Nikdy, nikdy
Colleen Hoover , Tarryn Fisher
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538151/bmid_nikdy-nikdy-663d6b95a8c1f.png
4
337
337
Bestsellerové autorky Colleen Hooverová a Tarryn Fisherová spojily síly a společně napsaly naprosto jedinečnou romanci s mystery zápletkou. Charlie Wynwoodová a Silas Nash byli od narození nejlepšími přáteli, dokud se do sebe ve čtrnácti letech nezamilovali a nestali se něčím mnohem víc. Počínaje dnešním ránem jsou si ale naprosto cizí. Všechny jejich vzpomínky na to, kým byli a jaký pár společně tvořili, jsou fuč. Vytratily se. Nezbývá než odhalit pravdu o tom, co se jim stalo a proč k tomu došlo. Ale čím víc o sobě zjišťují, tím těžší je pro ně pochopit, proč byli vůbec kdy spolu. Vzpomenout si někdy může být horší než zapomenout…... celý text
Literatura světová Dívčí romány
Vydáno:
2024
,
Yoli (ČR)
Originální název:
Never Never, 2016
více info...
Přidat komentář
Po přečtení prvních stránek jsem byla k příběhu poměrně skeptická. Nicméně nakonec ho hodnotím pozitivně. Jde o příběh o vztazích a o našich rozhodnutích, která zkrátka vždy nejsou správná. Vlastně by nebylo až tak špatné, kdyby mě někdo upozornil, že se mám rozhodnout jinak... Myslím, že dospívající kniha zaujme.
Celkem dobrý, byla jsem zvědavá, co se jim stalo a proč. Bohužel konec to totálně zabil, ten byl fakt slabej.
Coleen Hooverovou mám moc ráda, proto jsem se s nadšením pustila do další knížky v pořadí. No, co napsat - četlo se to moc dobře, to ano. Ale nejsem u autorky zvyklá na nějaké nadpřirozeno, takže to pro mě nebylo úplně ono... Nicméně 4 hvězdy dát musím :-)
Jsem spokojená. Chemie mezi hrdiny fungovala, pointa byla nápaditá. A pobavil mě konec. Nicméně jsem zvyklá číst fantasy a k téhle knize se prostě musí přistupovat jako k magickému realismu. Není to realita. Je to pohádka, ale krásná
3+1 hvězda
Co k tomuhle dílu napsat, upřímně nevím. Takové sci-fi spíše, pohádka k neuvěření. Za mě se to nepovedlo. Dva co neustale ztrácí paměť, děj se točí v kruhu a nebyla poradně vysvětlena příčina, celkem zmatek i vyprávění z minulosti. Coolen svědčí psát samotné. Tu jednu hvězdu navíc dávám z lítosti, sem tam to bylo čtivé a napínavé. Opravdu zatím nejhůř povedené dílo.
(SPOILER) Každou stránkou jsem doufala, že děj bude lepší, ale nebyl. Hlavní hrdinové mi nesedly ani povahově a nejvíc mě štali, jak kašlali na školu a lidi okolo sebe a mysleli jen na to, aby zachránili sebe. Zápletka byla divná, sama jsem ji moc nepochopila. Co se romantické linky týče, za mě nic moc. Válení se v louži v osmnácti letech není ani trochu romantický. Taky jsem se trochu ztrácela v tom, co mezi sebou měli Silas a Charlie dřív. Informace, které se neustále opakovaly a pak se najednou nic nevědělo? Unavující. Četlo se to rychle, ale tenhle příběh nedoporučuju. Colleen napsala i lepší knihy.
,,Dokazal bych stravit každý den tím, že bych tě znovu a znovu poznaval, Charlie. Nevěřím, že bych se toho někdy nabažil."
Někdy uděláte chybu a ne jednu a budou velké a možná i větší a oni je udělaly a pak přišli o to nejvzácnější. Tento příběh o spřizněných duší, tajemství a lásce byl skvělý. Charlie už nikdy nechtěla být jako dřív a to chapu, po tom jak se chovala a Silas prozřel o chvilku dříve a já patřím mezi ty, které kniha bavila a přiběh si zamilovaly.
4/5*
To byla nádhera. Ten vztah, jejich vzájemná propojenost a potřeba být si blízko.
Hezká tajemná a nadpřirozená linka. Vúdú v New Orleans - sice okrajově, ale pořád dobrá atmoška. Každých 48 hodin ztratí ústřední dvojice paměť a jsou nuceni pátrat po příčině. Soulmates jak fík, navzdory vnějším okolnostem.
