Ni králi, ni císaři přehled

22.08.2016

Nádherná, i když někdy opravdu hodně smutná knížka. Je až neuvěřitelné, jak jsou si příběhy Irů a Čechů, dvou národů, jejichž země jsou od sebe tak vzdálené, jako tóny naděje, podobné. Vždyť Plačka Patricka Henryho Pearse a Mrtvý voják Mary Lavinové jako by z písmena vypadly Matce Karla Čapka. Odstřelovač Liama O´Flahertyho je zase stejně tragický a nepochopitelný jako Ráno Františka Langera. A Státní úředník Shana F. Bullocka nebo Špehýrka Shea Murphyho zase můžou být důvěrně známí těm, kteří zažili věznění v době komunismu.
Možná, že právě tohle mě na Irech a Irsku tolik přitahuje. Ta neuvěřitelná podobnost s námi. Bude to ale také v tom neuvěřitelném daru Irů mluvit a psát, jako by to byl ten nejkrásnější zpěv, i když třeba zakončený tragédií.
Ni králi, ni císaři není kniha pro ty, kteří se zajímají o Irsku jen povrchně (aniž bych chtěla být zlá nebo povrchní, kdo neví, že v Irsku byl hladomor, kdo neví, že Irové museli o svou samostatnost tvrdě bojovat, ten nezná z Irska ani píď, i když o sobě tvrdí pravý opak), je to kniha pro zaryté Irofily, které zajímá všechno, co se smaragdového ostrova týká, ať už jsou to věci hezké či ošklivé, veselé či smutné. Takoví lidé ocení, s jakou láskou Aloys Skoumal tento výbor připravoval. Ocení také - v novém vydání doplněné - vícečetné úvody a doslovy. Kdo Irsko zná, ví, že i z toho nejmenšího dodatku se pokaždé dozví něco nového. A naopak, v tomto novém vydání ho opravdu hodně zklame téměř neúnosný počet tiskových chyb svědčících o jistém šetření na knize.
Nic se ovšem nemění na tom, že je to kniha, která se těm správným čtenářům vryje hluboko do paměti. Ovšem... která irská kniha tohle nedokáže?