Proč bychom se netěšili aneb Jak se držet nad vodou
Zdeněk Šmíd
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/37749/bmid_proc-bychom-se-netesili-aneb-jak-se-kyP-37749.png
4
156
156
Volné pokračování úsměvných příběhů party nadšených vodáků z knihy Proč bychom se netopili. Autor se ke svým hrdinům vrací po téměř dvaceti letech a přesvědčuje čtenáře, že v jejich případě stará láska nerezaví a ani postupující léta a starost o rodinu nemají vliv na jejich lásku k vodnímu sportu, na romantiku táboráků ani na soudržnost léty sehrané party.... celý text
Přidat komentář
Nelze vstoupit třikrát do téže řeky, třebaže vodácká tématika se opět vrátila. Nicméně pořád si autor zachovává svůj styl a na rozdíl od některých odsuzujících PCW mi přišel tento počin jako celkem humorný... To je ale nejspíš otázka vkusu každého z nás. Dvě první knížky asi těžko něco překoná, ale v případě "těšení" rozhodně nejde o zásadní odstup.
Na lodě bych já nešel, ale knihy z vodácké série pana Šmída čtu rád. I o této platí, že nesrší vtipem, ale knihou se prolíná jemný humor, který je občas okořeněn opravdu ftipnými situacemi.
Kniha popisující nejen vodácká dobrodružství party "kluků" Křižáka, Sumce, Kenyho, Otouše, Bonga a někdy i jejich šabatek.
Přečetla jsem na doporučení manžela a bohužel to nebyl můj šálek kávy. Možná, že kdybych četla i první dva díly, tak bych se třeba lépe orientovala... No nevím, u mě prostě tihle vodáčtí frajírci co sjedou vždycky všechno, moc bodů nenabrali....
Mam moc rada vodackou atmosferu a tu zachycuje pan Smid opravdu pohadkove. Tento dil je ale hodne melancholicky. Konec se mi nelibil. Presto je to ale krasna knizka, ktera urcite stoji za precteni.
Do čtenářské výzvy jsem si vybrala 2. díl této série, v knihovně mi ze skladu připravili díl tento, tak jsem se do něj pustila. Začalo to slibně, říkala jsem si .... jo, to bude sranda.... bohužel nebyla. Možná jsem si měla přečíst celou sérii postupně, ale prostě mě to nijak nenadchlo. A moc prosím komentující, nevyzrazujte děje ani závěry knih. I přesto, že jen něco naznačíte, tak během čtení to člověku dojde. Když vím jak knížka dopadne, tak to prostě není ono.
Zpátky s partou na vodu! Tedy do jisté míry... Musím říct, že hodně ovlivněna seriálem České televize - Proč bychom se netopili, se mi tento díl vodácké série četl nejhůře. Křižák nebyl TEN Křižák, který se zapíše do každého dívčího srdce, PCW mě doslova vytáčelo, oslovení šabatky jsem prostě nečetla a Kateřinu jsem si moc neoblíbila. Nicméně byla jsem tam s nimi zpátky - na břehu Lužnice, na Sázavě, u Nežárky... tam prostě tahle parta patří. Přeci jen je však z příběhů (především z "chvil s Ofélií") cítit nezadržitelný podzim života, až mi místy bylo opravdu teskno a marně jsem hledala autorův lehký humor.
První díl byl parádní. A tenhle by dostal taky 5*, nebýt konce. Vzhledem k autorovým osudům ... Byl to záměr? Vize budoucnosti?
Na rozdíl od obou předchozích je tento díl melancholičtější a vůbec, ale vůbec se mi nelíbil její závěr.
Nádherná kniha - a nemůžu si pomoct, mrazí mne pocitem, že si autor předpověděl i svůj konec. Doporučuji!
Krásná a velice čtivá kniha. Bohužel mne neoslovila tak, jako obě předchozí, možná protože tu již necítím ten lehký, bezstarostný, mladický a veselý humor, jako u předchozích knížek.
Nejdřív jsem si říkala, jednička je jednička, ale nakonec mě ten jedinečný humor zase dostal. I trocha nostalgie, protože od doby napsání, ale i mého přečtení prvního dílu uplynulo dost vody. A na posledních stránkách i smutek; a docela mi zatrnulo, když jsem si uvědomila, jak skončil autor knížky.
Výborná kniha, kde už hlavní hrdinové lehce zestárly, ale to není vůbec ku škodě a je to stále stejně vtipný Šmíd, jak ho známe z Vodáckého průvodce pro Ofélii:-).
Autorovy další knížky
| 1992 |  Cejch |
| 1997 | Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii |
| 1997 | Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách |
| 2002 | Jak jsme se nedali aneb Kapitoly z dějin národního úpění |
| 1998 | Proč bychom se netěšili aneb Jak se držet nad vodou |
Vodáci po xxxx letech, jsou hodně dospělí, mají své povinnosti, ale pospolitost party je velký závazek a tak je autor vyslal na závěrečná dobrodružství. Pro mne hezká kniha, která oživuje mé vzpomínky na mládí s pádlem a případně s pohorkami na nohou. A na kamarády, někteří už vyrazili na nekonečný vandr, či odjeli peřejemi do věčných vod.