Pondělí začíná v sobotu
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13189/nicevo-pondeli-zacin-13189.jpg
4
282
282
Mladý programátor Privalov přijíždí do severského městečka Solovec, kde se má sejít se svými kamarády a užívat si dovolenou. Místo toho je odvlečen do Výzkumného ústavu čar a kouzel a stává se mágem. Mluvící sklerotický kocour, slabozraká kouzelná rybka (vlastně štika) a čarodějnice Naina, něco mezi exponátem a správcovou, se stávají součástí Privalovova života. A protože se nacházíme na půdě výzkumného ústavu Akademie věd, jsou všechny záležitosti rozebírány, katalogizovány, zpracovávány a publikovány svérázným způsobem…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2005 , TritonOriginální název:
Понедельник начинается в субботу (Poněděľnik načinajetsja v subbotu), 1965
více info...
Přidat komentář
Celou dobu jsem přemýšlela, kdo je víc "pod vlivem"... Jestli já nebo autoři.
A v podstatě jsem se celou dobu bavila. Směsice Červeného trpaslíka, Sheldona, Mrazíka a Baby Jagy. Zavařený chytrý mozky. A kupodivu i jakés takés rozzuzlení, to jsem ani nečekala.
Prostě jak je v knize řečeno: "Před přečtením spalte" :-D
Nečekal jsme nic a dostal jsem....? neuvěřitelný mix svébytného humoru, nazírání na kouzla v moderním světě a zevšednění všeho - i démonů v hlídací budce. Je to něco mezi Bradavickou školou čar a kouzel bez omezení. Kouzelníci si poletují ve svých světech a starý komunismus se tomu všemu snaží vnést jakýsi náznak řádu. Vtipné, byť místy táhlé. Nicméně stále platí, že bratři Strugačtí uchopí sebenemožnější námět a udělají z toho knihu hodnou přečtení.
Po velmi zábavné první části, která upomínala mírně na Bulgakova lehce štrejchnutého Kafkou, jsem ponenáhlu zjistila, že se nudím. Sem tam jsem se dočkala lehkého oživení, ale čím jsem četla déle, tím víc je kniha užvaněná a tak trochu vaří z vody. Škoda, nějak se to celé rozplizlo. Ještě že si kocour vzal jarní dovolenou na svatbu a brzy se asi objevi nová mluvicí koťata.
Velmi zábavně napsané, plné až absurdního humoru se zřetelnými prvky parodie. Takové pohodové čtení. Samozřejmě Strugačtí napsali i lepší věci. TOP je u nich jednoznačně Piknik u cesty.
Chvíli je to zábavné, nicméně časem se ta absurdita přejí. Holt bratři Strugačtí nejsou Bulgakov.
znalost ruského bájesloví, pohádek, skazů a bylin nutná, věk minimálně 40+ pro historický kontext, a pak je čtenářský zážitek jistý; mladší čtenáře či neznalé východoslovanského folkloru odkazuji spíše k zde již několikrát zmiňovanému Prachettovi (obsahem i stylem je myslím tomuto dílku bratří Strugackých nejblíže)
Ale tak pobavil jsem se. Místy jsem měl pocit, že se bratři při psaní bavili více než publikum.
Celé je to ztřeštěné, místy lidová bžunda, místy důmyslná satira. Převratný pocit mi to nepřineslo. Snad i proto, že všechny postavy včetně vypravěče byly takové ruské typy plácající se v tom jejich nekonečném nikam nevedoucím národním marasmu.
: ....demokratické zřízení...žádný z lidí není k ničemu nucen, všichni jsou bohatí a zbavení starostí a i ten nejposlednější rolník má přinejmenším tři otroky....
