Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách
Zdeněk Šmíd
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/6894/bmid_proc-bychom-se-nepotili-aneb-jak-se-jCU-6894.png
4
339
339
Druhý díl vodácko-horácké trilogie nám znovu umožní prožít nevšední příběhy čtenářům již známé party kamarádů - Bonga, Kenyho, Sumce, Lucie a dalších, tentokrát na horách.
Přidat komentář
Skvělé pokračování vodácké party, tentokrát na horách. Utkvěla mi v hlavě věta, že při turistice má žena holt lýtka jako závodní slepice :)
Vtipná a výstižná knížka, která potěší srdce každého horáka. Jen škoda, že těch ryzích horáků je méně a méně. Ale dokud jsou stále tací, kteří umí ocenit krásu hor a přírody, svět není ztracen :)
Nádherná, čtivá knížka, která mne hned napoprvé přilákala k toulání . Asi bude navždy jednou z hlavních srdcovek mezi knížkami. Krásná vzpomínka na jistě veselé a bohužel již minulé časy slovenských Tater.
Tuto knížku jsem přečetla už asi 10x a jsem hrdá, že jsem bývala a snad ještě trochu jsem horákem! :)
Po mnoha letech zopakováno, knížka neztratila nic na svém půvabu díky originálnímu humoru. Navíc pro mě znamená i vzpomínky na dětství a rané mládí, kdy jsem jezdila do Vysokých Tater každý rok; tehdejší vysokohorské túry bych si ale dnes nezopakovala ani omylem…
Následující citát z knížky vypadá jako hodně velká nadsázka, ale potvrzuji, jako vlastnice a bývalá uživatelka níže jmenovaného průvodce, že je vlastně hodně pravdivý…
„… Jste ti, pro něž napsali vysokohorského průvodce Július a Arno Andrášiové.
Podle nich, milí přátelé, vykonáváte čtyři druhy túr, cituji:
Bez ťažkostí, to je postup bez pomoci rúk.
Velmi ľahké, pomoc rúk slúží len na udržanie rovnováhy.
Ľahké, pomoc rúk slúží už na ďaľší postup.
Trocha ťažké, pomoc rúk při postupe je pravidlom a nutnosťou. Konec citátu.
I já, přátelé, jsem se dal zlákat prokletým průvodcem těchto Andrášiů. I já jim uvěřil, že vysokohorská turistika nic není. Že jde jen o to, přidržovat se rukama, někdy málo, jindy víc.
Leč běda! Andrášiové jsou horolezci! Pro normálního smrtelníka jsou jejich túry bez ťažkostí provázeny značným množstvím ťažkostí. Túry veľmi ľahké jsou ve skutečnosti veľmi ťažké. Túry ľahké jsou ty, ze kterých se zdravý člověk vrací roztřesen, potlučen a k smrti znaven. A na túry trochu ťažké se vydávají jen sebevrahové, šílenci a Němci…“
Podobné jako "Vodácký průvodce", jen z trochu jiného prostředí - pro mě trochu bližší, protože "vodu" jsem nikdy nesjížděla.
Vtipně napsané, svižné, kdyby to byl film tak je tam střih za střihem. Má láska k horákům pouze vzrostla :)
Útlá kniha, příběhové linie tam jsou prakticky dvě, jedna retrospektivní, na konci se spojí. Doporučuji pro pochopení horáků.
Zatím jediní co jsem od p Šmída četl ale dokonalá, spousta srandy, krásné hory. Vřele doporučuju
Stejně zábavné jako Proč bychom se netopili. Směji se tomu už spoustu let, jen mne trochu děsí, že čas dědobabky se pomalu, ale nezadržitelně blíží.
Naprosto souhlasím s Miila, bezvadná a smích vyvolávající knížka, výborná na dovču.
Autorovy další knížky
| 1992 |  Cejch |
| 1997 | Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii |
| 1997 | Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách |
| 2002 | Jak jsme se nedali aneb Kapitoly z dějin národního úpění |
| 1998 | Proč bychom se netěšili aneb Jak se držet nad vodou |
Ze začátku jsem si říkala, že půjde o lehkou literaturu, která mě nebude bavit. Ale ten, kdo miluje hory, toho kniha naplní takovým sentimentem, že ji slupne jako malinu.