Nikdy nezapomenu
Michel Bussi
Jamal si nejprve všimne červené šály. Vlaje ve větru, zachycená na plotě. Pak uvidí i tmavovlasou ženu stojící na okraji hluboké propasti. Jamal chytí červenou šálu a hází ji ženě jako záchranné lano, aby jí pomohl dál od okraje útesu, ale ona zničehonic skočí dolů. Jamal zděšeně zírá na nehybnou postavu dole pod sebou. Tělo neznámé ženy leží na studené oblázkové pláži. Její krk je ovázaný červenou šálou. Tohle je Jamalova verze příběhu. Věříte mu?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2018 , MottoOriginální název:
N'oublier jamais, 2014
více info...
Přidat komentář
Zajímavý příběh, který se asi do poloviny knihy zajímavě rozvíjel. Pak to ale celé přestalo dávat smysl a ničemu jsem nerozuměla. Nakonec to ale nabralo spád a vše se vyjasnilo a došlo i na zvrat. No, prostě Bussi. Pěkné, ale ještě se mi nepodařilo ji celou plně strávit. Mám ji pořád v hlavě.
Jak se mi do toho zpočátku nechtělo, tak jsem se nakonec nemohla odtrhnout. Skvělá detektivka, promyšlená, napínavá, a s patřičně všesvazujícím závěrem.
Opět výborný a skvěle sestavený příběh, který má neuvěřitelnou zápletku a ne jedinou. Michel Bussi je v tomto směru opravdu hodně dobrý. Hraje si s námi jako kocour s myší a pořádně umí pocuchat naše představy, aby nás nakonec vyvedl z omylu.
Jediný problém jsem měla s počtem stránek a tak musím znovu konstatovat : "méně je někdy více".
Trošku překombinované, čtení knížky mě ale každopádně bavilo a hlavně jsem postupně byla pořád víc a víc zvědavá, o co tu vlastně jde a jak to opravdu bylo ...
Dovedu si to představit jako film. Hodně italských detektivek má podobně zamotané provázané scénáře (Tělo, Contratiempo apod.), ale jako kniha? Nevím... Začátek byl skvělý – parádní rozjezd, tajemno, akce, jako skok do studené vody (4 hvězdičky), jenže postupem času a všemi těmi dalšími rádoby zápletkami/překrucováním pravdy a manipulací to začalo upadat (takový průměr), no a ke konci už to i trochu nudilo, alespoň mě. Hlavní hrdina lynčovaný chudáček, na druhou stranu nejde pro ránu daleko, ale duší je naivní romantik. Ten závěr by mohl být daleko víc překvapující, kdyby nebylo místy tak zdlouhavých pasáží a zbytečného děje uprostřed. 2,5 – sorry, Jamale.
Hodně dobrá kniha, čtivá. Sice dost zamotaný děj, až neuvěřitelný, ale když neztratíte nit, tak je to dobré počtení. Určitě doporučuji.
Přečetla jsem až do strany 300 a pak jsem v té prapodivné motanici děje začala ztrácet nit. Ani krátkými přeskoky až do konce jsem neuvěřila, že by se něco takového mohlo stát. Ale vím, že spisovatelé to s nápady a náměty nemají lehké...
Knížka mě bavila. Možná moc dějových zvratů, ale neztrácela jsem se v ději. Trochu se mi pletla jména obětí.
Další z titulů mého oblíbeného autora - tentokrát z pobřeží Normandie ...
Příběh s mnoha zvraty - máme Jamalovi věřit, nebo je obětí okolností ?
Bude jeho pět životních snů splněno ?
Tak nevím ... těsně po přečtení jsem trochu v rozpacích a nevím jak přesně napsat komentář. Zdá se mi to nějak až příliš. A ten happy end? Opravdu nevím ... Určitě se nyní na další knihu autora nechystám, možná později.
