Stárnu a užívám si - Deník zralé ženy
Virginia Ironside
No! I Don't .... série
1. díl >
Kašlu na to! odpoví Marie Sharpová, když jí kamarádka navrhne, aby se - se šedesátkou na krku - přihlásila do čtenářského kroužku. Lidé v těchto kroužcích vždycky vypadají, že se musí prokousávat knihami jako Mandolína kapitána Corelliho. Mají pocit, že si neustále musí prošťuchovat mozek něčím špičatým, aby jim nepřestal fungovat. Člověk ale bystrý mozek buď má, nebo nemá. Hrdinka prohlašuje: A já stejně už nechci být mladá! Tyhle staré dámy, které v osmdesáti šlapou na kole napříč Mongolskem a v devadesáti se vrhnou na paragliding, nejsou žádné skvělé exempláře starého věku. Ne, jsou to jen tragické chudinky, které se nedokáží vyrovnat se stárnutím. Já chci začít dělat věci pro staré, nikoli pro mladé. Marie je stále příliš mladá, než aby toužila po domácím výtahu nebo si užívala pohodlí vany pro seniory (ale ne až tak moc, aby si neužívala pohodlné boty), přesto však stárne - a má z toho potěšení! Trochu moc se zaobírá tím, zda zanechat sexu - Ouvej! Ouvej! Jsou zde však kompenzace, jako třeba znovu se až po uši zamilovat- tentokrát ale do malého vnuka.... celý text
Literatura světová
Vydáno: 2008 , JotaOriginální název:
No! I don’t want to join a book club
více info...
Přidat komentář
Ani jsem netušila, jak se s vyprávěním čerstvé anglické důchodkyně ztotožním. Marie Sharpová se rozhodně nenudí (ani já) a začne si psát deník ( na to tedy nemám čas). Užívá si podzimu života, miluje svého vnoučka a zároveň má své starosti, problémy a obavy (opět jako já).
Po Exodu jsem chtěla nějakou oddychovku a tato kniha se mi zdála jako ideální . Jsem ale zklamaná .Nějak jsem se nedokázala vžít do pocitů hlavní hrdinky . A že bych měla , je to přesně moje věková kategorie ,ale , že bych se těšila až mi bude 60 , to ne . Tedy rozhodně ne z důvodů,které Marie stále zdůrazňuje . Jen ty babičkovský pocity chápu .
I když kdoví jak to všechno dopadlo,protože jsem knihu nedočetla a do pokračování se ani nebudu pouštět . Škoda , Bridget Jonesová pro důchodce to fakt není .
tak nevím,je to dobře nebo ne ?
Podle přebalu knihy i komentářů na zadních deskách, jsem si myslela, že se při čtení budu bavit, avšak opak byl pravdou. Sonda do duše ženy, která se nemůže dočkat, až ji bude šedesát let a následně si na svém "stáří" náležitě zakládá, mě nijak neuchvátila.
Autorovy další knížky
2008 | Stárnu a užívám si - Deník zralé ženy |
2013 | Zraju jako víno |
2010 | Virginiin monolog: proč je stárnutí skvělé |
Čte se to celkem dobře, ale je to spíš opravdu pro 57+, protože se ještě nedokáži do těch pocitů vžít, ikdyž už se blížím. Je to milé, úsměvné, ale i ten život v Anglii/mentalita je trošku jiný.