Nicka dobývá Ameriku
Veronika Valentová
Co když se chcete stát slavnou spisovatelkou, ale inspirace se vám zdaleka vyhýbá? Nebo prožít třeskutou lásku, ale osud vám nadělí do sebe zahloubaného intelektuála? Jak vylétnout z rodinného hnízda a nepolámat si křídla? Jedinou šancí bystré a citlivé Nicky, jak konečně dospět, je následovat...
Přidat komentář
Ze začátku mi kniha přišla taková nijaká,.. zklamalo mě, že se na tom táboře tvůrčího psaní moc nezabývala a dále to, že se v Americe odehrávaly jen asi tři kapitoly,.. nepůjčila jsem si ji z knihovny kvůli Americe, ale hlavně kvůli tomu psaní. Pak se začala kniha vylepšovat a já si oblíbila i hlavní hrdinku, proto dávám čtyři hvězdičky. :)
V poslední době od knih očekávám hlavně odreagování, což tato kniha splnila, byla dobře čtivá. Název je trochu zavádějící, v Americe se odehraje jenom malá část , příběh je ze začátku poněkud chmurný, na konci jsem se i občas zasmála.
Čekala jsem od této knihy více, ale to se mi nesplnilo. Četla jsem tuto knihu celkem dlouho, protože neměla žádný poutavý děj, postřední část byla o ničem.
Druhý román Valentové ukazuje, že tato dosud nedostatečně doceněná mladá spisovatelka s každou další knihou překonává díla předchozí. Jestliže v Bruselském cestopise (Albatros 2006) mladé ženy poznávají prostředí evropských institucí a navazují první mezinárodní přátelství a nesčetněkrát se s nimi přitom nasmějeme, "Nicka" (="nicka"?) dobývá Ameriku je román výrazně vyzrálejší a hlubší. Na první pohled jde opět o mladou ženu oprošťující se od rodičovských představ o jejím životě a hledající vlastní cestu v pulzujícím velkoměstě, které nikdy nespí. Ovšem Valentová před námi tentokrát – zcela v duchu jiných českých kosmopolitních autorů (Kundera, Škvorecký, Hostovský aj.) – rozvíjí mnohavrstevný příběh, jehož alfou a omegou není nic menšího než boj mladého člověka o vlastní identitu. Teprve po přečtení knihy jedním dechem mi začalo docházet, kolik podobných témat každý z nás prožívá, aniž by musel být zrovna v New Yorku. Tohle je velká literatura!