Nikdy se nepřestala usmívat
Martin Štefko
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459297/bmid_nikdy-se-neprestala-usmivat-hvR-459297.jpg
4
248
248
Robert Jenkins je uznávaný soudní psychiatr. Před sebou má případ, díky kterému už jeho jméno nikdy nezapadne. A přitom stačí jen mluvit a naslouchat. Alexandra je obyčejnou ženou, která nikdy nestála v centru dění. Až doposud. Ocitla se ve světle reflektorů s krví na rukou. Alexandra je vražedkyně. Na svém kontě má 168 zabití. Robert se těší na jednoduchý případ. Všechno je jasné. Alespoň do chvíle, než se s Alexandrou poprvé setká.... celý text
Přidat komentář
Tak tohle se povedlo. Silný je hned prolog, který mě rychle vtáhl do příběhu a vyvolal ve mně zájem dozvědět se o Alexandře víc. Celou knihou se pak vine otázka, zda je Alexandra zrůda, nebo lidská bytost a jestli Robertem manipuluje, nebo ji jako jediný dokáže vidět takovou, jaká opravdu je. Líbilo se mi, jak se v knize střídaly popisy vražd s kapitolami, kde o nich Robert mluvil s Alexandrou, i to, jak byly jednotlivé vraždy napsané - každá trochu jiným způsobem a autor si s tím opravdu pěkně pohrál. Moc mě bavilo, jak se v příběhu postupně objevovaly drobné rozpory, kdy jsem měla pocit, že něco tak trochu nesedí, ale nerozuměla jsem tomu, proč. Závěrečné rozuzlení jsem nečekala. Kniha jako celek mě velmi příjemně překvapila a o to víc si vážím toho, že ji mám s věnováním autora. :-)
Musím říct, že mě kniha mile překvapila. I přes všechny vraždy mě Alexandra bavila. Taky se mi líbilo, že Robert v ní stále viděl člověka a chtěl přijít tomu všemu na kloub. Alexandra vlastně byla nesmírně chytrá. Bavilo mě, jak jednotlivá sezení byla proložena vyprávěním Alexandry - ty se týkaly vražd, takže žádné veselé čtení to fakt nebylo. Celkově je to ale čtivá kniha, kterou můžu doporučit.
Martin Štefko - Nikdy se nepřestala usmívat
Počet strán: 222
Vydavateľstvo: @goldendogbooks
Záner: #thriller
Tato recenzia sa mi píše ťažko, pretože jednoducho bez spoileru to nepojde...
Masova vrahyňa Alexandra? Alebo len obeť?
Príbeh, ktorý sa ťažko čítal, či už s pohľadu psychológa, z pohľadu vrážd a nakoniec aj zo samotného pohľadu Akexandy.
Začiatok knihy bol úžasný, poprava, ktorá sa vôbec nepodarila.
Dej, ktory mrazil! Doslova!
Koniec knihy?
Chcelo sa mi vrieskať, chcelo sa mi plakat, chcela som pomôcť!
Martin opäť stvoril svet nad ktorým krútite hlavou, nechápete, nerozumiete.
Hlavná postava bez emocii v jednom momente máte chuť jej nafackovat! Nech sa preberie! Prečo to robí?! Prečo?!
„"Jsem už pořádně unavenej bolestí, kterou slyším a cítím, šéfe. Jsem unavenej z cestování, z toho, jak jsem sám jako kůl v plotě. Věčně bez kamaráda, s kterým bych chodil nebo co by mi říkal, odkud přicházíme nebo kam jdem nebo proč. Jsem unavenej z toho, jak jsou lidi na sebe oškliví. V hlavě to cítím jako střepy. Jsem unavenej z každé situace, kdy chci pomoct, ale nemůžu. Jsem unavenej z toho, že jsem ve tmě. Hlavně je to ale ta bolest. Je toho moc. Kdybych to uměl ukončit, udělal bych to. Ale neumím" -John Coffey“
Prečo som použila tieto slová? Pretože Alexandra je náš John
Dakujem za tuto knihu @martinstefko bola uzasna a dakujem @goldendogbooks za zaslanie knihy v ramci #spoluprace ako #recenznivytisk
#kniznarecenzia #recenzieTerka #milujemeknihy2 #podporujemeceskeautory #nikdyseneprestalausmivat
#martinstefko
Obsah:
Robert Jenkins je uznávaný soudní psychiatr. Před sebou má případ, díky kterému už jeho jméno nikdy nezapadne. A přitom stačí jen mluvit a naslouchat.
