Ničeho nelituji aneb Jak to bylo s Kiss

18.07.2022

Knihu jsem přečetl doslova jedním dechem, prakticky za víkend. Už od začátku mě neskutečně bavila a nemohl jsem se od ní odtrhnout. Ace s humorem sobě vlastním velice poutavě popisuje v podstatě celou svou kariéru a fakt jsem se těšil na každou další stránku a další opileckou a sebevražednou historku.

08.10.2021

Byla to rozhodně jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy přečetla. Ace je prostě boží, o tom beze sporu, ale KDO vymýšlel pro Česko tu obálku? Vždyť na ní ani není Ace. V originále je rozhodně hezčí. Ale to nemění fakt, že je to prostě super kniha a je škoda, že jí nelze dát víc hvězdiček.

23.06.2020

Ace Frehley je můj nejoblíbenější člen kapely v historii KISS a ani po přečtení této knihy se na tom nic nezměnilo. Kniha mě neuvěřitelně bavila, přečetla jsem ji doslova jedním dechem!
Od příběhu jsem se nemohla odtrhnout a když jsem ji dočetla bylo mi líto, že není delší.
Příběh pojednává o Paulově životě - od jeho dětství, po seznámení s ostatními členy kapely a jeho maléry (kterých bylo opravdu hodně), až po jeho odchod z KISS a počátek sólové kariéry
Paul knížku napsal velice čtivě a poutavě, u knížky jsem každou chvíli dostávala záchvaty smíchu a bavila se, ale zároveň mi i rozum zůstal stát nad těmi jeho všemožnými problémy, ze kterých se dlouhou dobu nedokázal poučit.
Dozvěděla jsem o něm a jeho životě spoustu nových a zajímavých věcí, které jsem dosud nevěděla. Čtenář se nejenom dozví něco o něm, dozví se i spoustu věcí o členech KISS a o vztazích mezi nimi - kdy ne vždycky byly přátelské a dobré...
I potom co jsem se dozvěděla, jak se Ace choval, jaké měl maléry, co dělal ve většině svého volného času, apod... se můj vztah k němu nijak nezměnil mám ho pořád stejně ráda.
Je to neuvěřitelně nadaný hráč na kytaru a jeho písničky miluji.
Knížku jsem si zamilovala, určitě si jí chci přečíst víckrát a byla bych ráda, aby se časem objevila v mé knihovně.
Moc doporučuji všem fanouškům KISS, ale především oddaným fanouškům Ace.

04.05.2020

Kiss jsou jednou z mých neoblíbenějších kapel a byli vůbec prvním rockovým uskupením, které jsem poslouchal. To díky nim jsem zhruba v devíti objevil kouzlo rocku, toho nejlepšího hudebního žánru na světě nabízejícího úchvatné riffy, texty, melodie a svůdné fanynky.
Všichni původní členové Kiss už vydali autobiografie. Jako první se k sepsání memoárů odhodlal Simmons a bylo to skvělé čtení, i když je to tak dávno, že od té doby proteklo Vltavou hodně vody. Stanleyho dílo Face The Music: A Life Exposed se dosud nepochopitelně nedočkalo českého překladu. Četl jsem ho v angličtině, ale byl jsem z něj trochu zklamaný kvůli tomu, že se Paul až moc opíral do všech kolem sebe. K jeho image mi to nesedělo. V češtine zatím nevyšla ani Crissova autobiografie, kterou jsem nečetl.
Ze všech členů Kiss mám odjakživa nejradši Stanleyho, proto jsem si nebyl jistý, jestli se mi Frehleyho zpětný pohled na kariéru před obdobím Kiss a v době mimo kapelu bude líbit. Ale blížily se Aceovy narozeniny, tak jsem si řekl proč ne. Od začátku se mé obavy naprosto rozplynuly. Čtení Frehleyho životopisu uteklo stejně rychle jako Kissácká show, která se do Prahy vrací téměř neustále. Navážení do Genea a aktuální sestavy mě nikterak nepřekvapilo, popravdě jsem to čekal mnohem horší. Ke Stanleymu pak Ace mnoho výčitek neměl.
Upřímně jsem odjakživa víc věřil dvojici Gene - Paul než Peter - Ace. Aceův životopis na tom nic nezměnil. Výčet jeho automobilových havárií a (ruku v ruce s tím jdoucích) drogových dobrodružství je natolik zarážející, že není divu, že se mezi ním (spolu s Crissem) a Genem a Paulem rozevřela propast. Nebýt Geneova a Paulova nasazení, nebyli by Kiss tam, kde jsou, protože na zbylou polovinu originálního složení nebyl časem žádný spoleh. Je vůbec zázrak, že Ace 27. dubna oslavil 69. narozeniny po tom, co prožil.
P. S. Diskuzi o obalu ponechme stranou. Některé věci jsou zkrátka nepochopitelné.

