Tíha
Liz Moore
Bývalý vysokoškolský profesor Arthur váží 250 kg a už deset let nevyšel z domu. Sedmnáctiletý Kel Keller se musí potýkat se svým životem chudého kluka, jenž veškeré naděje vkládá do kariéry profesionálního hráče baseballu. Pojítkem těchto dvou zdánlivě nesouvisejících osudů je Kelova matka a Arthurova bývalá studentka Charlene. Tíha je příběh o lásce a rodině, kterou občas nacházíme na těch nejméně pravděpodobných místech.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2019 , XYZ (ČR)Originální název:
Heft, 2012
více info...
Přidat komentář
Postavy nesympatické, absence emocí a z mého pohledu to byla tak trochu ztráta času. Asi jsem čekala lepší čtenářský zážitek, takže opět jsem za rebelku.
Námět zajímavej, ale provedení děsný, suchý a nezajímavý.
Nic citovýho tam nespatřuju jak druzí, prostě ne.
Pokud porovnám obě knihy, od této autorky se mi víc líbil její Neviditelný svět, nicméně i tato kniha byla svým způsobem zvláštní, a to hlavně zásluhou postavy smutného a osamělého tlouštíka Arthura. Ten svou samotu a nečinnost zajídal takovým stylem, že už nebyl téměř schopný se pohybovat a jeho dům se stával smetištěm. Pak nastaly určité okolnosti, které ho postupně donutily to změnit a o tom je celá tato kniha. Je o nenaplněné lásce, vnitřních pocitech křivdy, které si neseme z dětství a mládí a tíživém pocitu samoty. Na závěr nám autorka předkládá i určitou dávku naděje a optimismu, že nikdy není pozdě prožít něco hezkého a smysluplného..
Někdo si samotu vybere sám, jako Arthur, ale Kel na výběr moc neměl. Pěkný a smutný příběh.
Hm, tak nevím. S odstupem mi ta kniha přišla tak nějak jednoduchá. Sice o samotě a o osamění, ale přijde mi, že jsem se zasekl a nějak jsem se nemohl začíst, nemohl jsem se do postav nějak vcítit. Kniha asi sama o sobě není špatná. A to, co by mě zajímalo, to už kniha neříká a končí vlastně tak nějak ve stylu- to už si, čtenáři, domysli sám.
Neviditelný svět mě zaujal víc.
Předchozí kniha Neviditelný svět se mi asi líbila o maličko víc, ale i Tíha byla skvělá. Patří mezi knihy, které nejsou nikde vidět a je to škoda. Krásný a laskavý příběh, který stojí za to číst.
Mě se to líbil. Příběh byl hezky napsaný, postavy celkem fajn, ale nevytvořila jsem si k nim hlubší vztah. Celkově se to četlo velmi dobře. Možná bych vytkla konec, postrádala jsem nějakou hlubší myšlenku, kterou jsem od knihy očekávala. Ale jinak jsem spokojená.
Kniha je moc pekna, ale zaroven vetsinou hodne smutna. Behem cteni na me padla tíseň. Nicmene je v ni i velka nadeje...je velice ctiva, hlavni postavy jsou sympaticke. Oba jsem si zamilovala a prala jim happy end. Je to takovy hodne emotivni lidsky pribeh a určitě doporučuji k přečtení.
Knížka ležela ma stole v knihovně, tak jsem po ni sáhla abych zjistila co to je za “Tíhu”.Četlo se to dobře a ta kniha mi přišla smutná. Pocit, že je člověk sám není dobrý ale když si tu samotu člověk vybere sám je hodně smutné.
Poměrně zajímavý román s dvěma hlavními postavami a jejich linkami, které se různě proplétají. Čtivě napsané, se slušným závěrem... jo, líbilo se mi to.
Při pohledu na tlouštíka na obálce by se mohlo zdát, že název má něco společného s jeho váhou. Ta sice v knize hraje určitou roli, ale Tíha je příběhem o tíze osamělosti, o promarněných příležitostech, o důležité roli otců a vlastně o všech tíhách, které nás životem můžou někdy provázet.
Příběh je vyprávěný z pohledu dvou lidí. První je stárnoucí bývalý profesor Arthur. Ačkoli zrovna nefandím lidem, kteří mají 250 kg a víc, Arthura je lehké si oblíbit. Je to milý, citlivý a laskavý člověk. Žije velmi osamělý život, ven nevychází a se zbytkem rodiny se nestýká. Druhý je osmnáctiletý chlapec Kel, jehož máma Charlene se o něj dávno nestará a pomalu se upíjí k smrti.
Oba spojuje to, že od nich otec odešel když byli ještě děti a jeho nepřítomnost těžce nesli, oba jsou odkázáni sami na sebe, pro oba je důležitá Charlene...
Kniha se dobře čte, místy je úsměvná, častěji je smutná. Přináší zamyšlení nad rodinnými i přátelskými vztahy, nad tím, co vlastně víme o svých nejbližších...
Kdo rád čte knihy s životními příběhy k zamyšlení, tomu se bude Tíha líbit.
Moc a moc pěkný příběh, výborně se čte, proto jsem vyhledala další knihu této autorky, nezklamala jsem se.
Strhující vyprávění o osamělosti. Dojemné, smutné zároveň vtipné a optimistické.
SOUHLASÍM. ČTE SE VÝBORNĚ, TĚŠILA JSEM SE NA NI A LITOVALA, ŽE KONČÍ NA 340TÉ STRANĚ.
Čte se samo. Bolavé i optimistické. I malinko světa lidí z NY: studenta, ženy bez ideálů, stárnoucího smotáře.
Půjčila jsem si i kvůli obálce - vše jsem nedávno viděla (Artura ne).
Moc pěkné.
Citát:
"Budovat vlastní život ve světě..."
Příběh je vyprávěn z pohledu dvou osob. Arthura, který váží víc než 250 kg, s rodinou se nestýká, nevychází téměř z domu a žije osamělý život. Sedmnáctiletého Kela, který navštěvuje soukromou školu, je oblíbeny, nadaný, ale jeho matka Charlene se upíjí k smrti. Arthur svou tloušťku získal přejídáním se a já nechápala, proč s tím proboha něco neudělá. Své problémy podle mě řešil neadekvátně, ale i tak si ho nešlo nakonec neoblíbit. Spojovacím článkem mezi Arthurem a Kelem je Charlene, bývalá Arthurova studentka. Nemám ráda úplně neukončené příběhy a tady takový konec byl. Přesto kniha určitě stojí za přečtení.