Potok stínů
Joy Fielding
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/148155/bmid_potok-stinu-KIS-148155.jpg
4
422
422
Nový román jedné z nejúspěšnějších a nejpopulárnějších spisovatelek současnosti svádí dohromady nesourodou pětici lidí, kteří spolu nedobrovolně prožijí konec týdne v Adirondackských horách. Valerie Roweová se těší na oslavu svých čtyřicátin s přáteli. Rozvádí se se záletným manželem Evanem, který se chystá strávit výjimečný víkend se svou mladou atraktivní snoubenkou Jennifer a šestnáctiletou dcerou Brianne v luxusním horském hotelu. Plány všech se ale zbortí v okamžiku, kdy Evana ve městě zdrží pracovní záležitosti. Požádá Valerii, aby dceru i snoubenku odvezla do hor s tím, že za nimi později přijede. Valeriini podivínští přátelé – starožitnice Melissa a gay James – se nabídnou, že ji doprovodí. Nikdo však netuší, že v horách na ně číhá nebezpečí v podobě sériových vrahů, kteří zabíjejí jen pro své potěšení. Napětí mezi dcerou a matkou se stupňuje stejně jako řádění zabijáků, kteří hledají nové oběti. A pak Brianne v noci zmizí…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , Ikar (ČR)Originální název:
Shadow Creek, 2012
více info...
Přidat komentář
Skvělý thriller, kterému nic nechybělo a dokázal si udržet napětí po celou dobu.
Jednou za čas si od Joy něco přečtu, proto jsem sáhla po této knize. Ale jsem zklamaná. Čtivá sice je, ale té brutality a krve je tam až moc.
Je to sice moje milovaná Joy, ale na plný počet to tentokrát není. Začátek knihy byl doslova děsivý , až jsem si říkala, že to autorka vzala nějak zhurta. Vztahy mezi postavami byly vykreslené opět skvěle, ale prostě tomu k dokonalosti něco chybělo. Přesto pěkné čtyři hvězdičky.
Už jsem od autorky přečetla několik knih, a proto znám i poměrně dobře její styl. Ani zde se nic nezměnilo, ale myslím si, že téma, které si vybrala, jí vůbec nesedlo. Vraždy jsou opravdu krvavé a brutální - a podle mého názoru také už dost přes čáru. Zdály se mi i svým způsobem zbytečné, protože autorčiným hlavním záměrem bylo - aspoň se tak domnívám ;-), zobrazit především podivné vztahové propletence v rámci rodiny Valerie a jejího (stále ještě) manžela Evana. A to opravdu umí, i když můj šálek čaje to není :-). V knize mi nebyl skoro nikdo sympatický, snad až na Val, Melissu a Jamese. Mladá, dospívající Brianne byla doslova zralá na pár facek, o Evanovi - který se mimochodem na scéně vůbec neobjeví ;-), ani nemluvě. Kniha se mi tedy moc nelíbila, ale nelze jí upřít velkou čtivost. Z toho důvodu strhávám pouze jednu hvězdičku a autorce dám časem zase šanci :-).
Tak tohle bylo hodně drsný. Ačkoli jsem četla od autorky úplně všechno, toto se mnou docela zamávalo, nečekala jsem to. Musela jsem to dočíst ve dne, za světla, protože v noci jsem se bála.
Ale stejně budu číst dál všechno, co Joy ještě napíše a doufám, že toho bude ještě hodně.
Doporučuji a dávám plný počet hvězdiček.
Pokud opomenu morbidnosti, které se prolínaly knihou, tak mohu konstatovat, že to bylo pěkné. Hezky se mi kniha poslouchala. Proutníka Evana bych zfackovala, Jennifer na své kůži poznala, že čím člověk zachází, tím také schází, Val ukázala, jak silná je a co všechno musela zkousnout a nakonec Brianne dostala lekci, která ji naučila být lepší dcerou. Jo a ta chaloupka, na obálce knihy, po které jsem tolik vzdychala, se mi už vůbec nelíbí.
