Zbloudilci přehled

19.10.2024

Krásná kniha o dvou rozdílných povahách a jednom velkém a nerovném přátelství. Za mě jedna z nejlepších, jakou jsem letos četl. Francesca i Claudii bych si přál poznat, natolik mě jejich příběh zaujal.

05.10.2024

Tak tohle bylo zase krásné počtení a kniha, u níž jsem si nepřál, aby skončila... Román Zbloudilci (2021) napsal italský spisovatel Mario Desiati (*1977) a v roce 2022 za něj dostal nejprestižnější italskou literární cenu Strega. Zdá se, že na dobré romány má tato cena štěstí, tedy alespoň na ty, které jsem v poslední době četl a které se mi všechny líbily (Osamělost prvočísel, Osm hor, Kolibřík). Obě hlavní postavy, vypravěč Francesco a jeho přítelkyně Claudia, jsou nejen zbloudilí mileniálové, které sledujeme během více než dvaceti let, ale jsou též odlišní, dezorientovaní, vykořenění, podivní, každý jinak. Claudia je sebevědomá, extravagantní, přímá, nevázaná a nestálá a je jí jedno, co si o ní kdo myslí, miluje poezii a nesnáší své maloměstské rodiště. Francesco je outsider a introvert, stále se hledá, ale taky je patriot a věřící. Claudia ho přitahuje od gymnaziálních let, stanou se z nich nejlepší přátelé, on ji beznadějně miluje, ona ho má za věrného kamaráda. Na začátku je spojí pikantní tajemství: Claudiin otec má milenecký poměr s Francescovou matkou.
Claudii žene její nestálá povaha na studia do Milána, kde pak i pracuje, později do Berlína (skvělý popis berlínské klubové scény). Navazuje nejrůznější vztahy, zatímco Francesco zůstává v rodné Martině France, malém městě v Apulii na jihu Itálie. Oba překračují i hranice heterosexuality a nakonec se jejich cesty spojí, ale úplně jinak, než by čtenář čekal. Je to krásné vyprávění o celoživotním přátelství, o zmatcích lásky v různých podobách (viz příběh jejich rodičů), o bloudění nejen v dospívání, ale i v dospělosti, o hledání sebe sama, o svých kořenech, o vztazích k rodičům, k sexu, ale třeba i k práci a k rodině jako takové. Psáno vytříbeným, jasným jazykem se spoustou zajímavých úvah a odkazů ke všemu možnému, což autor shrnuje v pěkném dovětku.