Pomsta Nibelungů
Wolfgang Hohlbein , Torsten Dewi
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/87392/bmid_pomsta-nibelungu-XB0-87392.jpg
3
39
39
Nibelungové série
< 2. díl >
Od té doby, co drakobijce Siegfried padl za oběť zradě Hagena z Tronje, uplynulo ve staré královské pevnosti Island sedmnáct temných zim. Daleko od pokladu Nibelungů, daleko od rozpadající se Římské říše vychovávají Gernot a Elsa syna tajného dědice Xantenu. Ale volání krve chlapce dostihne, když se stane mužem: Když "temné tlupy" krále Wulfgara z Xantenu vpadnou do Islandu, sáhne Sigurd po legendárním meči svého otce – a začne odysea kontinentem, který rozdírá válka mezi mladým křesťanstvím a starou magií. V dlouhých bitvách a za temnými intrikami hledá Sigurd klíč ke svému původu – a najde jej v náručí ženy… Po uchvacujícím úspěchu prvního románu o největším německém hrdinském eposu se Torsten Dewi a Wolfgang Hohlbein pustili do další aktualizace nesmrtelného mýtu.... celý text
Romány Fantasy Mytologie
Vydáno: 2011 , PlejádaOriginální název:
Die Rache der Nibelungen, 2009
více info...
Přidat komentář
Druhý pokračování této Německé ságy na úvod chci říct že tato kniha je spíš pro lidi, které mají rádi fantasy dobrodružství. Co se týká erotiky tak ta byla napsaná hnusně, ale autor to myslí dobře. Konec mě překvapil docela dobře i když jsem to čekal jako v první knize
Druhá kniha ságy o Nibelunzích se snaží rozvíjet původní příběh, pohříchu se jí to daří méně než jak se předchůdci podařilo oživit starý epos. Text místy sklouzává do rozbředlosti a rozpíjí se v detailech. Ani postavy už nejsou vykresleny tak ostře a jednoznačně jako v první knize, navíc jejich koketování s panteonem starogermánských bohů nepůsobí zrovna přesvědčivým dojmem. A stejné je to i se samotnými Nibelungy, jejichž doslova mrazivé vpády do děje jsou definitivně pryč a zůstávají tady už jen jakési duchovité vsuvky. Finále tomu pak nasadí korunu zvrácenou a zběsilou brutalitou.
Celkem dobrá kniha, pravdou ale je, že první díl se mi líbil mnohem víc. Taky jsem ho zhltala jedním dechem, kdežto u druhého dílu jsem ani kolikrát nevěděla, co vlastně čtu, takže jsem se vracela a vracela...... Pár stránek před koncem se mi moc nelíbilo, nebudu prozrazovat, zkuste si knihu přečíst sami a uvidíte. Mám v knihovně ještě třetí díl, tak to nechám chvíli uležet a pak se pustím i do něj.
Byť jsem asi jedním z mála, tak tento druhý díl mě dokázal vtáhnout a zaujmout daleko více, než díl první. Velikou zásluhu na tom má hlavní hrdina, který mi byl daleko bližší a sympatičtější, než naivní trouba Siegfried z prvního dílu. Osud vedlejších postav mě rovněž zajímá daleko více, než tomu bylo u prvního dílu.
Stručně řečeno - první díl na mě působil jako pohádka s tragickým koncem. Druhý díl už mohu směle nazývat "tragickým fantasy" s dějem, který moji maličkost skutečně zaujal.
Jestliže jsem po prvním dílu váhal, zda se vůbec pouštět do Pomsty Nibelungů, tak třetí díl načnu jistě co nejdříve...
Druhý díl této ,,Nibelung,, série už mě tolik nevtáhnul, ale stále se kniha dala číst.
Opravdu nic moc. I když jsem knihu dočetl do konce. Tředí díl už ale číst nebudu.