Tato kniha nebyla zlá, ale napětí zde opravdu nečekejte. Prvních sto stran, bylo celkem o ničem, jen takový úvod do nepříznivé rodinné situace. Postava Brianne byla neskutečně protivná, až mi to u čtení vadilo. Celkově knihu hodnotím jako slabší průměr, z toho prostředí se dalo určitě vytřískat víc. Dějová linka zabijáků byla jen okrajová, což je velká škoda. Příběh se bohužel soustředil na nekonečné monology - manželky/milenky a dcery.. Jde poznat, že autorka píše jiný druh knih, kde se soustředí převážně na mezilidské vztahy, ale sem to podle mě úplně napatřilo.
Joy Fielding má svůj styl (obecnějšího) psaní. Děj mi svým tempem a dynamikou připomíná Lisu Jackson, nutno dodat jen tempem a dynamikou, protože hlavní pole působnosti Joy Fielding jsou detektivky; hororové prvky chybí a její tvorbu bych mezi thrillery neřadila. Potok stínů je vychýlením z jinak výborně zvoleného "stereotypu", neboť jeho děj je vystavěn na pomezí detektivního žánru s thrillerem. Napětí a ten "zvuk" do sebe zapadajícího děje, mrazení v zádech a očekávání s částečným strachem, není doménou detektivního rázu, celá akce je thrillerová, proto děj čtenáře psychologicky více zapojuje a také více baví. Kniha mi rozproudila krev, měla jsem stále nová a nová očekávání, která byla nakonec naplněna. Rozhodně to byla skvělá jízda a já se ani na chvíli nezastavila.
Moje oblíbená autorka, ale tento román se mi zdál slabší.
Myslím, že se tímto chtěla trochu přiblížit severským detektivkám, ale pokus se nezdařil.
„Potok stínů“ mi připomněl filmovou produkci TV Hallmark: rodinná dramata ideální k poklidnému nedělnímu odpoledni u bábovky s kafíčkem. Sice tady (v atraktivních kulisách pohoří Adirondacks) máme brutální sériové vraždy, ale ty jsou vlastně jen prostředkem k tomu, jak se vypořádat s ženskými mindráky, narovnat páteř i pokřivené vztahy a se znovunalezeným sebevědomím vykročit k růžovým zítřkům.
Jestliže se rádi brodíte pocity méněcennosti, frustrací z pubertálního fracka, nevěrou, rozvodem a souvisejícími peripetiemi, měli byste být s tvorbou Joy Fieldingové spokojeni, možná i nadšeni. Pokud vás ovšem fascinuje zločin, chcete mít rozpitvané příčiny, následky, zápletku a řešení si představujete promyšlenější než pár náhodilých kroků, nepravděpodobných situací a bum-plesk-prásk, vyřešeno + odjezd do zapadajícího slunce, potom se raději poohlédněte mezi spisovateli skutečných thrillerů. Tohle je takový plyšový drasťák pro křehké ženy, hlavně nikoho výrazněji nerozrušit.
Prolog mě naladil na nekompromisnější vybíjenou, proto jsem byla ve finále malinko zklamaná - ale fakt jen nepatrně, autorka se prostě drží svého stylu a publika. 65-70%
Za zmínku stojí nedbalé korektury: hrdinka je občas oslovována jako muž, odpočívá se u betonu místo u bazénu, vyskytla se záměna jmen a podobné minely - buď překlad nikdo nezkontroloval, nebo při čtení odpovědná osoba příliš nepoužívala oči, případně mozek.
Mě se kniha moc líbila. Lehce a svižně se četla. Byla napínavá. Super, doporučuji.
Jako fakt jsem se bála. Četla jsem v noci, sama ... Takže jsem to prožívala dost. Ale některé dialogy jako by byly násilně vtlačeny do děje a rušilo to.
Mně osobně se kniha moc nelíbila. Celá byla o vztazích a trochu napínavá jen na konci. A spád opravdu neměla.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Zachráníš mě ráno |
| 2004 | Poprvé |
| 2010 | Jane utíká |
| 2005 | Panenka |
| 2019 |  Špatná dcera |
Pomalu se děj rozjížděl. pak to nabralo na rychlosti. Ale bylo to dost brutální. Nemůžu tvrdit, že se mi kniha nelíbila, ale četla jsem od autorky lepší,