Alexandra je obyčejnou ženou, která nikdy nestála v centru dění. Až doposud. Ocitla se ve světle reflektorů s krví na rukou. Alexandra je vražedkyně. Na svém kontě má 168 zabití.
Robert se těší na jednoduchý případ. Všechno je jasné. Alespoň do chvíle, než se s Alexandrou poprvé setká.
Tohle bylo vazne dobre, bavilo me to a desilo taky, takze jsem byla mile prekvapena. Takze diky, rada si prectu dalsi.
Je to čtivé, velmi čtivé, rozhodně chcete vědět, co bude dál. Sice jsem už lehce za půlkou věděla, jaká bude pointa (a nespletla jsem se), ale to je znalostí Kingovy Zelené míle. V Zelené míli vidím autorovu inspiraci, ale určitě ne opisování. Body dolů dávám za ty chvíle, kdy popisovala vraždy Fotografa, protože tam ta záměna muž x žena prostě skřípala, a to tak hodně, že mi to zkazilo požitek ze zbytku knihy.
Uf! Tuhle knížku jsem dostala v rámci spolupráce. Musím se přiznat, že od první stránky ve mně vyvolala plno emocí. Smutek, vztek, strach, napětí, lítost, zlost...
Čtení byla jedna velká jízda, nešlo přestat číst. Deset hodin čistého času! Krásně napsané, čtivé.
Čekala jsem snad úplně všechno, ale tohle opravdu ne. Jak to že jsem o tomto autorovi nevěděla dřív?
Mohu rozhodně doporučit!!!
Závěr byl opravdu nečekaný a smutný. Vyvolá ve vás plno myšlenek a otázek.
Martina Štefka rozhodně zařadím do oblíbených.
Děkuji za možnost si knížku přečíst. Po dlouhé době jsem opravdu nadšená!
Ta myšlenka celého příběhu je originální.
Bravo!!!
168 zabitých lidí to už je masovost. Napadlo mě, že vražedkyně hodila do kinosálu při promítání bombu. Ale tak jednoduché to není, není to ani jednoduché čtení. Nevěřícně jsem zírala na řádky, viděla před sebou obličej Alexandry s maskou stálého úsměvu a psychiatra v šoku.
Pane Martine Štefko, také se nyní usmívám, protože jsem tímto objevila vaše knihy. Skvělá četba.
Alexandry mi bylo nejdříve líto, potom jsem ji chápala, potom nenáviděla, a nakonec jsem zůstala v úžasu. Čtení mne bavilo, šokovalo. Doporučuji k přečtení.
Alexandra, vražedkyně, která má na svém kontě 168 zabití. Odsouzena k trestu smrti.
Uznávaný soudní psychiatr Robert Jenkins má před sebou případ, který pro něj bude ten nejtěžší, ale ještě o tom nemá ani ponětí, dokud se s Alexandrou nesetká.
Kniha je super čtivá. Nedovolí Vám přestat číst. Četla jsem ji ve vlaku z Moravy a kdybych začala už po cestě tam věřím, že ji za těch pár hodin přečtu.
Hned první kapitola za prologem mi doslova vyrazila dech. Ufff! Nečekala jsem takový brutální a nechutný rozjezd, ale jsem zvyklá a přes prvotní překvapení se mi kniha fakt líbila. A konec? Ten mě překvapil, nic takového jsem nečekala ale upřímně jsem z toho nebyla bůhví jak odvařená. Takže za mě takový lepší průměr, jsou lepší knihy, ale samozřejmě i daleko horší.
