Nezval, Seifert a ti druzí...
Vlastimil Maršíček
Podtitul: necenzurovaný slovník českých spisovatelů Spisovatel, literární publicista a překladatel Vlastimil Maršíček téměř dvacet let pracoval jako tajemník v sekretariátu (přednormalizačního) Svazu čs. spisovatelů. Je tedy — jak to při jednom rozhovoru s ním vyjádřil Vladimír Holan — „velký pamětník, i hrozných dob“. V každém případě měl Maršíček skvělou příležitost být nablízku mnoha spisovatelům, domácím i zahraničním a nahlížet jim do tvůrčí dílny i do jejich soukromé kuchyně, o čemž vydává svědectví. Torzo vzpomínek, které nyní vycházejí pod názvem Nezval, Seifert a ti druzí s podtitulem Necenzurovaný slovník českých spisovatelů bylo již před časem publikováno v Literárních novinách. Konkrétně „heslo“ Vítězslav Nezval vzbudilo malou senzaci. Vzpomínkové stati však Maršíček věnoval prakticky všem významným spisovatelům (Holan, Skácel, Kainar, Seifert, Aškenázy, Pujmanová, Pištora, Mikulášek ad.), ale i později neblaze proslulým postavám literárního dění jako byl např. Jan Pilař. Hesla slovníku si nekladou za úkol jednotlivce hodnotit. Nejsou bio- ani bibliografickými soupiskami. Maršíček svěžím a poutavým stylem vylíčil řadu epizod i spletitých historií, anekdotických, ale často i velmi bolestných. Nevyhýbal se ani zmínkám o lidských poklescích osobností, jejichž osudy jsme doposud znali jen v čítankově uhlazené podobě. Jedná se o čtení, které si nežádá žádné reklamní přívlastky a doporučení, neboť každého milovníka literatury zaujme už ze své podstaty. Knihu doprovází unikátní fotografická příloha. 22 stran fotografické přílohy... celý text
Přidat komentář
Na rozdíl od knihomoli považuji Maršíčkovu vzpomínkovou knihu za přínosnou. Především proto, že obsahuje informace o známých spisovatelích, které jinde nelze získat. Téměř vše „podstatné“ a literárně vědné o vzpomínaných spisovatelích bylo již napsáno, často strohou mluvou vědců. Maršíček píše po svém, tak jak si události pamatuje – a mezi řádky vykresluje charakter jednotlivých autorů. Ovšemže ze svého pohledu a na základě svých zkušeností. Zkrátka jsou to informace od člověka, který „byl u toho“ a kromě toho i „viděl za kulisy“. Zajisté i tady platí, že lidská paměť je velmi nepřesný zdroj pro dějiny, ale to platí prakticky pro všechno vzpomínky. A i když jsou přesné (protože vycházejí z doložitelných dokumentů), opět záleží na jejich výběru atd. Maršíček si vybral to, co se domníval, že jinde nenajdeme. Záleží na čtenáři, zda jeho styl přijme nebo odmítne. Já ho přijal. Ano, přiznávám, že jsem ovlivněn skutečností, že mnohé příběhy znám z osobního vyprávění, například text o Holanovi mi dokonce autor četl ze strojopisu v době, kdy nebyla šance na vydání. Maršíček byl indexový autor, takže mohl na sklonku normalizace vydat leda nějaký překlad nebo knížku pro děti. Nicméně rozumím, proč knihomolií právě tyto Maršíčkovy vzpomínky nemusely sednout.
Nedůležité, nic neříkající příběhy ze života spisovatelů. Chvílemi jsem měla pocit, že čtu nějaký bulvární plátek.
Štítky knihy
Jaroslav Seifert, 1901-1986 Vítězslav Nezval, 1900-1958
Autorovy další knížky
1957 | Básnický almanach 1956 |
1954 | Domove líbezný |
1999 | Nezval, Seifert a ti druzí... |
1953 | Dva světy |
1991 | Tři kouzelníci |
Knihu jsem četla v rámci studia literatury a už dvacet let si pamatuju její název, autora a některé příběhy jako něco, k čemu bych se ještě chtěla vrátit. Spisovatelé jsou také lidi se zajímavým životem, ne jen nudní dědci na obrázcích v učebnici, kterou je třeba se našprtat. Proto mám vzpomínkové knihy spisovatelů ráda. Píšou je profesionálové a podávají autentické svědectví o atmosféře doby a o osobnosti samotných autorů.