Zraju jako víno
Virginia Ironside
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/177918/bmid_zraju-jako-vino-177918.jpg
4
36
36
No! I Don't .... série
< 2. díl
Autorka ve svém vyprávění navazuje na fiktivní deník Marie Sharpové, známé z bestselleru Stárnu a užívám si to. Marie Sharpová možná dospěla do „pokročilého věku“, ovšem v jejím případě jde o „pokrok“ v nejlepším slova smyslu. Po odchodu do penze se nikterak nenudí a užívá si života plnými doušky – až se diví, jak si ještě předtím dokázala najít čas na práci. Jako typická Angličanka a dítě šedesátých let pragmaticky prožívá radostné i smutné okamžiky ve společnosti přátel, miláčka Archieho, zbožňovaného vnuka i starého kocoura. I když nic netrvá věčně... Přichází nový rok a s ním i nová předsevzetí. Podaří se je Marii naplnit? Deníkových zápisků přibývá a Mariin život se podobá jízdě na horské dráze – čeká ji nová láska i smutný osud drahého přítele, rozloučení s milovanou rodinou odjíždějící do zámoří a odvážný boj za záchranu městského parčíku, který vrcholí pobytem na stromě. Navzdory smutným tónům, které s sebou život v pokročilém věku nese, kniha Virginie Ironsideové vtipně glosuje slasti a strasti stáří a stává se tak nádhernou ukázkou životního elánu. „Virginia Ironsideová přichází s další dávkou ,stříbrovlasého‘ humoru. Kniha o tom, jak ,se vzbouřit soumraku‘, si nepochybně získá mnoho příznivců.“ Daily Mail „Zábavné a místy hodně bolestné čtení o důvěrně známých věcech.“ The Lady „Svým půvabně neuctivým postojem k ,problémům stáří‘ a inteligentním humorem si tato kniha získá čtenáře všech generací.“ The Spectator... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2013 , JotaOriginální název:
No! I don’t need reading glasses, 2012
více info...
Přidat komentář
Kniha splnila presne to,co jsem od ni ocekavala. Vybrala jsem ji pro moji mamku jako soucast vyzvy - knihu, kterou po precteni daruji. A je to trefa do cerneho. Mamka spada do vekove skupiny hlavni hrdinky, ktery vystihuje i nazev knihy. Knizka je oddechova, zabavna. Me bavil styl psani, lehce sarkasticky humor a umeni delat si legraci sam ze sebe. Vlastne jsem nadmiru spokojena :-)
Tedy nic moc, vědomě jsem si vybrala lehčí žánr, ale i tak jsem byla dost rozčarovaná...jediný klad této knihy byl styl humoru, sebereflexe...
Skvěle napsáno a jelikož jsem přibližně stejná věková kategorie, o to víc mě kniha oslovila a pobavila.
Ke čtení mne nalákal obal knížky a její název. Na dnešní dobu je to kniha pozitivní, hlavní postava mi byla hodně sympatická - je pozitivní, veselá, milá i chápavá a přející. Její energie byla obdivuhodná a opravdu si přeju abych dokázala být v tomto věku taky taková.
Kniha je psaná s lehkostí a nadhledem, knihou se prolíná několik linek - od humorné ekoaktivity, přes denní život stárnou ženy, až k citlivému tématu stařecké demence a naději na lásku v pozdějším věku. Kniha se skvěle čte, pobaví i nutí k zamyšlení. Asi o to víc, že s většinou dějových linek už mám také zkušenost..
Musela jsem se smát hned jak jsem knihu otevřela. Pobavil mě původní název „Ne! nepotřebuji brýle na čtení“. Tak já tedy evidentně ano! Moooooc malý písmenka..Jak se mi stýskalo po čtečce,kde bych si text mohla zvětšit!
No ale jinak samá radost. Jak jsem se začala křenit na začátku, nepustilo mě to skoro až do konce. Pokud jsem se vyloženě neřehnila,tak jsem se usmívala nad tím nadhledem,sebeironií a noblesou,se kterými hrdinka této knihy míří do dalších let svého života. Se všemi ztrátami a nálezy. No a mezi tím byly pasáže,u kterých jsem brečela jak želva,protože podobné zkušenosti už mám bohužel taky za sebou a vím,jak zatraceně bolí.A nepřebolí,protože jsou definitivní.
