Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách
Zdeněk Šmíd
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/6894/bmid_proc-bychom-se-nepotili-aneb-jak-se-jCU-6894.png
4
339
339
Druhý díl vodácko-horácké trilogie nám znovu umožní prožít nevšední příběhy čtenářům již známé party kamarádů - Bonga, Kenyho, Sumce, Lucie a dalších, tentokrát na horách.
Přidat komentář
Tuto i druhou knihu - průvodce jsem četla před mnoha lety a tehdy jsem byla nadšená, chtěla jsem si připomenout ony zážitky, ale dnes už mi to už jaksi vyčpělo, člověk se nemá vracet k minulosti...
Touhle knihou startuju svou letošní letní sezónu. Jedná se o velmi příjemnou oddechovku psanou bez větších literárních ambicí, spíš s cílem čtenáře pobavit. A to je moc dobře. Psáno jednoduchým, srozumitelným a vtipným jazykem. Snad jen místy bylo tlačeno na pilu přespříliš, ale to asi k humorným knihám tak nějak patří. Nemáme totiž všichni stejný cit pro humorné situace.
Druhý díl odehrávající se na horách, mě opět velmi pobavil a krásně jsem si čtení užila. Po přečtení tohoto dílu, bych nejraději vyrazila na hory :-)
Tyto knihy jsou krásně napsané. Opravdu vykouzlí úsměv na tváři, jak pěkně píše v komentáři n.ezn.amy a mně kniha dala do oka i nostalgickou slzu, při vzpomínce na mé mládí.
Druhý díl příběhů vodácké party, kteří tentokrát vyrazili do Tater. Jejich zážitky z vlaku, putování v horách, bivakování ve stanu či ve vysokohorské chatě. Pro mě je tato kniha jedna velká nostalgie po mém chození v Tatrách s rodiči na počátku devadesátých let. Naprosto přesně popsané tehdejší oblečení horáků a jejich způsobech a chování v horách. Tahle kniha vám dozajista vykouzlí úsměv na tváři.
Knihu jsem poprvé četla ve svých devíti letech a i vzhledem ke každoroční návštěvě Tater mi přirostla k srdci takovým způsobem, že po více než dvaceti letech je v naprosto salátovém vydání a znám ji nazpaměť. Spoustu věcí jsem pochopila až s věkem, takže ač se to možná na první dobrou nezdá, nejedná se úplně o povrchní humoristickou literaturu. :)
Velice příjemný, i když dost retro zážitek. Je v něm totiž kromě humoru a nostalgie ukryto autorovo srdce. A lásky oceán. Díky.
Ze všech Šmídových knih je tahle ta nejoblíbenější, nejkultovnější. Taky už je pěkně ohmataná, jak jsem ji tahala právě po horách a nejrůznějších výletech. O Vánocích se mi zase zastesklo a vydala jsem se mezi horáky. Jen se do smíchu občas vloudil nostalgický podtón. Hory a kamarádi, se kterými jsem po nich chodila, jsou místně i časově hrozně daleko...
Chystáte se do hor? Nebo ještě lépe, do Tater? Potom bych si dovolil doporučiti tohoto průvodce. Tady se totiž s úsměvem na rtech dozvíte spoustu věcí, kterým je dobré se vyhnout. Kniha je čtivá, vtipná a jednoduchá na pochopení. Ideální čtení pro obyčejné lidi.
Milá, humorná, čtivá kniha určená pro všechny horáky a horačky. Nejvíce se mi líbilo vyprávění o Kenym a jeho partě přátel.
Ačkoliv mám ráda knihy s touto tématikou a i tento druh humoru, kniha mi celkově nesedla a humorné scénky mi občas přišly na sílu. Místy jsou sice zábavné, ale tak moc absurdní, že čtenáře unavují. Kdyby autor tak vehementně "netlačil na pilu", kniha by se četla o dost svižněji.
Je to prostě klasické prázdninové čtení, které po přečtení zcela vyšumí.
Několik příběhů volně se prolínajících s pohádkou i snem. O cestách po horách i na ně, o partě kamarádů, o přátelství, přírodě a pomoci. Krásné čtení :)
Žasnu nad autorovým "dokumentaristickým" stylem vyprávění! Zachytil tehdejší atmosféru života "Horáků" tak dokonale, že s jeho historkami určitě souzní mnoho mých vrstevníků. Jako kdybych spoustě jeho příběhů souvisejících s vandrování po slovenských horách byl přítomen. Vzpomínky na toto období před čtyřiceti- padesáti lety paří mezi mé nesilnější zážitky. Tehdy jsem žil v Havířově a do slovenských hor jsem vyrážel nejméně jednou měsíčně na "vandry". Navíc jsem měl možnost kdykoliv přenocovat ve Štrbě.
Moje prvni kniha autorova, kterou jsem cetla a totalni nadseni z humornych scenek. Diky CV!!!
Zdeněk Šmíd je absolutní bůh co se týče vkládání lásky a poezie do textů, které nejsou explicitně o lásce a poezii. I když z jistého úhlu pohledu stejně jsou.
Ono je asi jedno jestli jedete na vodu či zdoláváte hory, podstatné je, zda je to s těmi, se kterými vám je fajn. A mně je dobře s partou v knihách Zdeňka Šmída.
Když už jsem přidal do DBK vodáckého průvodce, přidávám i tuhle „horskou“ knížku. Opět velmi milé a místy velmi vtipné čtení s neoddiskutovatelnými relaxačními účinky!
Autorovy další knížky
| 1992 |  Cejch |
| 1997 | Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii |
| 1997 | Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách |
| 2002 | Jak jsme se nedali aneb Kapitoly z dějin národního úpění |
| 1998 | Proč bychom se netěšili aneb Jak se držet nad vodou |
V tomto případě jsem začal na horách a pak teprve sestoupil k vodě. Proto jsem byl poněkud zmaten určitým zmatkem v přítomných postavách. Pro mě byla četba docela zábavná v tom, že jsem se k ní dostal po čtrnáctidenním pobytu ve Vysokých Tatrách. A musel jsem přiznat, že leccos mělo svou kouzelnou spojitost, včetně avizovaného, ale už poměrně dávno vyhořelého ubytovacího zařízení.