Zbloudilci
Mario Desiati
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531222/bmid_zbloudilci-65e42d6f86c01.jpg
4
30
30
Claudia vstoupí do Francescova života jednoho slunečného rána v hale školy: je to jako blesk z čistého nebe, zrození nového druhu touhy. Claudia je sebevědomá a extravagantní; Francesco je introvert, školní outsider, hoří však erotickou zvědavostí. Spojuje je zvláštní tajemství – dívka mu svěří, že její otec a jeho matka spolu mají poměr. Jejich cesty se rozdělí, přesto zůstávají stále v kontaktu. Francesco tak musí dlouhá léta útrpně sledovat, jak Claudia střídá všemožné muže, ale přes různé životní peripetie a vlastní erotická dobrodružství se nakonec dočká toho, o čem snil celý život. Dojde k tomu ovšem jinak, než by si sám přál. Portrét generace mileniálů, kteří spíše bloudí svým životem. Za román Zbloudilci obdržel Mario Desiati Cenu Strega.... celý text
Přidat komentář
Tak tohle bylo zase krásné počtení a kniha, u níž jsem si nepřál, aby skončila... Román Zbloudilci (2021) napsal italský spisovatel Mario Desiati (*1977) a v roce 2022 za něj dostal nejprestižnější italskou literární cenu Strega. Zdá se, že na dobré romány má tato cena štěstí, tedy alespoň na ty, které jsem v poslední době četl a které se mi všechny líbily (Osamělost prvočísel, Osm hor, Kolibřík). Obě hlavní postavy, vypravěč Francesco a jeho přítelkyně Claudia, jsou nejen zbloudilí mileniálové, které sledujeme během více než dvaceti let, ale jsou též odlišní, dezorientovaní, vykořenění, podivní, každý jinak. Claudia je sebevědomá, extravagantní, přímá, nevázaná a nestálá a je jí jedno, co si o ní kdo myslí, miluje poezii a nesnáší své maloměstské rodiště. Francesco je outsider a introvert, stále se hledá, ale taky je patriot a věřící. Claudia ho přitahuje od gymnaziálních let, stanou se z nich nejlepší přátelé, on ji beznadějně miluje, ona ho má za věrného kamaráda. Na začátku je spojí pikantní tajemství: Claudiin otec má milenecký poměr s Francescovou matkou.
Claudii žene její nestálá povaha na studia do Milána, kde pak i pracuje, později do Berlína (skvělý popis berlínské klubové scény). Navazuje nejrůznější vztahy, zatímco Francesco zůstává v rodné Martině France, malém městě v Apulii na jihu Itálie. Oba překračují i hranice heterosexuality a nakonec se jejich cesty spojí, ale úplně jinak, než by čtenář čekal. Je to krásné vyprávění o celoživotním přátelství, o zmatcích lásky v různých podobách (viz příběh jejich rodičů), o bloudění nejen v dospívání, ale i v dospělosti, o hledání sebe sama, o svých kořenech, o vztazích k rodičům, k sexu, ale třeba i k práci a k rodině jako takové. Psáno vytříbeným, jasným jazykem se spoustou zajímavých úvah a odkazů ke všemu možnému, což autor shrnuje v pěkném dovětku.
Za mě moc fajn román, asi přišel ve správném čase. Vůbec mi nevadilo, že příběh nemá typický konec, ani nosnou myšlenku. Přijde mi, že se autor snaží o to, abychom si tam něco pro sebe našli, na každém je pak co. Kvituji i odkazy na jiné knihy, hudební ukázky apod.
Zpočátku se mi kniha docela líbila a stejně tak i autorovo podání textu. Spousta myšlenek o hledání své identity se dá pojmout na většinu mladých lidí, bez ohledu na dobu, v níž vyrůstají, takže příběh je vcelku uvěřitelný. Přibližně v polovině knihy jsem se ale začínala nudit a jen ze zvědavosti jsem dočetla do konce. Proto knihu hodnotím jenom jako lepší průměr.
Mám pocit, že knihu jsem četla stejně dlouho, jak trvá celý děj knihy. Vůbec mi to neutíkalo a četlo se mi to fakt těžce. Čekala jsem nějaké šťavnaté vyústění, které bohužel nepřišlo.
Styl autorova psaní však byl velmi dobrý, práce se textem se mi líbila. Obsahově však už méně. Za mě 3*
Tohle byl opravdu zvláštní román. Nic podobného jsem ještě nečetla. Název "zbloudilci" je naprosto trefný. Autor ve svých doslovných poznámkách uvádí slovníkové významy zbloudilců - nejistý, dezorientovaný, potulný, zmatený, ten, který neví kudy kam, vystěhovaný,... A přesně takové postavy svého románu stvořil. Je to příběh lidí, kteří neustále hledají - svou identitu, svoje místo v životě, životní cestu, sami sebe... Pan Desiati nám představuje generaci Y, tzv. generaci mileniálců. A přesto, že do ní ročníkově spadám (na což jsem přišla až po dočtení knihy), mi byly postavy románu na hony vzdálené, a z větší části i po dočtení nepochopené.
Nemohu říct, že by se mi tento román vyloženě líbil. Trefnější vyjádření je, že mě zaujal, stejně jako autorův osobitý sugestivní styl psaní.
Zbloudilci
Krásná kniha o dvou rozdílných povahách a jednom velkém a nerovném přátelství. Za mě jedna z nejlepších, jakou jsem letos četl. Francesca i Claudii bych si přál poznat, natolik mě jejich příběh zaujal.