Hodlám tuto knihu zakoupit ještě několikrát,protože jsem přesvědčená,že pár mým kamarádkám akutně schází v knihovně.
A vám ostatním doporučuji.
Jsem tak asi v polovině "příběhu" autorky a mohu konstatovat, že kniha je celkově čtivá, psána s nadhledem, stylistickou lehkostí, i když je protkána sem tam melancholií, takový je život ve vyšším věku, konstatujeme, co jsme viděli, vidíme a zažíváme, s čím se pasujeme. Taková normální každodennost.
Hezké, inteligentní, vtipné a pozitivní - takové je dílo autorky...
Její postava Marie je žena přes šedesát, která už o životě něco ví...
S bývalým mužem je kamarádka, žije s kocourem, má přítele, který pomalu podléhá demenci, miluje svého syna a hlavně - vnuka...
A čte Čechova, Turgeněva a Tolstého...
I když její rodina odlétá do Ameriky, dokáže si svůj život naplnit spoustou drobných radostí...
V této knize se najde každá z nás, která pochopila, že každé období života je přínosem - jen ho najít
A závěrem citát: Člověk, který vidí svět v padesáti stejně jako ve dvaceti, promarnil třicet let svého života /Muhammad Ali/
Pro ženy doporučím.
Od knihy jsem nečekala žádný zázrak, ale nebylo to zas tak špatné. I když zatím nejsem ve věku hrdinky, je příjemné si přečíst něco o tom, že i ve vyšším věku si člověk může život užívat a že život přináší vedle smutku i spoustu radosti. Pro mě by asi byla vhodnější předcházející kniha, třeba na ni někde narazím.
Mně knížka potěšila. Nehraje si na "velkou literaturu", ale není hloupá a občas jsem se dost nasmála. Přesně to, co jsem právě teď potřebovala.
Mě se knížka líbila. Když jsem si přečetla ostatní komentáře, asi byly trochu pravdivé. Ano, knížka je psaná spíš jako od 50tnice, je psaná deníkovou formou, ale to mi vůbec nevadilo a přestože jsem o 25 let mladší než autorka, mám pocit, že na některé věci mám stejný názor. Člověk se cítí jinak než na svůj věk a když si nepřipouští, kolik mu doopravdy je, může si užívat i stáří a nebýt nešťastný z toho, jak život rychle profrčel. Přijde mi pozitivně laděná, jak knížka, tak Marie. Doporučuji přečíst jako oddychovou věc.
Báječná kniha. S 60kou za sebou je pohled na svět prostě jiný. Bilancuji a hodnotím. Autorka s krásným lehounkým humorem je to nejlepší co jsem četla. Díky za to.
Lehce zábavné čtení. Ale moc mě to nezaujalo. Ráda čtu knihy, kde jsou hlavními postavami starší lidé, není jich totiž mnoho a přináší to jiný pohled, ale tato mě nějak nepřesvědčila. Je to psáno deníkovou formu a nejsem si jistá, jestli by dáma v jejich letech psala deník. Ale třeba změním názor, až dorostu do jejího věku..
Jsem sice o dvacet let mladší než hlavní postava a vypravěčka v jednom, ale občas mi připadalo, že spíš než deník pětašedesátileté dámy je to deník velmi aktivní skoro padesátnice :-). No nevím, trochu rozpaky... Ale rozhodně je kniha čtivě a svižně napsaná.
Chvílemi smích a chvílemi smutek...stárnutí není nijak veselé.Tohle vyprávění je poměrně optimistické, ale někdy až mrazivě pravdivé.Bylo snadné se ztotožnit s pocity Marie Sharpové, navíc pokud jste žena ve stejné věkové kategorii.
Vtipná a zábavná kniha, tak ani přesně nevím, proč jsem nedala pět hvězdiček...
Nejsem sice ještě ve věku hrdinky, ale ne tak mladá, abych nevěděla, co mě čeká. Autorka vtipně popisuje jeden rok svého života. Moc se mi to líbilo, doporučuji i mladším ročníkům.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Stárnu a užívám si - Deník zralé ženy |
| 2013 | Zraju jako víno |
| 2010 | Virginiin monolog: proč je stárnutí skvělé |
Bylo to vtipné, ale musím říci, že se mi Stárnu a užívím si líbilo více. Jinak jsem se v pocitech dost našla, také první vnouče, jen v Anglii chodí dříve do důchodu :-))