niknikita komentáře u knih
Krásný návrat k úžasnému románu ze starověkého Egypta. Wilbur Smith je naprosto geniální vypravěč...
Příjemný návrat k autorce příběhů, které píše sám život.
Forma, kterou zvolila, byla příjemně osobní, jako když sedíte s kamarádkou u sklenky vína a ona se vám svěřuje slovy: "Poslechni si, jaká jsem byla kráva."
Autoři publikace vytvořili doslova skvost, který musí potěšit snad každého.
Nádherné fotografie doplněné o pár skvělých slov...moje osobní lahůdka.
Moje představa o dokonalosti a kráse.
Příjemný návrat domů, do kraje, ve kterém jsem se narodila. Román je napsaný čtivým a kultivovaným jazykem a věrně popisuje drsné a přitom krásné prostředí Jesenicka i charaktery a osudy obyčejných lidí, kteří zde žijí.
Jeřabinový dům jsem si užila se vším všudy . Takže za sebe jenom dvěma slovy : výborná kniha.
Nebudu plýtvat superlativy. Tohle je prostě skvělý životopis.
Nechtěla bych žít v Medvědíně ani náhodou. Tolik divných lidí a všechno se točí jenom kolem hokeje. Všude kolem samá korupce a pokřivené vztahy...děkuji,nechci.
Asi bych proseděla svůj čas v Kožichu s Ramonou.
Samotná kniha je psaná stylem, který mi nevyhovuje, přestože autorovy myšlenkové pochody jsou skvělé. Krátké úseky na přeskáčku mě ale vůbec nebavily. Než jsem se zorientovala kdo je kdo, prokousala jsem se do první třetiny a musela jsem si dát pauzu od těch nesmyslů a machinací kolem. Celý příběh jsem si pak dávkovala po kapkách, ale stejně mi chutnal hořce a bylo mi z něj špatně.
Kniha, kterou louskám přibližně měsíc a od které si musím odpočinout u jiných knížek, není nic pro mne.
Nic jsem nečekala, spíš jsem sama sebe překvapila, co jsem si to půjčila v knihovně...
Pretty Woman naopak? Violet a Kain, to jako vážně neexistují horší jména? Málem jsem s tím praštila hned na začátku.
Jasně, byl to slaďák.
A jasně, téma bylo profláknuté až hrůza.
A přesto všechno to bylo zábavné, čtivé a příjemné pro občasné odreagování od starostí.
A jasně, že jsem hodnotila s přivřenýma očima :)
Skvělá biografie, která podrobně mapuje život Jany Brejchové a stejně tak i Terezy Brodské, která si zaslouží obdiv a poděkování za tuto obsáhlou a poutavou publikaci.
Kniha je velice otevřená, na nic si nehraje a cítíte z ní vnitřní sílu pravdivého příběhu.
Vrátila jsem se k filmům, na které jsem se ráda podívala znovu a myslím, že jsem je tentokrát dokázala mnohem více ocenit.
Velice povedený životopis který se čte snadno a nutí čtenáře knihu neodkládat. Životní osudy neobyčejné Josephine naprosto strhnou a pohltí snad každého.
Je to silný a bohatý příběh o obdivuhodné ženě, která vyrostla v chudinské čtvrti St. Louis a vlastní pílí postupně dosáhla světového věhlasu a uznání.
Možná někoho může iritovat umanutost a tvrdohlavost Josephine Bakerové, ale bez těchto vlastností by nikdy nemohla dosáhnout svých snů.
Nechce se mi věřit, že jsem se musela doslova protrápit knihou mého oblíbeného autora. Zajímavý námět, perfektní styl a humor, nechyběly ani Cobenovy pověstné hlášky, tak kde se stala chyba?
Zkusím to s odstupem času ještě jednou a najdu si ke čtení větší prostor a čas, protože se mi moje hodnocení ani trochu nelíbí.
Postavy nesympatické, absence emocí a z mého pohledu to byla tak trochu ztráta času. Asi jsem čekala lepší čtenářský zážitek, takže opět jsem za rebelku.
Tak tohle bylo jako když našlapujete v hromadě střepů. Lepší přirovnání mě nenapadá, protože dlouho jsem nemohla najít spojitosti a v příběhu jsem se docela ztrácela.
Asi nemám potřebné čtenářské schopnosti, proto neumím docenit uměleckou hodnotu knihy, která ve své podstatě skrývá plno hlubokých a lidských myšlenek.
Těmi pomyslnými střepy jsem se nakonec prokličkovala k trochu neuveřitelnému happyendu, ale...
Právě pomyslné ALE kazí můj celkový dojem.
Musíte číst a přiznat si, jaké jsme měli štěstí v listopadu 1989...
Tenkrát jsem se i já taky
moc bála a nebylo mnoho těch, kterým se dalo opravdu věřit.
Ale člověk má krátkou paměť, bohužel.
Příběh, kterých kolem sebe můžeme vidět stovky a všichni protagonisté by mohli být klidně i našimi sousedy.
Já knihu a její autorku chválím především za čtivost a uvěřitelnost, za barvité postavy a charaktery, takže za mne spokojenost ...a především - bavila jsem se.
Pozlacená klec je jenom slabší průměr, který neurazí, ale ani nenadchne.
Linda Howard se postarala o to, že jsem po delší době trávila s knížkou autentické a příjemné okamžiky. Zajímavý a místy napínavý děj s dramatickými momenty, autorka popsala nekomplikovaně a chronologicky, a jednotlivým postavám vdechla solidní dávku životnosti. Příběh si mne připoutal od samého začátku a nepustil, dokud jsem nedočetla. Ani na chvíli jsem se nenudila a nenašla v knize žádná hluchá místa , takže za mne spokojenost a pochvala.
Otázka přežití v extrémních podmínkách není v současném světě odtržená od reality, stejně jako následné chování lidí. Přesně tohle téma si u mne získalo bonusovou hodnotu.
Prokletí hrobky je skvěle sestavený příběh a koho fascinuje Egypt a Tutanchamon tak jako mne, nebude zklamaný.
Autorka umí poutavě a sugestivně vyprávět a určitě prostudovala spoustu historických materiálů, takže fice a realita splývala v jeden hodně uvěřitelný román z minulosti.
Všem svým postavám vdechla život a emoce a tím si mne získala natolik, že si určitě přečtu její další knihy.
Jsem na rozpacích s hodnocením, přestože námět knihy byl poměrně zajímavý. Ale samotné zpracování textu do dějových linek bylo nepřehledné, bez emočního náboje a působilo na mne chaoticky.
Na stránkách se to hemžilo výrazy, jako například mamka a Droběnka...to myslela autorka vážně?
Mohla bych pochválit některé působivé myšlenky, ty však však postupně zanikly v příběhu do ztracena.
Škoda nevyužitého potenciálu, který sliboval více.
První polovina knihy stačila k tomu, abych dál neztrácela čas.
Nemyslím si, že jsem puritánka, ale léčit si mindráky jako Milla je přinejmenším hloupé...
Krátký návrat k veršům, které jsem v mládí četla jedním dechem...ach, Des Grieux!