Ni králi, ni císaři
Aloys Skoumal , Brian O'Nolan , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/188923/bmid_ni-krali-ni-cisari-mLu-188923.jpg
4
7
7
Výbor z nejlepších povídek irských spisovatelů, některých už u nás známých a jiných poprvé k nám uváděných. Doplňuje jej studie o irských dějinách a irské literatuře a informace o autorech povídek. Zastoupeni jsou: Standish O’Grady, Seosamh Mac Grianna, Patrick Henry Pearse, Shan F. Bullock, Daniel Corkery, Sean O’Faolain, Frank O’Connor, David Hogan, James Plunkett, Sean Lucy, Shea Murphy, Padraic Fallon, Liam O’Flaherty, Michael McLaverty, Sean O’Casey, Tarlach O hUid, Brian O’Nolan, Mary Lavinová.... celý text
Přidat komentář
Pro Irsko mám slabost, takže jsem četla s velkým zájmem. Je to dost smutné čtení. Jednotlivé povídky líčí neobyčejně přesvědčivě osudy lidí v různých historických fázích irského odboje. Působivé.
Nádherná, i když někdy opravdu hodně smutná knížka. Je až neuvěřitelné, jak jsou si příběhy Irů a Čechů, dvou národů, jejichž země jsou od sebe tak vzdálené, jako tóny naděje, podobné. Vždyť Plačka Patricka Henryho Pearse a Mrtvý voják Mary Lavinové jako by z písmena vypadly Matce Karla Čapka. Odstřelovač Liama O´Flahertyho je zase stejně tragický a nepochopitelný jako Ráno Františka Langera. A Státní úředník Shana F. Bullocka nebo Špehýrka Shea Murphyho zase můžou být důvěrně známí těm, kteří zažili věznění v době komunismu.
Možná, že právě tohle mě na Irech a Irsku tolik přitahuje. Ta neuvěřitelná podobnost s námi. Bude to ale také v tom neuvěřitelném daru Irů mluvit a psát, jako by to byl ten nejkrásnější zpěv, i když třeba zakončený tragédií.
Ni králi, ni císaři není kniha pro ty, kteří se zajímají o Irsku jen povrchně (aniž bych chtěla být zlá nebo povrchní, kdo neví, že v Irsku byl hladomor, kdo neví, že Irové museli o svou samostatnost tvrdě bojovat, ten nezná z Irska ani píď, i když o sobě tvrdí pravý opak), je to kniha pro zaryté Irofily, které zajímá všechno, co se smaragdového ostrova týká, ať už jsou to věci hezké či ošklivé, veselé či smutné. Takoví lidé ocení, s jakou láskou Aloys Skoumal tento výbor připravoval. Ocení také - v novém vydání doplněné - vícečetné úvody a doslovy. Kdo Irsko zná, ví, že i z toho nejmenšího dodatku se pokaždé dozví něco nového. A naopak, v tomto novém vydání ho opravdu hodně zklame téměř neúnosný počet tiskových chyb svědčících o jistém šetření na knize.
Nic se ovšem nemění na tom, že je to kniha, která se těm správným čtenářům vryje hluboko do paměti. Ovšem... která irská kniha tohle nedokáže?
Inu inu, jedná se o sbírku povídek, jenže pokud vás ani trošku nezajímá jak se žilo v isku a netušíte nic o hladomoru a migraci do ameriky, jste kompletně ztracení. Bylo to u nás převydáno a jako fanda irských autorů jsem chtěla tuhle sbírku mít. Pamatuji si dvě povídky, zbytek se vykouřil z hlavy tak rychle jako jsem je přečetla. Trochu škoda peněz, tuhle sbírku si užije spíš fanda historie.
Nemám dost detailní znalost o Irsku, abych posoudil, nakolik je antologie dobrým obrazem irských dějin. Avšak obraz národa, který se nikdy nevzdal i přes stovky let trvající okupaci je fascinující. Celé generace zvyklé na to, že je správné bojovat za Irsko.
Motiv většiny povídek je stejný a tedy může časem omrzet. Byla by však škoda přestat číst. Některé povídky před koncem se totiž vydají trochu jiným směrem a ukazují ještě komplexnější obraz. Bohužel některé povíkdy mi nepřišly až tak silné nebo zmatečné.
Výborná je také práce pana Skoumala, který uvádí nejen medailonky autorů, ale také krátkou historii Irska a irské literární tvorby.