Nezvaní hosté a jiné strašidelné povídky
* antologie
Výbor z nejlepších moderních povídek klasického anglického žánru. Kratší, mírnou husí kůži nahánějící příběhy, zasazené do tradičních prostředí (strašidelných domů, nehostinných škol, alžbětinských panství, tajemných zarostlých zahrad), vypráví o více či méně děsivých střetech dětí s přízraky. Domy jsou plné všetečných a obtížných duchů a není snadné s nimi vyjít. I ponurá atmosféra však občas zablýskne humorem... celý text
Přidat komentář
Po Nezvaných hostech jsem sáhl především kvůli závěrečné povídce Edwarda Bulwera Lyttona Mozek a dům (The House and the Brain, známé také pod názvem The Haunted and the Haunters), která vyšla v časopise Blackwell's Magazine roku 1859, a jedná se tak o jednoznačně nejstarší text z celé knihy. Ostatní autory jsem neznal, takže jsem moc nevěděl, co čekat. A ani jsem toho moc nedostal. Nezvaní hosté cílí na výrazně mladší čtenáře (10+) a větší část obsažených příběhů je poměrně plytká a nepříliš nápaditá, byť sem tam se objeví zajímavější pointa. Za přečtení stojí například Strašidelní pavouci Williama Jamese Wintlea (The Spectre Spiders, 1921) a samozřejmě i závěrečný Mozek a dům, který je typického ukázkou viktoriánské strašidelné povídky a svým stylem, stářím i literární kvalitou se vlastně do Nezvaných hostů moc nehodí, respektive jde o text, který se od většiny ostatních diametrálně liší. Během čtení jsem si navíc uvědomil, že jsem ho pod názvem Strašidelný dům nedávno četl v antologii Strašidla, duchové & spol. (2001), a už předtím se objevil v několika dalších.
Nikdy bych nebyla řekla, že mě ve 20ti letech bude bavit dětská knížka, ale skutečně je tomu tak. Některé povídky byly samozřejmě lepší než jiné, žádná ovšem nebyla špatná. U žádné jsem se tedy nebála, ale z některých mi bylo opravdu nepříjemně. Styl psaní je sice na první pohled určen dětem, ale v samotných příbězích si dle mého názoru na své přijde každá věková kategorie. Nejvíce se mi líbila povídka Malý Nym.
Dětská knížka, přesto mi některé povídky opravdu dokázaly nahnat husí kůži. Jasně, některé byly slabší, ale některé byly opravdu wow. A asi o žádné bych neřekla, že byla vyloženě špatná. Celkově mi tenhle soubor přišel opravdu super.
Moje oblíbené povídky jsou: Babiččiny kročeje, Malý Nym a Strašidelní pavouci (pořád mám pocit, že po mně něco leze, fuj!).
Je to určené mladším čtenářům, ale i tak jsem u jedné z nich dostala husinu.Nejstrašidelnější byla povídka asi (teda aspoň pro mě) Strašidelní pavouci. FUJ!! Jěště teď se bojím že po mě něco leze. A to že byl pavouk jak z Harryho Pottra? Ten velký? Klepla mě pepka. A to co udělal Ernestovi? Tak jsem tu povídku chtěla přeskočit. Měla jsem. Ale jinak pěkné příběhy.
Kniha povídek není tak dobrá jako Jablíčko pro slečnu učitelku. Možná proto, že je více zaměřená na duchy. Některé povídky jsou méně záživné jiné více. Takže průměr. Čekala jsme od toho víc .
Část díla
Autorovy další knížky
2009 | Thriller |
2008 | Tichá hrůza |
2020 | Nejkrásnější dárek |
2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
"Z pravěku"
Výběr povídek nahánějících husí kůži o dětech a jejich setkání s duchy různými způsoby. Strašidelné domy, panství, školy,..
Ducha lze najít vlastně kdekoliv , stačí jen hledat .