Nikdo není sám
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532960/bmid_nikdo-neni-sam-65dd7b3891475.jpg
4
1333
1333
Nikdo není sám, ale možná by někdy chtěl. Anebo jsme sami naopak všichni bez ohledu na to, s kým nebo jak žijeme? Veronika má práci, která ji baví, manžela, který jí rozumí, dvě náctileté děti, s nimiž není žádný větší problém. Sice nemá příliš dobrý vztah s rodiči, ale udržuje si od nich bezpečný odstup. Jenže někdy tohle všechno nestačí. Křehkou rovnováhu náhle naruší smrt matky a Veroničina představa spokojeného života se začne rozpadat jako domeček z karet. Jestliže někdo dokáže popsat nedělní oběd, výlet na rozhlednu nebo babiččin pohřeb jako bezohlednou poziční válku, pak je to Petra Soukupová. Její nový román čtenáře okamžitě vtáhne do světa, ve kterém se spolehlivě poznává, aby vzápětí krok za krokem odhaloval absurditu a trapnost rodinných bitev, v nichž nemůže nikdo vyhrát.... celý text
Přidat komentář
Co k tomu dodat? Pro mě jednak exkurz do hlavy puberťáků, jak pohlíží na rodiče a zároveň příběh ženy/matky, která řeší svou rodinu na úkor sebe, až nakonec řekne DOST.
Knížka zase super, Soukupový styl mi strašně sedí a opravdu hrozně často si řeknu "tvl to mám úplně stejně" :) Za mě by mohla být kratší, část příběhu se točil pořád v kruhu a řešilo se vlastně to samé. Ale i tak hodnotím vysoko.
Uf, uf. Tak tohle mi vůbec nesedlo. Absence přímé řeči, negativní postavy, neurotická hlavní hrdinka... Do čtení jsem se musela nutit a lituju toho, že ze zásady neodkládám knihy, které jednou rozečtu. Dala jsem tomu šanci a jsem neskutečně ráda, že je to za mnou. Příště už budu vědět, že autorčin styl není nic pro mě.
Uf. Tak já teda opravdu nevím, co si o této knize myslet. No nejdřív je asi potřeba říct, že mi vůbec neseděla absence uvozovek u přímé řeči, to mě ze začátku opravdu hodně rozčilovalo. Pak bych hned asi zařadila naprosto nesympatické hlavní postavy. Když neberu manžela hlavní hrdinky. Být ním, asi jsem už dávno utekla. Že nemá hlavní hrdinka problém s alkoholem? To teda má a sakra velký. Magdaléna mi až na světlé chvíle přišla jako neuvěřitelně rozmazlený spratek. Mrzí mě mé celkové hodnocení, ale nemůžu jinak. Kniha se jinak četla relativně dobře a jedním dechem, ale je mi ve skutečnosti úplně jedno jak celá rodina dopadla. Nejvíc líto mi tam je těch psů. A to je podle mě opravdu málo na hezké hodnocení.
Tak jako pokaždé, na novou knihu Petry Soukupové jsem se velmi těšila. Miluju její zpracování běžných témat, která jsou součástí života každého z nás. Díky stylu psaní a svižnému tempu si vždy odpočinu, ale přitom mi četba přináší pocit uvědomění, pozastavení se nad vlastním životem. Nikdo není sám pro mě bylo aktuálnější víc, než jsem si myslela. Veronika jako by zrcadlila dilema, které v sobě nosím už víc než rok, byť s pár odlišnostmi. Každopádně, jsem fakt moc ráda, že byly teď ty čtyři dny volna, jinak bych si asi okousala nehty do krve z toho, že bych nemohla číst. Byť mi někdy popis situací z pohledu více postav přijde jako vycpávka, u Petry Soukupové tomu tak není. Zde jsme vtaženi do příběhu prostřednictvím Veroniky a jejích dvou dětí a sledujeme, jak se jim jejich životy smrtí matky a babičky změní. Moc mě bavila postava Máji, asi proto, že mám dceru v podobném věku, byť ty dvě spolu mají společné jen to, že chtějí na gymnázium. Výborné jako vždy. 95%
Skvěle napsaný příběh. Příběh Veroniky, která vlastně až smrtí matky zjistí jak na ní byla závislá. Jak všechno co dosud budovala bylo postaveno jako opěrná zeď proti matce a otci. A pak se to začne sypat. Jako domeček z karet. Konec je stejně otevřený jako u všech autorčiných příběhů, asi by zlamala kdy to skončilo jinak. Každý si v této knize určitě najde malý nebo větší kousek sama sebe.
