niknikita
komentáře u knih

Potvrdím naprosto přesný komentář od Melanky, takže další slova by byla skoro zbytečná.
Věra Nosková je "moje krevní skupina" a její Proměny jsou hodně povedené.


Simon Mawer je prostě "můj" autor, proto jsem přežila informace z genetiky, kdy jsem byla trochu mimo - přiznávám.
Ale téma o tom jak málo stačí, abychom se narodili jiní... to byl strhující příběh.


Tuhle knihu mi daroval jeden dobrý přítel a už proto ji mám ráda. :-)
Možná taky proto, že jsem dozrála do věku vzpomínek a pro nádhernou poezii Pagnolova jazyka nemůžu jinak, než dát nejlepší hodnocení.


Příjemná oddechovka, přečtená za dva dny a pár dost dobrých vět typu:"Jestli budeš čekat, až k tobě přijde život a vytáhne tě z postele, tak to se načekáš."
A přiznám se, že jsem se tak trochu těšila do Paříže...hmmmmmmmmmmmmmmmmmm :-)


Nebe nad Darjeelingem se čte samo.Krásný děj, ve kterém jsem se neztrácela ani pro větší množství postav, protože příběh měl řád a dobře se v něm orientovalo.Plno romantiky a poetických přirovnání, k tomu barvitě líčená krása Indie, spousta legend i její pohnutá historie - někdy zdánlivě zdlouhavé a přesto jsem se nenudila..Pro mne to byl malý literární koncert, který jsem si pořádně vychutnala.

Podivné setkání Heven a Hardyho ve sklípku mi trochu vzalo chuť, ale neměla jsem na dlouhé cestě vlakem lepší zábavu, tak jsem pokračovala v domění, že čtu "slaďák".Nakonec jsem tady našla od všeho trochu a ruku na srdce, dámy...která z nás by nechtěla mít takového Hardyho pro sebe?
Jenom kvůli tomu rozpačitému začátku ubírám jednu hvězdičku.


Opět skvělá Julie Garwood a je tady všechno, co v dobrém románu hledám...sákryš, zase mi schází hvězdičky :-)


Pro mne je tohle "kniha knih" a moc bych si přála ještě další díly. Prostě tady mám málo hvězdiček :-)


Obdivuhodná fantazie spisovatelky.Vytváří zápletky a spojitosti mezi jednotlivými postavami tak spletitě, že jsem se místy nestačila divit, kam na to Laura Walden chodí - ale dobře. Nemusím se přece ke každé knize vracet vícekrát...


Další příběhy Chalieho Mordecaie byly až absurdní, takže se jim sotva dalo věřit.Nakonec jsem se přesto všechno taky docela pobavila, ale bylo to pro mne tak trochu na hraně.


Chvílemi smích a chvílemi smutek...stárnutí není nijak veselé.Tohle vyprávění je poměrně optimistické, ale někdy až mrazivě pravdivé.Bylo snadné se ztotožnit s pocity Marie Sharpové, navíc pokud jste žena ve stejné věkové kategorii.
Vtipná a zábavná kniha, tak ani přesně nevím, proč jsem nedala pět hvězdiček...


Obchodník s uměním Charlie se dostává do nebezpečných situací a vypráví o nich naprosto ležérně a s takovou ironií, jako by mu ani nešlo o život.Prostě jsem mu věřila, že se ze všech průšvihů nějakým zázrakem dostane živý.
A navíc je to tak vtipné, že jsem se bála přeskočit jedinou větu, abych o něco nepřišla.


Asi zůstane nedočtená, ale dám dvě hvězdy za autorovu snahu, za Florencii a za Dantova podobenství.Ale jinak - pravdu má Nel-ly: zlatý Christian Grey :-)


Ztrácela jsem se v tom internetovém světě natolik, že jsem v poslední třetině knihu odložila. Čistě ze zvědavosti jsem se po pár dnech vrátila a rychle jsem se prolistovala k závěru...pak jsem dostala poslední facku :-O


Zpočátku hodně drsné a napínavé čtení, kdy se skvěle prolínají dvě roviny a v podstatě jde o dvě knihy v jedné. Tohle musím opravdu ocenit a nebýt trochu rozvleklého konce, dala bych plný počet hvězdiček.


Všichni někdy děláme nesprávná rozhodnutí a pak záleží už jenom na štěstí...
... a s Alecem Barrem jsem prožívala jeho bouřlivý příběh se smutným koncem.
Zrovna jsem si uvědomila, že je na čase si Medojedky přečíst znovu.


Jako všechny knížky Nicholase Sparkse jsem i tuhle pěkně "ořvala".
Nevím kam na svoje náměty PAN SPISOVATEL chodí, ale dělá to skvěle.
Jenom bych si už moc přála, aby aspoň jediný příběh tohoto skvělého vypravěče skončil šťastně - ale to už by byl asi jiný autor...


Vážné téma je zpracované bez moralizování a celý příběh každého čtenáře vtáhne do děje.Druhou garnituru jsem četla už několikrát a určitě nejsem jediná kdo se k ní rád vrací, protože otázka rasismu bude aktuální v každé době.


Není to kniha, ve které najdeme "literární perly" a její sloh je slangový, odpovídající postavám. Vztah, který vzniká mezi Henrym a Emily je předvídatelný a od začátku jasný, nic nepředstírající ale slibující, že to nebude jednoduché. Přesto jsem se bavila od začátku až do konce...nezbývá, než si přečíst první dva díly, které jsem nějak minula :-)


Richard Halliburton podnikl tuto cestu brzy po svých dvacátých narozeninách a je fascinující, že současně stačil psát o svých zážitcích a posílat články do novin a časopisů, aby pomocí honorářů mohl ve svých cestovatelských snech pokračovat.
"Tato cesta je mým zaměstnáním", napsal domů 18.ledna 1922 z Marseille.
Všechny cestopisy, které za svůj krátký život stačil Halliburton napsat, svědčí o tom jak dobře svoji práci dělal. A pracoval, cestoval a žil celým srdcem, aby se s námi podělil o nevšední zážitky a zkušenosti :-)