Kniha Pomsta Nibelungů je volným pokračováním knihy Prsten Nibelungů, čímž se řadí na druhé místo celé trilogie. Po tragických událostech prvního dílu se Pomsta Nibelungů klidně rozjíždí na mrazivé půdě ledového Islandu, kde vyrůstá princ Sigurd, rozený jako Sigfried v blažené nevědomosti svého pravého původu. Jeho krev se však nezapře a vaří mu v žilách. Výchovné postupy mírumilovných rodičů na něm nechávají jen málo znatelné stopy. Tato krev ho láká do Dánska, kam ho jeho rodiče slíbili poslat na zkušenou. Když je mu však dlouho očekávaný výlet nakonec upřen rozhodne se i se svými přáteli uprchnout a kola osudu poprvé démonicky zavržou.
V Dánsku se mu dostane všeho, na co se těšil...nezřízené pití, vášnivá noc s šenkýřkou, vše ještě pikantně okořeněné příchutí zakázaného. Zatímco si Sigurd užívá v Dánsku pod přezdívkou Sig (a své jméno v průběhu příběhu změní ještě několikrát), Island je dobyt vojsky krále Hjalmara, který v současnosti vládne despotickou rukou nad královstvím Xanten, které, aniž by to Sigurd věděl, je jeho právoplatným dědictvím. Když se to Sigurd doví, roztočí se kola osudu na plné obrátky...a na mnoha místech by ho jistě rozdrtily, nebýt zásahu různých přátel. Tito usměrňují Sigurdovy horkokrevné kroky tak, aby jeho osud, který je v knize skloňován všemi pády, nebyl ukončen předčasně. Snad nejvíc se v Sigurdově osudu angažuje valkýra Brunhilda. Její jméno vám jistě není neznámé, pokud jste se prokousali přes Prsten Nibelungů.
Brunhilda má slabost pro syna muže, kterého kdysi tak milovala a proto ho usměrňuje co to dá a když ho zachrání od jisté smrti na lodi, poštve proti sobě samotné Nibelungy, kteří se těší, jak smrtí Sigurda ukončí starodávnou kletbu. Když se tak nestane, postěžují si Nibelungové samotnému Ódinovi, který ač Nibelungy nenávidí, přec si poslechne dost na to, aby se na Brunhildu pořádně rozezlil a sám začne určovat Sigurdův osud až do tragického konce.
Nicméně, kde je třetí pokračování příběhu, tam v druhé knize nemůže vše končit, takže i tentokrát vysvitne paprsek naděje tam, kde ho může čekat jen málo kdo (ale já to tušil:o)...
Negativa:
- pořád stejné omílání osudovosti pořád dokola
- některé situace vypadají příliš uměle vykonstruované - z důvodu osudovosti
- absurdní situace, ve kterých se hlavní hrdina ocitá na pokraji smrti, ale stejně se z toho dostane, protože je to jeho osud - Hollywoodští režiséři akčních snímků by se mohli červenat
- v závěru knihy až nepříjemné a nucené prodlužování útrap a utrpení - nejspíš opět značně účelové
Pozitiva:
- úvod knížky - kouzelné popisy Islandu, počáteční vývoj hrdiny
- pokud máte rádi lehkou erotiku, najde se pár šťavnatých soust
- vazby na severskou mytologii - z mého pohledu je postoj autora mírně negativní, Ódin je vykreslen jako zlostný, krutý a pomstychtivý parchant - spíš připomíná povahově Lokiho, nicméně jiné scény jsou hodně zajímavé a závěrečné pasáže v utgardu mají hodně odkazů na původní mytologii, i když názvosloví je pro mě hodně odlišné
Závěr:
Knížka jako celek ode mě dostane celkově nižší hodnocení, než první díl. I když jsem se přes ní překousal, nebavila mě tak, jak jsem očekával po přečtení prvního dílu. Třetí díl zatím nechám ležet - necítím se na něj.
Ještě slabší než první díl.