niknikita komentáře u knih
Malý princ se stal mojí "soukromou biblí" už v dospívání.
Časem jsem pochopila, jak málo lidí se té čisté lidské duši podobá...
Jedním slovem: NÁDHERA!!!!!!!!!!!!!!!
Dostala jsem od svého syna za úkol "prostudovat si ji", než mne vzal poprve na vodu...to jsem ještě netušila, že si tu srandu vychutnám na vlastní kůži :-))
Všechny knihy od Remarqua jsou skvělé, čtou se "samy" a mají přehledný děj.Není těžké se ztotožnit s některou z jeho postav a proto nás autor často dojme, nebo dokonce rozpláče. Jak už tady řekli jiní, Tři kamarádi jsou od Remarqua naprosto nejlepší!!!!
Francouzské a něžné přesně takové, jak říká název. O to víc si cením skutečnosti, že autorem je muž.
Ráda jsem si přečetla pravdu o klukovi, co prodal medaile. Klidně bych si dala pokračování.
To je kniha, kterou bych si sebou vzala na pustý ostrov.
Jak se Ellen dokáže doslova poprat s osudem musí snad získat obdiv u každého čtenáře.
Krásná romantika a skoro každá žena ji potřebuje zažít....aspoň v podobných příbězích.
Tak k této knížce se se vracím hodně často, přestože vím, že budu brečet jako želva, že budu naštvaná na Verenu a jejího manžílka a budu nenávidět toho skřeta Hansiho. A pokaždé se znovu zamilovávám do Olivera a tak moc bych si přála, aby autor neměl pravdu, že: "láska je jen slovo".
Patří k těm knihám, které jsem si po prvním přečtení musela pořídit do své knihovničky.
Jedna z knih, ke kterým se musím vracet. Mám ten příběh moc ráda, přestože je vyprávěný nevyumělkovaným,prostým jazykem /a nebo právě proto/.
Chtěla bych se připojit k těm, pro které je tato kniha krásnou vzpomínku na Pana Prezidenta.
Děkuji za ni.
Není to jenom "o tom jednom", tak se těším na třetí díl :-)
Kdykoliv potřebuji takzvaný "vyprošťovák", sáhnu po této knížce. Bez ní by moje knihovna nebyla úplná.
První kniha, kterou jsem od něj četla a hned nádherný a dojemný příběh.
Teprve pak jsem zjistila, že je autorem mého favorita v oblasti filmu, kterým je Vzkaz v láhvi.
Asi to nejlepší, co jsem doposud od Wilbura Smitha četla.
Plné emocí a napětí, prostě setkání s Afrikou, jaké se jen tak nevidí.
Moje první "tlustá" kniha, někdy v době když mi bylo asi tak sedmnáct. Od té doby jsem se objemným románům přestala vyhýbat, zvlášť když jsou napsány takovými autory, jako byl Louis Aragon.
Neuvěřitelně dobrodružná cesta Marokem není pro padavky, a jenom opravdoví cestovatelé umí brát s humorem to, co by mnohým způsobilo přinejmenším traumatické zážitky. Číst si tohle vyprávění bylo ovšem skvělé - takže moc děkuji!
První cestopis, který jsem od "kapitána Sorrela" četla a bavila jsem se přímo královsky.
První kniha, kterou jsem od Simona Mawera četla a od první stránky "moje krevní skupina".
Příběh postavený na skutečných událostech ve skutečném prostředí se čte jedním dechem.