Vynikající, lepší než Nepouštěj se mé ruky. Autor si se čtenářem pohrává až do samotného konce. Vy tušíte , že to všechno bude ještě jinak než právě čtete, ale i tak jste překvapeni. Vždy mě potěší, když se v knížce objeví nápad typu šerifské hvězdy, který dokonale zapadne do poselství knihy.Moje oblíbená severská krimi má velkou konkurenci , a to nejen v tomto autorovi, ale i v S. Dazierim, z jehož knihy Otec musí zemřít jsem padla na zadek.
Neskutečné! Už po přečtení autorovy první knihy Vážka, jsem na jeho knihách závislá. Každá je úplně jiná a vždy ještě lepší než ta předchozí. Kam na ty nápady auror chodí? Už se těším na další jeho knihu, již vyšla.
Výborná kniha. Tohle se autorovi moc povedlo, pro mě nepředvídatelné, hodně zamotané a originální čtení.
Konec mě vážně dostal, doporučuji k přečtení.
Moje první setkání s autorem. A je to velké překvapení! V dobrém. Dokonale promyšlená zápletka - vodní nás za nos po celou knihu. Je to trochu překombinované, ale celkový dojem je výborný. Jdu se podívat po dalších jeho knihách.
Výborný příběh. Tentokrát se odehrává opět v Normandii, tak blízké autorovi...Komplikovaný příběh, plný záhad a tajemna - koneckonců, jako vždy. Michel Bussi, autor mému srdci blízký, mne ani tentokrát nezklamal. Snad jen ta až příliš neuvěřitelná intrika mu ubírá jednu hvězdičku...Doporučuji a už se těším na další knihu...
Skvělý a originální příběh i zápletka. Bussi píše jinak, jeho styl je jedinečný, jeho příběhy vždy něčím vybočují z té nekonečné řady současných thrillerů a je to mistr manipulace s myslí čtenáře.
Není to žádná tenoučká knížečka, ale čtení krásně odsýpá. Autor mě dokonale mátl, s každým zvratem donutil změnit pohled na to, kdo je viník, a uvěřit, že je vše, jak píše. Dostal mě tam, kam chtěl.....a já mu vše věřila.
Za mě naprostá spokojenost. S Vážkou a Černými lekníny řadím tuto knihu k jeho nejlepším kouskům.
Skvělá kniha s napínavou zápletkou. Za polovinou knihy mě to lákalo podívat se na konec, jak to dopadne. Ale vydržela jsem. Jedna ze super knih a doporučuji ostatním, kteří mají rádi tento žánr.
Konečně knížka která se může rovnat Vážce. Přečetla jsem všechny knihy autora , ale tato patří mezi tu špičku. Od knížky jsem se nemohla odtrhnout. Zápletka je super , knížka je čtivá a napínavá.
Autorovy další knížky
2017 | Černé lekníny |
2016 | Vážka |
2016 | Maminka neříká pravdu |
2018 | Nepouštěj se mé ruky |
2018 | Nikdy nezapomenu |
Bussi si se čtenářem rád hraje a v jeho kombinace v čase, osobách jsou hodně odvážné. Jeho Černé lekníny se mi přesto líbily i když zápletka příběhu byla také hodně komplikovaná a řešení řekněme překvapivě zajímavé. Ale v Černých leknínech byly bonusem reálie o Monetovi.
„Nikdy nezapomenu“ je podle mne překombinovaný příběh, který nutí k přečtení ze zvědavosti, jak se autor vymotá z někdy až fantasmagorických kombinací. Začátek je dobře rozjetý, slibný, postupně se ale Jamal, hlavní postava, dostává až k pochybám, zda skutečně všechno proběhlo tak, jak si to pamatuje, chvílemi pochybuje o svém duševním zdraví. Trochu přitažené za vlasy. Některé pasáže byly příliš rozvláčné a souhlasím s niknikitou, že "méně je někdy více“. Pro mne jenom tři hvězdičky. A nespravila to ani závěrečná kapitola. Neprozradím, proč by měla mít tuto ambici.