Příběh že života, vztahy v rodině, moc pěkně napsané, trochu drsné, ale určitě stojí za přečtení.
Ano, je to tak. Jak se něco začne hroutit, nastává většinou efekt domina a je dost náročné to ustát. Autorka to vystihla dost přesně. Určitě stojí za přečtení.
Petru Soukupovou mám ráda. Nikdo není sám je příběh ze života, kdy každý účastník vidí situaci jinak, ale každý má svou pravdu.
Tenhle styl psaní mě fakt baví. Nemohla jsem se od knížky odtrhnout. Snad každý se v ní musí najít.
Člověk si myslí, že má fungující rodinu a ze dne na den je všechno jinak.
Hlavní hrdinka měla jednu důležitou výhodu a to chápajícího a hodného manžela, když už s rodiči to růžové nebylo.
Jen ten konec byl moc rychlý.
Je to realita,jen ti prarodiče byli trochu drsnější.Příběh o tom jak se ztratíte ve vlastní rodině a nevíte o tom.Moc se mi to líbilo.
Mam rada Petrin styl, jednoduchost sama. Prekvapuje me, ze vim, kdo prave mluvi bez uvozovek, bez ukazani prstem. Je to trochu vyssi divci a chapu, ze nemusi vyhovovat vsem. Ja si u jejich knizek lebedim a vzdy se tesim na novou. V knize je precizne vykreslen charakter kazde postavy- az v nich poznavam realne lidi, co ziji kolem me. S pribehem jsem byla mic spokojena.
Další super knížka P. Soukupové. Každý se tam tak nějak najde. V každé rodině je něco! To kolem sebe slyším celý život. A je to pravda! Dalo by se říct, že knížky P.S. jsou oddechovka, ale já to tak nemám. Vždycky mi něco dají, mohla bych říct třeba pocit. Ten ve mě vždycky nějakou dobu zůstane a je pokaždé jiný. Neumím to asi dobře popsat:-). Geniální mi vždycky přijde, jak dokáže reálně popisovat pocity v lidech různých generací, pohlaví. Po každé knížce to obdivuji čím dál víc..
Styl knihy mi vůbec nesedí, nedokázala jsem se začíst,to přeskakování dialogu mezi postavami mi bylo nepříjemné...
Taková normální česká rodina.... Všechny situace v příběhu naprosto uvěřitelné, dovedu si představit prožívat totéž... až mi z toho jde mráz po zádech. Křehká rovnováha. Příběh graduje až do fáze, kdy jsem měla o hlavní hrdinku vážně strach.
Knihy Petry Soukupové mě baví, jsou velice čtivé a ani tato není výjimkou. Zajímavý je pohled napříč třemi generacemi. Navíc jsem cílová skupina, řeším nebo jsem řešila podobné problémy, takže jsem se v knize našla a nemohla se od ní odpoutat. Těším se na další knihy oblíbené autorky.
Moje první zkušenost s Petrou Soukupovou. Po prvních pár stránkách mě její styl vyprávění dostal a kapitola společného oběda z pohledu dcery je pro mě zjevením, ještě teď, když se k ní vracím po zaklapnutí dočtené knížky. Postupem času jsem se začal trochu trápit s hlavní postavou, ale knížku jsem dočetl a nelituji toho. Popis prarodičů je úder na solar sendvičové generaci, ke které se už pomalu začínám počítat. Shrnu-li to, pak nejčtivější kousek posledního roku.
Soukupová psát umí. Nejvíc mě na ní baví, jak se jí podařilo čtenáře přesvědčit, že píše obyčejně. Přitom píše vlastně geniálně.
Štítky knihy
česká literatura rodina rodinné vztahy úmrtí v rodině české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Soukupová styl má ráda, líbí se mi, jak dokáže ukázat ty temné stránky navenek fungujících rodin.
Jen teda tady v tomto konkrétním pribehu jsem byla tak sokovana naprosto šílenou "výchovou" dětí, že jsem s hlavní hrdinkou ani nesoucitila, natož abych si ji byť jen maličko oblíbila. Vlastně se děsím toho, že někteří rodiče i v realitě opravdu propagují podobný styl liberální výchovy.