Nejvíc mě ale rozsekal důvod nedostatečně oblečených lidí v sepsané budoucnosti. Tomu se směju ještě teď
Napoprvé kdysi v dávnověku mi to připadalo jako celkem blbost. Na druhý pokus, už po sametu, mi konečně došlo, že za vědecko-pohádkovými /dnes by se řeklo: science fantasy/ kulisami se maskuje dost ostrá satira a parodie. Už jen samotný název knížky, odkazující na stalinské údernické hnutí. A co ty básničky a budovatelská hesla na ústavní nástěnku. To si člověk teprve vzpomene na svá školní léta za komančů, kdy jsme přesně tohle museli dělat taky. Jenže tehdy jsme ještě nevěděli nic o pojmu "absurdita". Když nad tím tak uvažuju, nechápu, jak to že Strugackým počátkem 60. let ty fóry prošly. A nejen v tomto dílku, snažícím se ze všech sil předstírat, že je oddechovka.
Ale stejně bych se v takovém výzkumáku s radostí nechala zaměstnat. O dobrodružství akční i přemýšlecí tam nouze není a všechny ty mýtické postavy, které se pletou zaměstnancům pod nohy... pokud nejste velice zběhlí v ruské lidové slovesnosti, plno narážek nepochopíte. Velice informativní doslov překladatele naštěstí mnohé objasní. A čarodějové - do charakterů třeba ze světa Harry Pottera mají hezky daleko. Pomalu jedinou sympatickou postavou je vypravěč - programátor Saša, který se zničeho nic musí poprat se zapeklitým problémem, jak převést kouzelná zaklínadla do strohé počítačové matematiky.
Určitě to není čtivo pro dnešní masovou mládežnickou zábavu. To si užijeme akorát my pamětníci. Takže pokud se najde nějaký mladší zájemce, nechť čte rychle, dokud mu bude mít kdo vysvětlovat.
Chytrá kniha. Četl jsem ji mnohokrát a vždy našel něco nového. Ono to totiž tak na těch výzkumných ústavech chodilo. Možná že ještě chodí... vlastně určitě, pokud vím. A ti soudruzi? No jo, tehdy se tak mluvilo a nevšiml jsem si, že by to moc vadilo. Spíš jsme byli zvyklí. A i v tom je knížka autentická? A ta pohádka, kouzelná, moderní, vtipná a chytrá. Joj, to byla krása si to znovu přečíst. I srdce to potěšilo.
Úsměvné, lehce sarkastické povídání o mírně netradičním výzkumném ústavu.
Chtěli byste vstoupit do Niičeva - Ústavu čar a kouzel a zjistit, co laboratoře skrývají? Chtěli byste získat klíč od oddělení Lineárního štěstí, Absolutního vědění nebo oddělení Smyslu života? No, mohlo by to být zajímavé.
Pohodové čtení, vhodné k odpočinku. Závěrečná recenze je úžasná.
Pri tých ruských satirických torpédach, či už sa jedná o Bulgakova, Iľfa s Petrovom, či tento jedinečný kúsok od Strugackých, je udivujúce, ako sa to pri tom tempe, množstve informácií a záplave mien, celé nerozsype už po pár kapitolách. A ono to drží, drží to perfektne od začiatku až do konca. Funguje to dokonca na viacerých rovinách. Prosto ako zábavný, fantáziou naprataný príbeh o podivnom ústave vedy a mágie, pocta žánru, aj ako pálčivá kritika, tento krát viac zameraná na západ, než na východ.
Tých myšlienok, ktoré z okolitého textu vystupujú, ani čo by boli písané tučným písmom, je hned niekoľko, no najviac mi uhranula táto výstižná definícia "demokracie". Citujem:
"Bolo to neobyčajné demokratické zriadenie, akýkoľvek nátlak na obyvateľstvo (a toto niekoľko krát so zvláštnym dôrazom zopakoval) neprichádzal do úvahy, všetci boli bohatí a nepoznali nijaké starosti, a ešte aj ten posledný roľník mal prinajmenšom troch otrokov."
