• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Možná teď - Colleen Hoover

Co je důležitější? Přátelství, věrnost nebo láska? Ridge a Sydney jsou šťastní, že mohou být konečně spolu a necítit při tom vinu. Vztah Warrena a Bridgette je ... detail knihy

Populární knihy

/ všech 18 knih

Nové komentáře u knih Colleen Hoover

Příliš pozdě

„V rámci žánru dokážu odpustit určité nelogičnosti a klišé, protože příběh byl natolik napínavý a čtivý, že mě vtáhl hned od začátku. Dramatický milostný trojúhelník sice působí stereotypně, ale díky střídání pohledů jednotlivých postav měl děj spád a působil překvapivě živě. Samotný závěr byl dost nečekaný, s dobře zvládnutým zvratem, který však zanechal trochu smíšené pocity.“... celý text
— Ahinka

---

Pravda, nebo lež

„Co je pravda a co lež? Jaká Verity opravdu byla? To ať si čtenàř rozhodne sám.“
— zoew

---

Vzpomínky na něj

„Šestadvacetiletá Kenna si odseděla pět let ve vězení za neúmyslné zabití svého přítele Scottyho. Po propuštění se vrací do jeho rodného města, aby se konečně setkala s dcerou Diem, kterou vychovávají jeho rodiče. Ti ale Kenně nikdy neodpustili a nechtějí, aby se k Diem i jen přiblížila. Ty samé pocity má i osmadvacetiletý Ledger, Scottyho nejlepší kamarád, který Diem miluje jako vlastní. Jenže když se Kenna a Ledger setkají ještě předtím, než zjistí, kdo ten druhý je, nastává ta hlavní komplikace. Příběh je vyprávěn v ich formě střídavě z pohledu obou hlavních postav. Autorce se povedlo napsat další srdceryvný příběh, který vás emočně rozbije a postupně zase slepí dohromady. Chápete všechny postavy, proč se chovají, jak se chovají. Víte, že něco prostě nejde odpustit, i kdybyste sebevíc chtěli, ale zároveň chcete, aby přesně to se stalo. Protože to odpuštění je to, co všichni potřebují. Odpustit jeden druhému i sobě samým. Kenna a Ledger si prošli všemi fázemi od nenávisti, porozumění, smíření, touhy až k lásce, která by ale nikdy nemohla fungovat bez toho odpuštění. Prožila jsem s nimi každou scénu, ve které se hádali, brečeli nebo milovali, ale i ticho, ve kterém bylo řečené vše, třeba jen pouhým gestem. S emocemi autorka umí pracovat na jedničku. To samé platilo také pro situace, kdy byli v konfrontaci s dalšími postavami a vzájemná bolest se přelila i na vás. Příběh byl obohacen o dopisy, které Kenna psala Scottymu, čímž se svým způsobem vyrovnávala se vším, co se stalo. Ten hlavní rozhodující dopis vás nutil zase k zamyšlení, jak snadné je člověka odsoudit, aniž byste tušili, co se odehrává v jeho nitru. Ten, koho odsoudíte, potřebuje mluvit, jakýmkoliv způsobem. A Ledger naslouchal. Nemůžu také nezmínit jeho scény s Diem, to jak se navzájem zbožňovali, jsem zbožňovala i já. A první setkání matky s dcerou bylo přirozené a dojemné.“... celý text
— adela.hol

---

---

Námi to končí

„Za mě rozhodně 5*. Coleen mám moc ráda a knihu jsem si chtěla přečíst rozhodně dřív než vidět film. P.S: bylo dost náročné se v této době vyhnout spoilerům ale celkem jsem to zvládla. :D SPOILER: Moc se mi líbí, jak Coleen ukazuje stránku násilí, zrovna z tohohle podání. Ono je totiž velmi jednoduché si představit, že pokud je nějaký násilník doma prostě nesnesitelný, hnusný, náladový a alkoholik, že je to jednoduché odejít. Ale Colleen tady ukazuje, že ne vždy je to tak jednostranné a jednoduché. Ne všechny je jasně černé nebo bíle a o to je to těžší, pak udělat nějaké takovéhle rozhodnutí. Jako v případě Lily s Rylem. Ryle byl rozhodně okouzlující a rozhodně milující a o to těžší, je pak od takového člověka odejít. Celkově rozhodně doporučuji !“... celý text
— AnDyB

---

Možná teď

„Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace Přiznám se, že z prvního dílu jsem si nepamatovala skoro nic, ale podle hodnocení z roku 2017 se mi to očividně líbilo a bodejť by ne, když je to Colleen Hoover. Nyní jsme se dočkali přeloženého pokračování a já do toho šla jako s každou další jinou knihou od autorky, a to byla zjevně chyba. Po první třetině jsem si dokázala dát dílky k sobě a tušila jsem, co se v Možná jednou odehrávalo. Když se ale nad tím druhým dílem zamyslím, přišel mi tak nějak o ničem a trochu i zbytečný. Ano, postavy se potýkají se zdravotními problémy a řešily se tam závažná témata, ale něco podstatného mi v příběhu scházelo. Možná teď je aktuálně nejslabší kniha od Colleen. Stále je to velmi čtivé, střídá se tam dost pohledů, takže vidíte do hlavy skoro všem, ale rozhodně mě nezasáhla tolik jako předchozí knížky.“... celý text
— lena.o.knihach