niknikita
komentáře u knih
Bretaňská idyla
Jean-Luc Bannalec (p)
Jeden z nejpovedenějších případů komisaře Dupina je napsaný opět čtivě a přehledně, takže se v něm čtenář dobře orientuje. Malý a nepříliš známý ostrůvek v Bretani, mne přímo nalákal k jeho prozkoumání, díky barvitému vyprávění.
Velkým bonusem jsou ve všech knihách mého oblíbeného autora mapky na knižních deskách, které mne hodně baví.
Knihu doporučuji těm, kteří v detektivním příběhu nehledají přehnaně drastické a krvavé scény.
Mlčící fontány
Ruta Sepetys
Mlčící fontány se mi dostaly pod kůži a k jejich hodnocení nemám dostatek slov. Je to jedna z mála knih, kde bych si přála, aby příběh nekončil.
Čtěte...
Večery v Umbrii
Marlena de Blasi
Neobyčejné příběhy obyčejných toskánských žen a k tomu spousta gurmánských zážitků, příběhy plné souznění a přátelství. Emotivní a bohaté vyprávění autorky působí silně autenticky a zasvěceně, podobně jako v knize Tisíc dnů v Toskánsku.
Kdyby Marlena de Blasi ubrala pár slov, přidala bych na hodnocení. Přesto si myslím, že román stojí za přečtení.
Doporučuji všem, kdo mají rádi Itálii.
Můj grónský rok
Eva Střihavková
Bylo to svěží, zábavné a vtipné, to především. Celou dobu jsem se cítila napojená na spřízněnou duši , podobně mi bývá s dobrou kamarádkou u skleničky a "holčičích" řečí. Takže za mne velká spokojenost a mohu jenom doporučit.
Než jsme byly tvoje
Lisa Wingate
Není jednoduché tuto knihu hodnotit. Silný příběh, který byl za mne ale zbytečně překombinovaný a téměř se v něm ztrácely emoce. Bylo to jako číst dvě knihy v jedné. Rill vyprávěla barvitě a poutavě, zatím co příběh Avery na mne působil věcně, až novinářsky popisně. Škoda, ale neodpustím si otázku na závěr: Opravdu to napsala jedna autorka?
Antonia a její dcery
Marlena de Blasi
Barvité vyprávění autorky, ze kterého dýchá atmosféra krásného Toskánska a charaktery místních obyvatel. Na osudu Antonie je vystavěný poutavý příběh její rodiny a z líčení válečného období mne nejednou mrazilo.
Nádherná obálka mne vrátila ve vzpomínkách na letošní úžasnou dovolenou v krajině olivovníků, cypřišů a vinic...nejen proto ráda knihu Marleny de Blasi doporučím.
Italské prázdniny
Jan Werich
Moje oblíbená jednohubka psaná laskavým slohem Jana Wericha.
Námi to začíná
Colleen Hoover
Že to Colleen Hooverová umí se slovy, není nijak překvapivé, ale tentokrát jsem nebyla úplně nadšená. Našla jsem místa, která působila jako klišé a příběh mi připadal málo skutečný. Tak se to stává často při snaze autorů o pokračování...
Všechny květy Paříže
Sarah Jio
Příjemná četba, občas trochu zkratkovitá, ale oba příběhy na sebe dobře navazovaly a hezky se četly.
Stejně jako čtenářka "ivousekk" si myslím, že příběh z válečné Paříže byl zpracovaný mnohem lépe.
Zbloudilci
Mario Desiati
Zpočátku se mi kniha docela líbila a stejně tak i autorovo podání textu. Spousta myšlenek o hledání své identity se dá pojmout na většinu mladých lidí, bez ohledu na dobu, v níž vyrůstají, takže příběh je vcelku uvěřitelný. Přibližně v polovině knihy jsem se ale začínala nudit a jen ze zvědavosti jsem dočetla do konce. Proto knihu hodnotím jenom jako lepší průměr.
Všechny sny světa
Theresa Révay
Druhý díl jsem četla s časovým odstupem, proto jsem ocenila, že se autorka v příběhu vracela k osudům a postavám z Bílé vlčice. Četbu jsem si užívala po malých dávkách, protože jsem musela emočně zpracovávat množství událostí , které v poválečném Německu ovlivnily nejen historii ale hlavně jednání, myšlení a vzájemné vazby všech lidí.
Bohatý děj a množství různorodých postav autorka zpracovala tak, že knihu mohu doporučit každému vnímavému čtenáři.
Moje máma Jana Brejchová
Tereza Brodská
Tereza Brodská a Jana Brejchová...kterou z těch dvou žen obdivovat víc? Nevím. Jedno vím ale jistě, že každá je jiná a právě díky Tereze nahlédneme do bohatého a složitého života její mámy. Zpracovat takovou spoustu informací a materiálu muselo dát nepředstavitelnou práci, takže jeden velký dík, milá Terezko. Tohle oslovení jsem tak trochu převzala z dopisu od Miroslava Horníčka k narození T.B.
Pokud bych měla označit jedinou stránku z tak obsáhlé knihy, byla by to pravděpodobně fotokopie tohoto dopisu. Asi z neskonalé úcty k jeho pisateli.
A než jsem dopsala předchozí slova, tak jsem sama sobě přiznala, že mám vlastně Terezu Brodskou mnohem víc ráda, než její mámu...
Miluj bližního svého
Erich Maria Remarque (p)
Mám pocit, že všechno o tomto jedinečném románu už tady bylo napsáno, takže jediné, s čím nemůžu souhlasit je komentář pod pseudonymem Ivaksa.
Erich Maria Remarque si označení "značka" prostě nezaslouží...
Svět podle Garpa
John Irving
Svět podle Garpa je moje osobní čtenářská výzva.
Několikrát jsem se s knihou trápila, prokousávala se absurdními příběhy a postupně odkládala do knihovničky, až konečně tentokrát "heuréka"!
Nemám se ale čím chlubit, protože jsem si tento oceněný skvost pěkně dlouho a po malých částech dávkovala jako nějaký lék. Ve finále bohužel k žádnému uzdravení nedošlo.
Takže asi tak:
Svět podle Garpa je zajímavý literární počin, to určitě, ovšem nepatří k mým ohmataným knihám.
Ve znamení Kon-Tiki
Thor Heyerdahl
Příběh neuvěřitelné odvahy...
S věkem si vyprávění norského sympaťáka užívám stále víc a často se k tomuto cestopisu vracím se stoupajícím obdivem.
Na život se nečeká
Jaroslav Dušek
Pár zajímavých myšlenek a na jednom se s autorem shodnu. Poslouchám svoje tělo - už léta.
Z rodu vyvolených
Alain-Fabien Delon
Nemůžu jinak a dávám plný počet.
Za silný příběh.
Za překvapivě vyzrálé zpracování textu.
Za nezadržitelný smutek...
Medojedky
Robert Ruark
Nedoceněný autor a Medojedky, vydané až po jeho smrti.
Robert Ruark nepochybně čerpal ze svého bouřlivého života a přestože jeho román je obsáhlý, čte se skvěle, už proto, že obsahuje velké množství dialogů, které mu vdechují živočišnost.
Moje první vydání Medojedek je už hodně ohmatané a svědčí o tom, že patří do kategorie knih, ke kterým se často a ráda vracím.
Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách
Zdeněk Šmíd
Příjemná vzpomínka na Zdeňka Šmída a jeho jemný humor.
