Nindža
Eric Van Lustbader
Nicholas Linnear série
1. díl >
Nicholas Linnear je napůl Angličan po otci a napůl Japonec po matce. Umí bojové umění ninjů, a to je nakonec přivede ke konečnému zápasu na život a na smrt...
Přidat komentář
Pokud jste jako kluci hltali z videokazet (nebo o něco později na Nově) "Amerického Nindžu" a podobné béčkové klasiky školního věku, zde máte v prvním plánu jejich beletrizovanou verzi. Je to tu všechno: Šikanovaný americký kluk okouzlený bojovým uměním, starý přísný mistr, démonický protivník, dokonale vycvičení nindžové vládnoucí téměř nadpřirozenými (černá magie kobudera...) schopnostmi, meče, tradice, čest... dokonce i ten dost úchylný sex na japonský způsob. Čtěte, odškrtávejte, vzpomínejte, a bavte se.
Ovšem kniha má i druhý plán, který ji zvedá nad úroveň braku: Lustbaderovy znalosti japonské historie a společnosti, stejně jako reálií bojových umění (drtivá většina technik, zbraní nebo věcí, o kterých v knize čteme, je skutečná), plus sama osobnost Nicholase Linneara, která je složitější, než se na první pohled zdá. Exotické prostředí je přitom popisováno bez pozlátka a bez velké okrasy, autor je spíše chladný reportér a pozorovatel, než slepý obdivovatel Japonska.
Tyto dvě roviny se v knize bohužel nešťastným způsobem bijí s tím výsledkem, že se "Nindža" nemusí nakonec úplně líbit nikomu: Drsňáky, co se jen třesou, až si Nicholas se Saigóem začnou vyřizovat staré účty pomocí katan a šurikenů, budou historické odskoky do minulosti nudit, a milovníky sakur v jemném vánku přimějí uťaté hlavy a v seppuku vyvržené vnitřnosti (autor si opravdu ubrousek nebere) leda k rychlému hledání toalety. Lustbader nedokázal obě tyto roviny v románu spojit a vyvážit tak, jak by bylo potřeba. Přesto ale, pokud hledáte knihu, která balancuje na vratkém pomezí pulpu a "něčeho víc", "Nindža" by mohl být to pravé.
P.S.: Jak už bylo zmíněno v dřívějšího komentářích - obálka se snaží lákat spíše čtenáře toho braku, ale v jistém ohledu je silně zavádějící.
Musim priznat, ze sem Ninju uz kdysi cetl cesky nekdy v 90 letech v knihovne. Tehdy sem ale cetl uplne jinym zpusobem - prejizdejic ocima po strankach soustredici se ciste a jenom na ty " zajimave " pasaze vrazdy , sex a souboje - dejiny vychodnich zemi, stejne tak jakozto I vychodni mystika pro me byly totalni spanelska vesnice - snad jenom ten fenomen Ninja a hlavne Americky ninja tomu sem rozumel - Diky Michale Dudikoffe a diky pane Janosi za vasi stejnojmenou kinhu :-) .
Ted po case se mi ciste nahodne dostali do rukou postupne hned tri knihy ninjovske Trilogie a ja si tak tuhle knihu mohl vychutnat stejne tak jako si Samuraj vychutna svuj cajovym obradem pripraveny salek caje. Pomalu, v klidu a s rozkosi s klidnou mysli a jasnym srdcem. Ano serie ninja je pro me setkani se starym pritelem - tehdy sem byl mlady a neklidny - ted cca po 20 letech mam cas, klid a zkusenosti a hlavne sem ochotny naslouchat naslouchat tomu hlasu z Roku 1985 vypravejici svuj pribeh , ktery je ale pribehem mnohem mnohem starsim. Jak uz Marcela6 183 napsala ten pribeh ma hned nekolik dejovych rovin - je nadherne napsany a v nekolika poslednich desitkach stran se vsechno vrati dejove zpet jako ten pomyslny had, zakusujici se do vlastniho ocasu. Ted me Ceka Miko a ja sem doopravdy zvedavy, co mi ta kniha prinese - kam me zavede a jak bude pokracovat dalsi dobrodruzstvi a zivotni cesta nicolase Lineara / Nicolase Primeho
Tato kniha klame obálkou i názvem. Kdysi na střední jsme s kamarádem jeli do Turecka a on si vzal knihu s sebou. Až ji přečetl, tak jsem ji přečetl i já, protože sám od sebe bych si takovou knihu nevybral. A překvapilo mě, jak výborná kniha to je. Má kriminální zápletku, je plná výborné akce, napětí a hlavně popisů japonské kultury. Před lety jsem knihu přečetl znovu, abych zjistil, zda je skutečně tak dobrá, a líbila se mi i s odstupem. Rozhodně líp napsaná a napínavější než ty severské detektivky, co teď tak všude letí. Přečetl jsem i následující 2 díly v sérii a ty byly stejně dobré.
Jakkoli jsem se na knihu těšila: autora a napínavé příběhy mám ráda a východoasijskou tematiku a střety kultur východní a západní rovněž, tak jsem knihu záhy odložila. Nebavila mě, byla těžkopádná a tak nějak nesourodá (navíc ženská hlavní postava byla úplně děsná), prostě nic mě nezaujalo natolik, abych se přiměla ji dočíst. Jedno velké zklamání...