22.10.2019

V době mého mládí jedna z TOP 5 mých kapel. Ještě dnes si velice rád poslechnu například „I Was Made For Lovin´You“, „Rock And Roll All Nite“ nebo „Crazy Nights“.
Ace Frehley, který rád maloval, prý navrhnul ty dva blesky do názvu skupiny. Vystupoval v masce jako Space Ace. Jinak jen pro jistotu – ten s tím nejdelším jazykem je baskytarista Gene Simmons (rodným jménem Chaim Witz).
Ke knize. Dostanete vlastně to, co očekáváte – vysvětlení vzniku jednotlivých alb a písniček (ať už s Kiss nebo s Frahley´s Comet), hromadu psaní o chlastu, sexu a koksu (krycí název „Betty Whiteová). A občas taky výmluvy notorického alkoholika a pojídače pilulek (kterým už prý není). A jak už to u kluků s egem vesmíru bývá, dost se zde také dozvíte o různých hádkách a podrazech uvnitř kapely. Nevím, jak je na tom Paul dnes. To snad uvidíme 19. června v Eden Aréně (teda pokud ho pozvou).
Knihu doporučuji!

30.08.2017

Tak já se budu držet knihomolského motta: Nesuď knihu podle obalu. Nejsem žádný odborník na Kissáky, po téhle knize jsem sáhla, protože Kiss mám ráda a spíš si přečtu životopis než text z wiki. Kniha byla napsána opravdu velmi čtivě, i když českým editorům uteklo do textu nemálo záškodníků, kteří tam nemají co dělat. Každopádně hvězdičku za to strhnout nemůžu. I když se mi některé věci, které kluci prováděli, nelíbily, nelze popřít, že Ace popsal skutečný život rockové hvězdy. Musel mít pořádnou odvahu, když některé ty věci v knize zveřejnil. Navíc nelze říct, že by se člověk u knihy nezasmál. I přesto, že v některých věcech si Ace protiřečil a nechápu, jak Peter a Ace mohli nechat své nástupce používat i své koncertní identity, musím této knize dát plný počet bodů.

03.07.2017

Strašně by mě zajímalo, který osel navrhoval obal českého vydání, kde je na knize od Ace Frehleyho vyobrazen jeho náhradník v kostýmu Spacemana Tommy Thayer. Dlouhou dobu mě tato "debilita" doslova odrazovala od čtení, jenže jako velký fanoušek jsem to musel prostě zkousnout a přečíst i tak. Kniha má podtitul "aneb jak to bylo s Kiss", ovšem dle mého o Kiss tady až tak úplně nejde. Kniha se věnuje převážně Aceovým malérům, spojených výhradně s chlastem a drogami, kterých je teda opravdu hodně, takže i když se snaží plivat kolem sebe (hlavně na Simmonse) co to dá, bylo mi při čtení jasné, že to s ním v kapele rozhodně jednoduché nebylo. Ať si každý říká co chce, kde jsou dnes Kiss, byť v jakési polovičaté revivalové sestavě,a kde je Ace? I když pro mě zůstane navždy jedinečným, tak po přečtení (za jedno odpoledne) si uchovávám odstup a vím, že každá mince má dvě strany. Z nesmírné úcty ke všem členům, kteří prošli touto legendou mému srdci nejmilovanější nemohu pochopitelně dát jinak než za pět.

27.01.2017

Souhlasím s každým, kdo kritizoval přebal. Jsem naštvaná i za Aceho, ale co už. Kniha se četla skvěle, ale zarazila mi klín do srdce, poněvadž mi odkryla pravdu o Simmonsovi. Už od malička je to má modla a teď.....zkrátka Ace mi otevřel oči. Což mě na jednu stranu mrzí, ale na druhou je třeba brát věci jak jsou. Paul Frehley je frajer :) a Gene styď se! :D

Taky nechápu, jak může být někdo takový ychtyl (nechtěl jsem napsat blb) a použít jako obal knihy fotku s čtveřicí KISS, kde Ace supluje revivalový muzikant.
Ace by se tomu sice zasmál s prstem na čele, ale fakticky je to ostuda vydavatele. Příště se na to snad radši vyserte a nechte to někomu, kdo používá mozek a nečeká jen na to, co to vynese.