"Chováme s podle toho, že nás k tomu chování něco vede. Existují impulsy, které nás přimějí, abychom si došli na záchod, najedli se, ale také ublížili jiné osobě. Některé impulsy jsou dědičné, jsou v nás zakódované, ale jiné, a já jsem přesvědčen, že je to velká část z nich, je dána vnějšími vlivy. To jak na nás působí jiní lidé, jejich chování, jak na nás působí různé věci, třeba i počasí."
Knihu doporučuji a dávám 3,5*.
No, co na to říct, čekala jsem všechno, ale toto rozhodně ne. Příběh je neskutečně čtivý a chytl mě hned od prvních stránek.
Alexandra mě prvně moc nebrala a nebyla mi vůbec sympatická, přeci jen zabila 168 lidi, což je neskutečný číslo, které vám vyrazí dech. Jenže čím více se příběh rozvíjel, tím více jsem ji měla ráda a začala s ní soucitit.
Nejvíce se mi na knize líbil pan Dr. Jenkins, který se snaží Alexandru pochopit, proč to celé udělala a "usnadnit" ji cestu. Milovala jsem tu psychologii, kterou si autor nastudoval a všechny ty pojmy, to byl ráj pro moji duši, která se v těchto věcech ráda rýpe.
Co se týče konce, tak asi jen stačí říct, že jsem čuměla s otevřenou pusou. Neskutečný, ten mě dostal, jak u žádné knihy dlouho ne!
,,Konečně jsem volná.
Nejlepší thriller, který jsem zatím četla! Tolika pocitů, ale nakonec smutku a souznění ve mě dlouho kniha nevyvolala.
Alexandra spáchala 168 vražd. No tyvole!
Pardon.. ALE, moje první reakce byla prostě taková.
Popisy vražd? Barvité a doslovně popsané, včetně pocitů vraha, ale i oběti. A já? Já to doslova žrala! Jsem masochista, já vím! Nejvíc se mi líbil vrah fotograf modelek. Teď přesně nevim jak se jmenoval, ale dokonale vymyšlené!
Celá kniha je směs pocitů, kdy nevíte čemu a komu věřit. Skvěle a čtivě napsané a já nemám co vytknout! Konečné rozuzlení jsem věděla už asi od poloviny knihy, ale to vůbec nic neubralo na kvalitě příběhu.
Kniha se četla úplně sama a jediné mínus je, že je tak malinká a rychle přečtená. Tohle bych četla pořád!
Další skvělá kniha, kterou bych asi nečetla, protože moc nečtu thrillery. Díky bohu za štafety!
Smíšené pocity z variace na Zelenou míli. Čtivé, ale ve mně to nezanechalo vůbec nic...
Jedním slovem vyborne. Takova jednohubka (tištěná kniha ma 226str), kterou čtete jedním dechem. Moc jsem si pribeh uzila a rozhodne doporucuji i ostatním.
Musím ocenit skvělé popisy vražd, ve kterých jsem se vážně vyžívala. Jsem divná, ano. :D
Celkově autorův styl psaní je svižný, bez omáček a zbytečností a stránky létají nadzvukovou rychlostí i díky sazbě a celkové velikosti knihy, která se vejde přesně do ruky.
Nejdříve jsem z Alexandry byla lehce zmatená. Nedokázala jsem si její postavu s takovým charakterem a věčným úsměvem představit. Nějak mě na ni stále něco nesedělo. Pak jsem přišla na to, že to jen dělala ta představa vražedkyně, která má má kontě 168 mrtvých a plus ten ÚSMĚV! Brrr... A to je vlastně pozivum.
Alexandra ve mě vyvolala neskutečně moc pocitů a vlastně doteď nevím jestli věřit, nevěřit, vina, nevinná... a mohla bych pokračovat v otázkách.
A to mě hrozně baví. A proto jsem knihu rozhodně nečetla naposledy!