Ne tak dokonalé jako série s Jakem Marockem, což je očividné, protože kniha vznikla dříve. Co mi ale na rozdíl od výše zmíněného Marocka tentokrát nesedělo, byly ony historické pasáže. Přišlo mi, že jejich vzdělávací funkce je nulová a v knize slouží pouze jako vata k prodloužení děje. V konečném důsledku tak uděluji 2.5 hvězdičky. Kniha má u mě taky jedno z dalších prvenství, je moji nejdéle rozečtenou knihou, asi proto, že jsem se do ní místy musel nutit.
Kniha má několik rovin a vždy,když se děj otočí do další,zjistím,že mě to zase baví a zase jsem napnutá.
Souhlasím s předcházejícími komentáři,že obal je trochu zavádějící,ale kniha sama o sobě je pěkný "mazec". Při tom ale nepostrádá citlivost a určitou poetiku.
CirilaCirilaupravitdnes
Knihy / Ninja, Miko, Kaišó, Plovoucí město a Druhá kůže / se mi moc líbily,,
jen jsem nepochopila proč neuvedli v pořadí 3 díl s názvem v originále
The white ninja.
V českém třetím ,ale vydaném čtvrtém, jsou z tohoto dílu uvedeny vzpomínky
a já pořád marně uvažovala a hledala, proč mi to nic neříká. A proč o nich nic nevím.
A co vy máte stejný pocit?
... kniha vícero žánrů ... povídání o historii Japonska (kruté přesto téměř pohádkové), povídání o duši (která nezná hranic) a síle ducha (který celý život čeká na vaše objevení), románový životopis kluka, který během první poloviny života prožil víc jak současní "mladí kmeti" ... a samozřejmě mysteriózní příběh, kterému propadnete od prvních stran ... román ze života, kde ti slušní dostávají "za vyučenou" a ti hrabiví v klidu těží z nefunkčních vztahů a zákonů "běžné" společnosti ...
... myslím, že současnou "nastupující" generaci UŽ neosloví ... knihy, u kterých se musí přemýšlet, totiž bolí :( ... ledaže by se tento příběh vtěsnal do 160 stran typického komiksu ... obrázky však jeho hloubku sotva "vykreslí"... stejně tak jako plochý film ... velká škoda ...
Souhlasím s Ladysem. Kdybych koukala na obálku, nikdy bych knihu nečetla. Ale protože jsem šťoura, ze zvyku nalistuju stránku 66 a přečtu si ji.
Strhl mne příběh, forma vyprávění i myšlenkového vedení příběhu. Jako zarytý faktomil a faktograf jsem nadšená z odboček směrem k japonské kultuře a historii.
Napočítala jsem dvě dějové linie a čtyři časová pásma pro hlavní postavu děje.
Celé namíchané do zajímavého koktejlu dobrodružství, zápletek, brutality, syrového života a nevšední pointy.
Nezastírám, že k seznámení s auterm mne vedl propojení Lustbadera s kultovním Bournem. Nicméně i jeho autorsé příspěvky mimo tuto linii stojí velmi vysoko - pro mne osobně výš, než jeho Bournoviny. Čtyři a půl na úvod.
veľmi dobrá kniha, kde sa dej odohráva v Amerike ale v spomienkach sa postavy vracajú do Japonska (hlavná postava)....kde prežila detstvo.....vraždy ktoré sa začnú odohrávať - naznačujú, že nejde o klasické vraždenie, ale že prsty v tom ma Nindža.....prečo??? to sa postupne snaží zistiť Nicholas, ktorý sa v Japonsku narodil a prežil tam detstvo.....
Nekoukejte na obálku, je to zavádějící nesmysl. Ta kniha má moderní grády a přitom odhalí něco z japonské historie, kultury, myšlení a pocitu sounáležitosti.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Bourneův odkaz |
| 1992 |  Nindža |
| 2009 | Bourneova zrada |
| 2017 | Bourneův rébus |
| 2006 | Testament |
Lidi, nečtěte anotaci! Autor(ka) vám v ní hned vyslepičil(a), kdo je hlavní padouch a nádech tajemna a záhad je v trapu! :-(
O knize hodně napovídá níže pode mnou komentář od Stenara (ovšem, opět je tu ten spoiler...).
Ano, máme tady tři roviny, každá je jiná, sem tam nuda, sem tam zábava. V konečném důsledku je ale jasné, že všechno souvisí se vším.
Čteme o chlapci Nicholasovi, o jeho dětství a mládí prožitém v Japonsku, v zemi, kterou miluje. Miluje ale také Ameriku, kam odešel jako dospělý a to z jistých důvodů.
Trochu méně a trochu nudně se dočteme o historii Japonska až do 20. století. Je tady dost politiky, ale bohužel - bez ní to ve světě nejde a pro vysvětlení některých záležitostí je to užitečné.
To zábavné, i když pro útlocitné duše naprosto nevhodné (mnoho mrtvol, a to i lidí, kteří jsou nám sympatičtí), je psaní o Nicholasově boji s nebezpečným nindžou. K tomu raději nenapíšu vůbec nic. Stojí to za to - rozhodně!
Zajímalo by mě, jestli nindžové opravdu "umí" všechno to, čím autor vybavil postavy v knize. Závěr: pozitivně hodnotím kratičkou informativní poznámku překladatele na konci.