Nepamatuju si, kdy naposledy jsem zažila, že bych začala číst větu, a vzápětí byla fakt překvapená z toho, jak větavzápětí končí. Pondělí začíná v sobotu je trochu fantasy, trochu groteska, trochu sci-fi a hodně, hodně meta. A závěrečná recenze, kterou na knihu napsala jedna z jejích hlavních postav, je zřejmě to nejlepší, co jsem na poli literárních recenzí četla :-))
„Autoři se dali příliš strhnout naší exotikou a nedokázali se vyhnout lákadlu vylíčit co nejvíc napínavých příhod a efektních epizod. Zato dobrodružství ducha, která tvoří podstatu života každého mága, se na stránky črt téměř nedostala. (...) V této souvislsoti musím poznamenat, že jsem autorům vysvětloval svůj názor na tuto otázku, ale oni pokrčili rameny a trochu dotčeně prohlásili, že beru jejich črty příliš vážně.“
Hneď na úvod musím napísať, že som nič podobné (zatiaľ) nikdy nečítala. Bolo to prekvapivé, až "oči púliace" :). Čo veta, to neskutočný nápad, vtip a ostrá satira (vedy, človečenstva, škôl, dokonca i filozofovania o zmysle života) zároveň. Čo kapitola, to (ešte) bláznivejšia udalosť v ústave. Autori toho mali očividne jednak veľa na srdci a jednak veľa v hlavách, čo potrebovali (a ja im týmto ďakujem) dostať na papier a s čím sa potrebovali vysporiadať. Ich nesporný talent vnoriť to všetko do exkluzívne originálneho, štýlovo vycibreného sci-fi textu plného fantázie (na tomto mieste musím pochváliť aj dokonalú prácu prekladateľa) priniesol vo výsledku veľmi vtipný a pútavý príbeh, ktorý ma opäť utvrdil v tom, že siahnuť po ruskej literatúre = siahnuť po kvalite. Skvelé!
Jediné, čo bolo na vydaní, ktoré som čítala (1988), príšerné, boli ilustrácie.
"Na lístok som mu napísal, že nemôžem rozlúštiť jeho písmo. (Cristóbal Junta mal skutočne nečitateľný rukopis: Písal síce po rusky, ale švabachom.)"
Preklad mien tiež nemá chybu: Natvrdlo-Zadubeneckij, Pupkov-Zadkovič, Kamenojedov...
Přísně tajné, před přečtením spalte!
Musím si začít dávat pozor, aby mi neobrostly uši!
Ruskou satiru začínám milovat čím dál tím víc, a ve spojení s kouzly a pohádkami nelze mi dáti jinak než pět rudých hvězdiček!
Autoři poutavým vyprávějí zajímavý příběh programátora Privalova, který se čirou náhodou ocitne v AV SSSR VÚČAKO a stane se zdejším programátorem. Tato kniha byla poprvé vydána v roce 1964 a potravy se oslovují soudruhu, to však vůbec neznehodnocuje obsah díla. Objevují se zde permoníci, dublové, upíři, vlkodlaci, čarodějnice, mágové, mluvící zvířata, harpie, fantómy, golem i třeba bazilišci. Na této knize líbí její nadčasovost, bratři, autoři asi pravděpodobně tušili, že taková to literatura bude zanedlouho čtenáři žádaná. Tuto knihu vřele doporučuji.
Jak mám velký obdiv ke Strugackým a čtu vše, co napsali (opakovaně), tato knížka mi úplně nesedla satirickým naladěním. Na svou dobu ale jistě byla velice odvážná. Jen není tak nadčasová jako jiné jejich knihy.
Musím uznat, že bratři Strugačtí mají neuvěřitelnou fantazii. Jejich kniha je něco jako Alenka za zrcadlem, kořeněná ruskými pohádkami a H.G. Wellsem, to vše zasazené do vědeckého ústavu VÚČAKO (Výzkumný ústav čar a kouzel). Občas jsem se dost nasmála.
Děkuji Alef za tip.
Čtení plné humoru dobré čtení