Pozlacená klec
Hana Marie Körnerová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47753/bmid_pozlacena-klec-BGU-47753.jpg
4
209
209
Paříž 1868 Terezina rodina neodmyslitelně patřila k výkvětu druhého císařství. Ale všechno se změnilo v okamžiku, kdy otec - notorický hráč - prosázel většinu majetku. Po jeho smrti musí Tereza čelit tvrdé realitě. Z bohaté dědičky se stává dívka bez věna i bez budoucnosti. Ve svém postavení má jen dvě možnosti: ponižující sňatek s otcovým věřitelem, nebo místo společnice v rodině zbohatlíka. Volí druhou možnost, která jí připadá méně pokořující. Vůbec netuší, do jaké pasti vstupuje a jakým intrikám bude muset čelit. Všechny naděje upírá k bratrovi, poručíku koloniální armády v Indii. Po jeho návratu je ale všechno jinak...... celý text
Přidat komentář
Krásný příběh, ve kterém je vše, co mám na knihách tohoto typu ráda.
Doporučuji všem romantickým duším.
Paní Körnerová umí psát, ale tento přeslazený románek jako by ani nebyl z jejího pera. Za mně velké zklamání.
Kniha mi sedla, romantika z časů šlechty, plesů, zimních a letních sídel, kdy majetek a postavení určují hodnotu člověka.
Přečteno za večer,
neustálá nedorozuměni a hádky, to bylo o nervy, člověk pořád čeká, když už konečně se dají dokupy
A dočkáte se :-)
Michael byl prostě miláček a Tereza chudá, leč čistotná a zbytečně hrdá a prchlivá. Ale všechno dobře dopadne a na konci slzu uroníte.
I přes to, že za mě trošku slabší než autorčin podobně laděný román Hodina po půlnoci, i tak je to knížka čtivá. Taková oddychová červená knihovna, jejíž zápletka mi nepřišla zas až tak promyšlená jako u knihy předchozí, přesto na delší podzimní/zimní večery ideální.
Ale proč ne? Romantiku už jsem nečetla dlouho. Rozhodně překvapivé od H. M. K., doteď jsem ji pro sebe totiž, dle přečtených knih, měla zařazenu jinak, naopak, realita, i drsnější. Ale pěkné, takový útěk od přiblblých starostí dneška.
Tak tohle byla opravdu plnokrevná červená knihovna. :-) Na intriky tohoto typu jsem nikdy neměla talent, takže jsem vlastně ani nepochopila, že děj intrika je, jen jsem si říkala, jak tohle může hlavní hrdinka nepobrat... dobře. Nicméně pár poklidných minut jsem s knihou strávila, proto si titul svých pár hvězdiček zaslouží, ale s hrdiny se už zcela jistě nepotkáme.
Příjemné a pohodové čtení na léto, pro mě ale až moc sladké a předvídatelné - proto dávám menší počet hvězd.
Trochu červená knihovna,ale co ,jinak krásně oddechová kniha,styl psaní paní Körnerové mi naprosto sedí. I když od paní autorky čtu raději knihy z doby bližši současnosti.
Klasická kniha o velké lásce, nejdřív neopětované a nešťastné, pak osudové a nakonec samozřejmě happy end. Neurazí, potěší.
Takove to, kdyz v 9 vecer otevru knihu, ze kousek zacnu a v 1 rano si rikam, ze hned rano do doctu.
bezva ctiva kniha, posledni kapitola s valkou mi prisla trochu navic, ale jinak me kniha velice bavila
Červená knihovna s nezbytným happyendem, kde nechybí naprosto dokonalý muž, který je ochoten vzdát se pro svou lásku i majetku.
Už po prvních pár stránkách jsem měla pocit, jako bych znovu otevřela ty staré romány červené knihovny, které mi půjčovala moje babička. Úplně mě to přeneslo v čase do dob dospívání ....
Paní Körnerová umí tak krásně psát.... Už jsem přečetla mnoho jejích knížek, a i tato bude zdobit moji knihovnu.
Pozlacená klec u mě získává čtyři hvězdy, protože mám už holt jiné autorčiny topovky ;-)
Autorka opět nezklamala.
Krásné oddechove čtení.
I když konec je nepředvídately, vubec mi to nevadilo.
Pěkný relax
Hezké oddechové čtení, vlastně se mi u knížek Körnerové velmi líbí i historický kontext, který čtivě vysvětluje, škoda, že takhle to nevyprávěly i dějepisářky, respektive mě to tehdy možná tolik nezajímalo a zapamatovala jsem si tedy velmi málo :-) U příběhu jako takového mě trošku štvalo, že nedorozumění vznikala tam, kde ani vznikat nemusela. Ale to by asi zas nevznikl příběh, že...:-)
Štítky knihy
historické romanceAutorovy další knížky
| 2012 |  Heřmánkové údolí |
| 2019 | Hlas kukačky |
| 2018 | Co neodvál ani čas |
| 2013 | Kočár do neznáma |
| 2022 | Jelení vršek |
81%
Když nic jiného, přetvařovat se pan Vaudressen uměl. K ní samé se choval pozorně a zdvořile. Oslovoval ji má drahá, a jen ona si všimla, že se jí přitom nikdy nepodíval do očí. Hosté jím byli okouzleni stejně jako společnost u Villarů na Zámečku. Svým způsobem mu za to byla vděčná, choval se tak, že nikdo nemohl mít žádné podezření, že jejich manželství je založeno na obchodní transakci splacené nenávistí.
___________________________________________________________________________________
Krásný román. O lásce, která si cestu přece jen našla.
Doporučuji!