ztrátu přídělů potravin nebo tresty v podobě pokut či uvěznění.

Zvláštní osadníky bylo možno oželet. Stát fakticky spočítal, že „plánovaná ztráta zhruba 5% těchto lidí je přijatelná". Muži v postavení opor sovětské moci uznávali (a často dováděli dál) názor na plánovanou ztrátu, v některých případech dokonce uskladňovali rakve nebo s předstihem vykopávali hroby - což je jinak ojedinělá ukázka sovětské výkonnosti.

Ústřední výbor pak nařídil oblastním pracovníkům strany a aparátu NKVD zaregistrovat (vzjať na učot) všechny vracející se kulaky a zločince (z Gulagu), ty nejnepřátelštěji smýšlející okamžitě zatknout a zastřelit" a „ty méně aktivní, ale stále ještě nepřátelské živly poslat do vyhnanství. Telegram končil požadavkem, aby oblastní aparát oznámil do pěti dnů složení trojek a počty lidí, kteří budou zastřeleni a posláni do vyhnanství.

Dějiny, kdysi popírané lhaním, dnes ohrožuje neznalost; falšování bylo vystřídáno zapomínáním. Vyžádá si čas a odstup, dokud společná paměť nevstřebá stalinské dědictví.

06.01.2022

Kniha se mi zle četla. Hodně dat a málo příběhů. Pro statistiku o rudém teroru dobré, ale ne pro ty, kteří čekají uskupené vzpomínky přeživších.