Silase si oblíbíte na první dobrou, u Charlie si budete muset maličko proklestit cestu, ale tahle dvojice je nezapomenutelná a autorkám se její vytvoření velmi povedlo. To jak byli nuceni si pokaždé probojovat cestu zpět k sobě a v průběhu nalézat vzájemné zalíbení a prosté důvody, proč vlastně být spolu, díky poznávání menších i větších detailů ze svých životů. Bod hore taky za Silesova bratra.
A ty vzájemné dopisy byly taková sladkobolná třešnička.
Epilog byl zmatečný a divný, hvězda dolů.
Horoskopy na konci mi přišly zbytečné, ale pro lidi, kteří tomu věří budou dobrým doplněním příběhu.
Tak jak se cítili hlavní hrdinové, vždy za 48 hodin, tak zmatená a nechápající jsem byla já celou dobu čtení této zvláštní knihy. Námět je sice originální, ale absolutně k neuvěření. Děj se moc nikam neposouvá, zklamání...
Zatím nejslabší kniha od této autorky / za mě.
Myslím, že společně psát s někým dalším tady neprospělo.
Zvláštní příběh.
(SPOILER)
Tentokrát komentář nepůjde bez spoileru... Knihy od C.H. mám ráda, ale na téhle je poznat, že jí prostě naspsala s Tarryn (od té jsem nic nečetla). Romanticka linká byla dobrá jako vždy... i pominu to, že naše hlavní duo trpělo po 48 dnech výpadky paměti (jakože, cože?). Ale ta část s únosem, už byla pro mě přes čáru.
Ale čtivé to bylo hodně, byla to taková jednodenní záležitost :-)
Tak toto tedy hodně velké zklamání, jedna z nejslabších autorčiných knížek, děj pořád dokola, konec takový zvláštní
Pravá láska patří k sobě.
Za mně naprosto senzační a originální.
Vůbec by mně nenapadl ten konec a čekala jsem úplně něco jiného.
Ač je kniha pro mladší ročníky, moc se mi líbila a pobavila.
Na knihu jsem se velmi těšila. Knihy od Colleen Hoover mám velice ráda, ale tuto bych zařadila mezi slabší kousky. I přesto se ale kniha moc dobře četla, jako všechny její ostatní.
Nápad knihy je za mě zajímavý a knížka se dobře četla, což mě nepřekvapuje. Musím však říct, že mě místy nudila a že se jedná o jistou slabší knížku (hodnotím zde především Colleen Hoover).
Nicméně jako oddechovka fajn třeba k moři, nečekala bych žádné velké drama, jak to bývá u autorek jistou zvyklostí.
Námět knihy byl skvělý, knížka byla čtivá. Postavy mě bavily. Ale vlastně byl celý příběh dost tendenci se opakovat s točit v kruhu a chybělo mi nějaké rozuzlení.
Nikdy nepřestaň. Nikdy nezapomeň.
Výčitky svědomí jsou způsob, jak se trestat za svoje chování.
Když člověk v životě zažívá pořád jen dobře věci, brzdí to jeho růst.
Bolest je nutná, protože aby člověk uspěl, musí se nejdřív naučit překonávat překážky.
Nikdy nesmíme zapomínat, kdo vyšlapal nasi cestu. A nikdy se nesmíme přestat snažit dělat ze světa lepší místo pro ty, kteří přijdou po nás.
Osud je magnetická přitažlivost našich duší k lidem, místům a věcem, k nimž patříme.
Můžeme ztrácet vzpomínky, ale uvnitř jsme pořád stejní.
Opět pecka. Přečteno jedním zatajeným dechem.
Jak uz je u Colleen zvykem kniha se čte krásně, tentokrat je to jine v tom, že je tu nadprirozeno a příběh začíná ztratou pameti u Silase a Charlie, postupně rozpletaji co se jim stalo a proč...
Je to trochu jiné čtení než jsme od Colleen zvykli ale nic to nemění na tom, že je to opět hezky zpracovane, ctive a zajimave
Colleen pise knihy k oddechu, pribehy, kdy je sice zpracovano nejake tezsi tema, ale vzdy s romantickou zapletkou a tak se musi ke kniham pristupovat, pokud bych od ni doporucovala jen jednu tahle to nebude, ale pokud voc i tahle si najde sve misto a ctenare...