Ach. Bomba. Nemám slov na tento thriller. Je to jeden z najzaujímavejších a najsmutnejších thrillerov aké som kedy čítal. Nemôžem l tomu nič viac napísať, lebo by to bol spoiler, ale keď prišlo ku zvratu, tak som ostal 5 minút sedieť bez pohnutia s otvorenými ústami. Tak ma to šokovalo a Martin Štefko napísal jeden z najinteligentnejších thrillerov aké som kedy čítal. Odporúčam každému.
Alexandra a její příběh mě chytli za srdce už po prvních kapitolách a čím víc jsem se dozvídala, tím víc jsem to hltala. Alexandra je vražedkyně, která zabila neuvěřitelných 168 lidí. Už tohle stačí k tomu, aby na vás Alexandra na první pohled neudělala moc dobrý dojem, stejně jako na psychiatra Roberta Jenkinse. Ten však tuší, že nic není jak se může zdát...
Četlo se to samo. Příběh odsýpá, nezaznamenala jsem žádná hluchá místa a všechno mi logicky pasovalo. Alexandra a Robert mezi sebou mají úžasnou chemii a jejich rozhovory mě bavily. Nebylo to prvoplánové tlachání psychiatra a vražedkyně, ale autentický rozhovor, který mi doslova ožíval v uších, jako bych seděla vedle nich v křesle a tiše poslouchala Alexino vyprávění. Našli se i části, které nutily k zamyšlení.
Skvělá kniha, která v sobě mimochodem ukrývá odkazy na skvělou hudbu! Kapitola, kde moderátor v rádiu mluví o rockové a metalové hudbě a pouští pecku za peckou, zatímco se "děje spousta věcí", ta mi utkvěla v paměti - ne jen kvůli té skvělé hudbě ;)
Velké doporučení!
Tak tohle bylo něco. Za neděli přečteno. Od začátku do konce neuvěřitelný. Jen ten popis vražd je až morbidní. Takže pro slabé povahy určitě nedoporučuji. Jinak napsané je to skvěle. Smekám před panem autorem. Za mě doporučuji.
Páni! Takhle knížka byla od začátku do konce neuvěřitelná. Kniha je napsaná poutavě a v člověku vyvolává plno rozporuplných pocitů vůči hlavní postavě. Popis vražd a jejich obrazové zpracování bylo bravurní, stejně jako vykreslení dvou hlavních postav příběhu. Musím se přiznat, že ze začátku jsem si říkala, jak je možné, že je Alexandra tak necitlivá a lhostejná k tomu co měla spáchat. Pomalu jsem si i říkala, že si svůj osud zaslouží. Až postupem, kdy jsem si vyslechla její životní příběh, jsem s ní začínala soucítit a stejně jako doktora Roberta Jenkinse mě začala Alexandra fascinovat. Kniha, i přesto že je poměrně krátká, mě od začátku do konce nepřestala překvapovat a upřímně ji můžu doporučit všem!
Knížka se dobře čte, myslím, že jsem pochopila i poselství autora, ale celý závěr mě opravdu nebavil, proto jsme nakonec byla i ráda, že byla tak krátká. Posledních několik stránek jsem brala skoro jako utrpení. O to samolibější mi přišel doslov autora, kde si sám svojí knížku chválí jako své nejlepší dílo. Bohužel za mě ne.
Štítky knihy
thrillery sérioví vrazi trest smrti mysteriózní, mystéria české detektivky a krimi psychologické thrillery vražedkyně lékařské thrilleryAutorovy další knížky
| 2015 |  Nikdy se nepřestala usmívat |
| 2020 | Mrtvé ženy |
| 2014 | Mrtví kráčí po zemi |
| 2022 | Farma zrůd |
| 2016 |  Agentura 1: První tým |
Psycho- psycho a znovu koukám jako blázen, jen v tom nejlepším slova smyslu. Tak takový nástup a nášup už od prvních stran, těžko hledat. Chvílemi se čtenář zamýšlí zda je mu hlavní " hrdinky" líto ( nepěkně prožitý celý dosavadní život) nebo se mu chce zvracet. Závěr knihy mě poněkud odzbrojil.